Dírky v mincích a jejich jiné úpravy

Počátkem letošního roku se mi podařilo najít měděnou minci stočenou do ruličky. Její primární úpravou bylo ale proděravění. Už jenom tato sekundární úprava vede k zamyšlení, proč dotyčný minci roloval, když už měla dírku? Trhal se proužek kůže tak často, že se ji majitel rozhodl srolovat a provléknout jí mnohem silnější provázek? V průběhu hledání informací proč se mince upravovaly do ruliček, a to nejenom měděné, ale i z drahého kovu, jsem se rozhodl pokusit se dát dohromady pár řádků o tom, z jakého důvodu a za jakým účelem se mince nejenom stáčely, ale především děrovaly, a zároveň shrnout i jejich jiné úpravy, například nastřihávání mincí. Přitom nerozlišuji, jestli se jedná o minci peněžního systému, početní či pamětní. V obrazové příloze je nejvíce použito fotografií vašich nálezů uveřejněných na stránkách LP, z níže uvedených internetových stránek, odborných publikací, z mých osobních nálezů a jedna fotografie je z dědictví po pradědečkovi mé kamarádky. Co se týče zdrojů informací k určitým bodům, není-li nasměrováno na odkaz, jedná se pouze o můj osobní názor, s kterým můžete souhlasit, či nikoliv. I když se nebudu účastnit případné diskuze, určitě ji budu pozorně sledovat. Budu rád a předem děkuji za případné odkazy na zdroje informací k tomuto tématu, ale především k úpravě mincí stáčením do roliček.

‘‘ Dírky v mincích ‘‘

• Dírka na okraji mince nejčastěji slouží k zavěšení mince jako ozdoby či amuletu ¹. Její umístnění je libovolné kdekoliv po obvodu, nebo plánované v místě nad hlavou či pod portrétem panovníka popřípadě jiným vyobrazením (madonou, erbem) a to z důvodu pohledu na tento obraz. Pokud nositel chtěl jen pouhým sklopením hlavy vidět obraz přímo, zhotovil si dírku na šesté hodině v pohledu na minci jako na ciferník hodin. Kolemjdoucí pozorujíce ozdobu však obraz viděli vzhůru nohama.
• Dalším použitím mince, která má jednu nebo dvě dírky po obvodu bylo jejich přišití na oděv jako ozdoby. Sloužily k tomu mince nižší nominální hodnoty jako grešle či halíře. Děrované mince, spíše však jejich napodobeniny, se na Středním východě přišívaly jednotlivě, nebo jako komplety na řetízkách na kostýmy tanečnic jako třpytivé ozdoby. Jejich cinkot zvyšoval efekt tance. (Lidově se drobné minci říkalo cetka z latinského quintus = pět (pětník), později, spojeno s našíváním těchto mincí na oděv, cetka nabírá významu bezcenné ozdoby ¹)
• Dírka vzniklá od hřebíku po přibití na pranýř. Tímto se informovalo o neplatnosti dané mince. To máme přímo doloženo z období vlády Jiřího z Poděbrad. Jednalo se rakouské nehodnotné feniky nazývané šinderlinky, které obsahovaly ze své hmotnosti 0,38g jen 0,01g stříbra ¹. Podávání informací tímto způsobem třeba i přibíjením mincí na stromy u vesnic, vrata a futra hostinců, hostěnic, hospod, krčem, piven, pivnic, pivíren či šenkoven se asi nedělo u mincí s vyšším obsahem cenného kovu. To by s určitostí vedlo k tomu, že by je lidé strhávali a tavili do podoby stříbrné suroviny.
• Při pochybnostech o pravosti mincí mohl dotyčný proděravěním náhodně vybrané mince zjistit z jakého materiálu je jádro mince.
• Dvě protilehlé dírky po okraji buď na třetí a deváté, nebo dvanácté a šesté hodině. Dvojité provlečení šňůrky zajistilo po pevném přitažení ke krku její neotáčení a stále vystavenou vybranou stranu mince, nebo sloužilo ke spojení v jednoduchý řetízek.
• Mince s pravidelnou dírkou uprostřed čtvercového či kruhového průměru byly vyráběny na Dálném východě (Čína, Japonsko). Navlékaly se na provázky a počítaly se na  ,,šňůry ‘‘. V Evropě se také vyskytují takovéto mince původem ze skandinávských států ¹.
• Nález mince, která má dvě dírky ve svém středu nám dávat možnost se domnívat, že mince sloužila jako knoflík.
• Proděravění uprostřed mince můžeme vysvětlit také tak, že byla použita jako podložka. To nám dokládá pražský nález početní mince přímo na hřebu ². S určitostí se dá říci, že by asi nikdo k tomuto účelu nepoužil minci z drahého kovu.
• Tři, čtyři dírky po obvodu mincí sloužily k jejich spojení a zhotovení náramku.
• Několikanásobné proděravění mince vede k jediné otázce. Proč a za jakým účelem byla mince proděravěna na více místech?

