Doba Husitská

DOBA HUSITSKÁ

úvod

Doba husitská je jednou z nejvýznamnějších částí našich dějin, je jí přisuzován vznik české reformace, jejichž základy položil Mistr Jan Hus. Byl to velký přínos do evropského duchovního dědictví, v tomto měřítku se můžeme poměřovat i s takovými národy, jakými jsou anglický nebo francouzský. Tato doba má však také spoustu stinných stránek. Největším problémem je různá interpretace samotných husitských válek, které se dokonce v 19. století promítly i do česko-německých vztahů a sehrály velkou roly v české moderní historiografii.

František Palacký (zakladatel moderní historiografie) považoval husitství jako vrchol národních dějin, ale v očích mnohých kritiků posuzoval husitskou revoluci příliš nekriticky a zároveň vytvářel umělá a účelová spojení se soudobou sociálně-politickou skutečností. Palackého pohled na husitství podpořil sám Masaryk a skupina kolem něho, která hledala v husitství inspiraci pro budoucnost v zápase o humanitu. Třetí proud vycházel od samotné katolické církve, jež popírala jakýkoliv husitský odkaz jako rozrušení kontinuity českých zemí. Masaryk prosazoval vizi Husova odkazu, což se také projevilo po vzniku První republiky. Po příchodu totalitního režimu, byl odkaz plně zpolitizován a husitská revoluce byla vnímána, jako boj prostého lidu proti utlačovatelům (šlechtě).

Hus, který statečně hájil své názory, měl v Čechách velkou odezvu. počet přívrženců husitské reformy rychle stoupal a Češi začali uctívat husa jako křesťanského mučedníka. od roku 1410 se husitství začalo šířit i mimo Prahu, nakonec se dostalo do všech měst i vesnic. Vrcholem bylo období mezi lety 1414-1419. Symbolem husitů se stal kalich. Od 13. století se v západní církvi zakotvil zvyk, že při svatém příjímání dostávali kněží posvěcenou hostii, která se během obřadu proměňuje v tělo a krev Ježíše Krista.

Válečné období mělo katastrofální důsledky, absolutní hospodářský kolaps, vývoz i dovoz ze zahraničí byl přerušen, hodnota mince výrazně poklesla, což bylo způsobeno i oslabením těžby v Kutné hoře. Špatný ekonomický vývoj se nedokázal zvrátil ani na začátku 16. století. Bylo zavřeno několik fakult a vyhnáno část univerzitní obce, to způsobilo katastrofální úpadek v oblasti vzdělávání.
V letech 1421–1424 bylo v Čechách a na Moravě zničeno 14 benediktinských klášterů a 18 proboštství, přičemž bylo usmrceno přibližně 674 řeholníků a řeholnic. Dále husitská vojska zničila 16 premonstrátských klášterů, ve kterých zemřelo snad 575 řeholníků a řeholnic. Cisterciáckých klášterů a proboštství bylo zničeno 33, pobito bylo 3884 řeholníků a řeholnic. Augustiniáni přišli o 40 klášterů a 450 členů řehole. Zpustošeno bylo i 44 klášterů minoritských, 37 dominikánských a 3 další kláštery jiných řádů, celkově v nich bylo pobito 550 řeholníků a řeholnic. Plenění klášterů pokračovalo i ve 2. pol. 20. let 15. století.

Doba husitská začala patnáctiletou válkou, v ní husitští Čechové (zásluhou svých geniálních vůdců, vojenského výcviku a nadšení) někdy podivuhodnými vítězstvími poráželi své protivníky, na konec však vinou okolností, dosáhly jen zlomku toho, zač bojovali. Jejich úspěchy, ale byly obvykle spojeny s nenahraditelnými škodami. Po Václavovi IV. byl zákonitým dědicem trůnu Zigmund, král římský a uherský. Češi však dávno znali jeho krutost a podlost, zejména ze zločinů, kterých se dopustil proti svému bratrovi Václavovi.
Vrcholem však byl list k bezpečnému přebývání i návratu, který dal Husovi do Kostnice. Potom list sám odvolal a radil Husa upálit. Sigmund nepropůjčil jako nástroj konciliu a papeži k vykonání jejich úmyslu, aby se kacířští Čechové vrátili k církvi nebo byli vyhubeni. Rozhodnější se hned po smrti Václava chystali k válce.