K zhotovení dírky se může použít spousta předmětů a my se tak setkáváme s různými tvary dírek. K zhotovení nejčastěji kulatého otvoru se dá použít vrták, hřebík, šídlo či jiný předmět s ostrým hrotem kruhového průměru. Čtvercový a obdélníkový tvar vytvoří hřebík či skoba s tímto tvarem dříku. Trojúhelníkový tvar nasvědčuje zhotovení dírky špičkou nože. Některé dírky jsou dále ponechány bez dalších úprav, u některých je okraj upraven rozklepáním či opilováním vzniklého otřepu.

‘‘ Jiné úpravy mincí ‘‘

• Stočení mince do ruličky. Tu a tam se objeví zlatá, stříbrná, ale i měděná mince takto upravená, ale pouze jako solitérní nález. V diskuzích se často zmiňuje názor, že se tak dělo u zlatých mincí z důvodu ochrany před okradením, kdy se stočené mince navlékly na provázek či pramínek kůže a uvázaly se okolo pasu nebo nad koleno tak, aby nebyly vidět. Při případném přepadení by o ně dotyčný nepřišel, jen by odevzdal měšec se stříbrňáky. V tomto případě stále hledám ověřený zdroj tohoto popisu. Je mi známo ukrývání mincí zastrkáváním do dvoustěnného opasku, ale o rolování mincí jsem nic nezjistil. Zatím všem mnou osloveným badatelům, s kterými spolupracuji, bylo toto vyložení důvodu stáčení mincí neznámé a jasná odpověď proč se tak dělo nepadla, jen jsem byl odkázán na takzvaný ‘‘Taufgeschenk‘‘. Není ani znám nějaký depot, který by takto upravenou minci obsahoval. Dozvěděl jsem se o jednom denáru stočeném do ruličky z 11. století, jinak prý většina takto upravených mincí pochází z 16. až 17. století. To z větší části koresponduje i s nálezy uveřejněnými na stránkách LP. (Zikmund Lucemburský (1387–1437)_dukát, Vladislav II. Jagellonský (1471–1516)_dukát, 2x Arcivévoda Karel II. (1564–1590)_dukát, spojené provincie nizozemské (1581-1795)_dukát 1649, 2x Ernst, Wilhelm III. der Tapfere a Albrecht III. der Mutige (1465–1482) – Spitzgroschen_Ag, Rudolf II. Habsburský (1572–1611)_Ag, Zikmund III. Vasa (1587–1632) – 3 Grosze_Ag, Ernst August I. (1662–1698) – 4 Mariengroschen_Ag, Hans Krauwinckel II. (1586 – 1635)_početní mince + dva exempláře blíže neurčené (Norimberk?)) V muzejní evidenci jsou dva nálezy. Jeden exemplář z Prahy a druhý z Rakovnicka, oba z norimberských početních mincí. I můj nález je, tedy zatím pouze předběžně určen, jako rulička z početní mince norimberské provenience z první poloviny 16. století. To mě nutí se zamyslet, jestli se nejednalo o ozdobu v podobě takzvané ‘‘ tobolkové mince ‘‘. Početní peníze se v Norimberku razily už v průběhu 15. století. Dejme tomu tedy trochu času, aby se zrodil nějaký zvyk. Později se studiem etnografie v německých zemích dozvídáme o zvyku mít u peněz onen tobolkový peníz, v podobě početní mince, který měl majiteli přitahovat další peníze. Možná si ji majitel stočil do ruličky a nosil ji jako amulet na krku, protože zrovna neměl ani vindru ani měšec. Jiný si zase mohl říci, že když si tobolkový peníz zhotoví ze zlaté mince, umocní tím její sílu a ona bude přitahovat sobě rovné a zlaťáky se jen pohrnou.                                                                                                                                       U exemplářů z 15. století a starších se jejich stočení mohlo provádět pouze jen z důvodu zhotovení ozdoby či absence měšce.                                                                                                                                                                 Jiná domněnka pro vysvětlení samostatného nálezu zlaté či stříbrné ruličky. Co takový ‘‘Taufgeschenk ‘‘ dárek od kmotra či kmotry darovaný při křtu. Jen prostý dar zlaťáku do kolébky? Ale když ho srolují, provléknou jím silný proužek kůže, hned je tu zlatá ozdoba se vzpomínkou na kmotra s relativně silným uchycením proti přetržení a následné ztrátě. A není-li třeba kmotra movitá, může být dárek i ze stříbrné mince. V takovéto ozdobě je skrytá jak zmíněná vzpomínka, tak jistá finanční hotovost, vždyť narovnat dukát není nic nad lidské síly.                                                                                                                         Možná si srolováním mince její majitel chtěl vyrobit jen zlatou ozdobu. Nechtěl ji provrtávat či ji prorážet, když věděl, že s ní může kdykoliv zaplatit. U děravé mince by mohl při placení třeba riskovat snížení její hodnoty o chybějící obsah drahého kovu z dírky. Jednodušší ji bude srolovat bez hrubšího mechanického poškození.
• Jedno či více násobné naseknutí okraje u antických mincí sloužilo k zjištění pravosti materiálu mince ⁴.
• V Čechách máme doloženo nastřihávání okraje mince denárové ražby sloužící též ke kontrole materiálu, z kterého je mince vyrobená ¹, nebo mohlo toto nastřihnutí sloužit k rozlomení mince tak, aby se s ní dalo platit dvakrát ³.
• Přiletováním očka, oček k okraji mince pro zavěšení jako ozdoby na krk, ale i jako část náušnice nebo jejich propojení a zhotovení náramku.
• Připájením očka do středu mince pro zhotovení knoflíku.
• Zhotovení jednoduché nebo zdobené obroučky okolo mince s očkem, do které je mince vsazena nebo je obroučka k minci přiletována. Oček může být i několik a vzájemným propojením vznikne hlavní část náhrdelníku.
• Vlepení mince na ozdobnou podložku s límečkem a očkem.
• Sletování několika mincí vzájemně se překrývajícími částmi ploch a přiletování jehly do podoby spony.
• Zhotovení prstenu z mince.
• Vyřezání a vypilování obrazce v minci.
• Úpravy prováděné se záměrem změny tvaru kruhové mince vybrušováním, opilováním a jiným způsobem k účelům nám neznámým.