Boj začal 14. Listopadu 1419 v Praze vyhnáním královské posádky z Malé strany. Katolíci i většina husitského panstva mínili Zikmunda přijmout za krále, i když ten na místo ústupků v náboženství, kterých se od něho někteří kališníci nadáli, s vyžádaným svolením papežovým vyhlásil ve Vratislavi v březnu 1420 křižáckou válku proti kacířům.

Žižka již porazil pány u Nekmíře a Sudoměře, zakládal novou pevnost Tábor a cvičil vojsko, s kterým potom, když Zikmund obléhal Prahu, dobyl rozhodné vítězství nad ním na hoře Vítkově (Žižkově) 14. července 1420. Zikmund se spokojil s korunováním na království České, které se uskutečnilo 28. července, rozpustil křižácké vojsko a byl znovu poražen 1. listopadu 1420, když chtěl získat Vyšehrad obléhaný husity.

Husité postupovali vítězně na mnohých místech proti jeho straně, ustoupil v březnu 1421 s nepořízenou ze země České. Pražané a Táboři se spojili a dobývali mnoho měst, obsadili úřady a obrátili je ke své víře a straně, i hrady královské a panské, kláštery pustošili, statky pak svých přemožených protivníkův opanovali pro své obce městské. Tak husitství a odboj proti Zikmundovi získaly roku 1421 rozhodné převahy v Čechách.

Druhá křižácká výprava tohoto roku dorážela v Čechách různě: Němci od Žatce byli odráženi dřivě, než Zikmund opanoval Kutnou horu, nakonec byl poražen Žižkou tam i na útěku u habrů a Německého brodu (Havlíčkův brod) 6.-10. leden 1422. Třetí vojenská výprava v říjnu 1422 dopadla ještě hůře a skončila bez skutečné porážky, nedošla ani ke Karlštejnu, který chtěla osvobodit od Pražanů.
I přes všechna vítězství se husitům nepodařilo docílit pokoje s nepřáteli cizími ani uspořádané vlády doma. Pokoušeli se dostat krále z rodu Jagellonkého, panujícího v Polsku a Litvě.

V květnu 1422 přišel do Čech Sigmund Korybutovič jen jako správce s malou mocí, kterou mu husité postoupili, na obnovení státní jednoty s druhými zeměmi koruny České nebylo pomyšlení. Když pominulo krajní nebezpečí, husité se mezi sebou znesvářili o rozdílnou míru odchylek od víry a řádů katolických.
Když byl Korybutovič v březnu 1423 odvolán z Čech do Polska, Pražané se spolčili se stranou královou proti Táborům, ale Žižka porazil 20. dubna 1423 pány u Hořic a po netrvalém smíru také Pražany u Malešova 7. června 1424, potom se s Pražany usmířil a na společném tažení do Moravy zemřel u Přibyslavě 11. října 1424.
Korybutovič se vrátil do do Prahy v červnu 1424, ale když se snažil spojit husity s církví velkou, byl Pražany uvězněn. Nikde nesvítala naděje na mír, který si lidé přáli. Po velikém pobití Němců, kteří vpadli do Ústí nad Labem 16. června 1426, se stal vůdcem táborským vojsk Prokop Holý.

S jeho nástupem je spojena změna v husitské politice. Kombinoval válečné výpravy do sousedních oblastí s vyjednáváním s představiteli římské církve, říšskými feudály i Zikmundem Lucemburským. To mělo husitům zajistit mezinárodní uznání a slyšení na koncilu v Basileji. husitům se však v Basileji nepodařilo prosadit své požadavky a zpustošená země si potřebovala odpočinout.

Je sice pravda, že husité vítězili, ale cena za vítězství byla příliš velká. Vojska zcela zpustošily krajinu, husité vypalovaly kostely, kláštery i města. Lidé trpěli hladem, protože byl nedostatek potravin a vyjednávání mezi husity a katolíky nevedla k dohodě. Radikální husité chtěli bojovat dále a mladí lidé nic jiného než bojovat neuměli!!!

Artefakty z této doby můžete hledat pomocí našich detektorů kovu.

Pokračování příště..................