S pozdravem všem Martin Král.

1. Dírka na aversní straně mince na 12 a 6 hodině     

     
2. Cetky halíř 1765 1-4KR 1851 1-2KR 1812        

3. Dvě protilehlé dírky

4. Horní a střed Čína 12. a 17.století, Japonsko 20.století.JPG

5. Norsko 1 koruna, Dánsko 5 korun

6. Jiné tvary dírek

7. Mince s dírkami ala knoflík

8. Mince ala podložka

9. Tří, čtyři dírky

10. Jedna dírka nestačí

11. Zlatá, stříbrná a měděná rulička

12. Nasekaná a nastřižená mince

13. Přiletované očko či očka

14. Mince s očkem uprostřed jako knoflík

15. Obroučka s očkem a vlepení na podložku s očkem

16. Zdobená obroučka a mince v obroučce spojené očky v náhrdelník

17. Sletované mince v podobě spony

18. Prsteny z mincí

19. Vřezávané motivy z mincí

20. Úprava mince k zamyšlení

Literatura a jiné zdroje včetně obrazových příloh:

¹ Ilustrovaná encyklopedie české, moravské a slezské numismatiky_Zdeněk Petráň
² informace z muzea
³ https://docplayer.cz/14653727-Cesti-vedci-maji-unikatni-objev-minci-z-11-st.html
⁴ Základy peněžního vývoje_Jiří Sejbal
Vládní a soukromé početní mince (14.-17.století)_Kamil Smíšek
https://www.lovecpokladu.cz
https://www.numisbids.com
https://karvinsky.denik.cz
https://enigmaplus.cz
https://www.numismaticodigital.com/
http://sbiramemince.cz
https://www.penize.cz
https://pixabay.com
https://smenarna-praha-1.cz