Devocionalie - pohledem sběratele část 2

KONZERVACE

Na řadě je správná a účinná konzervace. I zde je několik možností. Vosk ze svíčky (parafín), včelí vosk, olej, šelak a podobně. Osobně preferuji parafín. Je důležité předmět po očištění i odmastit. K tomu se mi nejlépe osvědčil Jar na nádobí a voda. Po osušení je postup následující. Konzervovaný předmět si nahřeji za pomocí „flambovacího hořáku“, lze použít i fén na vlasy a následně potírám parafínem, který se na povrchu roztaví. Je nutno nevynechat žádnou část nezavoskovanou! Následuje opětovné zahřátí, aby se hmota dostala do všech koutů a vytvořila tak celistvou vrstvu. Přebytečný vosk je možné ještě v roztaveném stavu odebrat pomocí papírového ubrousku, jenž nasaje přebytečné množství. Finální úprava spočívá v rozleštění kartáčkem na ruce a flanelovým hadříkem. Tím je exemplář hotov a lze jej uložit do sbírky či vystavit.

Čištění Aluminiových (hliníkových), svátostek je zcela odlišné a zde je potřeba použití roztoku potravinářské kyseliny citronové. Poměr je ½ kávové lžičky na 1 dcl vody. Tento materiál vlivem prostředí a vzdušné vlhkosti velice snadno reaguje oxidací. Oxidace vytváří na hliníkových materiálech povrch oxidu hlinitého a nejhorší je jeho přeměna v kyselém prostředí na tzv. hlinitou sůl. Projevem vlivu soli jsou šedé až nažloutlé skvrny, které většinou zasahují hluboko do struktury materiálu. Konzistence v postiženém místě je v suchém stavu nestabilní vrstva oxidu a v případě vlhkosti pak mazlavá nevzhledá hmota, které je potřeba se zbavit.

Do připraveného roztoku tedy vložíme postižený kus a necháme za občasné kontroly působit cca 3-5 dní. Veškeré stopy soli je třeba důkladně odstranit, to proto, aby dál nepokračoval rozpad materiálu. Po ukončení je nutné ukončit proces neutralizací kyseliny v roztoku ve stejném poměru ovšem místo kyseliny je potřeba použít jedlou sodu! Stabilizační proces by měl trvat minimálně 12 hod. Následně opláchnout vodou a nechat dokonale oschnout. Osobně používám ještě namáčení v technickém lihu, ten má za účinek že odstraní i mikroskopické stopy vody.

Pro konzervaci se výborně hodí laboratorní Silikonový olej, ve kterém svátostky nechám alespoň 24 hodin namočené. Tímto krokem je čištění a konzervace hotova.

Před čištěním

Výsledek po očištění : Na svátostce vlevo jsou vidět díry po rozpadu materiálu vlivem oxidů.

KATALOGIZACE

I v takovéto sbírce, je důležitá evidence stejně tak jako v Archeologii i soupis nálezových okolností. Nedílnou součástí sběratele by měl být i jakýsi katalog – tedy jednoduše řečeno soubor který bude obsahovat jak fotografie, tak i data a případné poznámky. Určitě existuje spousta nejrůznějších programů pro katalogizaci sbírky, bohužel však žádný z nich nebyl vytvořen speciálně pro devocionálie. Mně osobně postačuje vlastní výtvor v podobě Excelovské tabulky, který mohu kdykoliv rozšířit o další položky a poznámky. Myslím, že podobnou tabulku si dokáže vytvořit každý alespoň trochu znalý MS Office.

TYPOLOGIE

V této části pojednání se budeme zaobírat klasickými svátostkami . Existuje nepřeberné množství nejrůznějších tvarů a druhů. Stejné nebo i jen podobné vyobrazení svatých může být v různých tvarech i velikostech. Samozřejmostí jsou drobné leckdy i na první pohled neznatelné odchylky a detaily.

Nejrůznější tvary a velikosti.

ATRIBUTY

Zde je třeba se zmínit co takové slovo "Atributy" vlastně znamená a co si s nimi při určování počít? Tedy, obecně řečeno, jsou to specifické předměty, se kterými je právě postava světce spojována. Například: Palmový list, krucifix, lebka, kniha, beránek atd. Jsou tudíž pro správné určení stěžejní! Takové detaily jsou potom klíčovým vodítkem k určení postavy a leckdy mohou pomoci i k určení stáří.

Jedna z nejznámějších (budeme tedy říkat "svátostek") je k příležitosti zjevení Panny Marie v Paříži roku 1830. Obecně označována „Zázračná medaile“. Tento typ se vyrábí za použití nejrůznějších druhů materiálu a velikostí.

Tato svátostka se v podstatě vyrábí dodnes a je tak nejčastěji zastoupeným exemplářem který můžeme nalézt v podstatě kdekoliv.

Další - svým tvarem neobvyklým je Palladium neboli Staroboleslavská madona. Vyobrazení a tvar je téměř vždy stejný - liší se pouze velikosti a způsobem zhotoveni očka. Palladium se ale objevuje i na klasických svátostkách.

V mé sbírce je zastoupena v jednadvaceti exemplářích a to v šesti velikostech (způsobu uchycení očka). Na fotografii vidíte nejmenší. Pro zajímavost čestné místo zabírá rarita v podobě olověného odlitku zřejmě domácí lidové tvořivosti. Účel této výroby mi bohužel není znám. Viz. SPOLUPRÁCE.

Dalším celkem početně zastoupeným je součást Růžence - zpravidla jde o oválnou (případně srdcovitého tvaru) plochou svátostku s vyobrazením panny Marie sedmibolestné.

Identifikace teto svátostky je velmi jednoduchá i u poměrně otřelých exemplářů neboť je zobrazeno sedm proklátých mečů srdcem Mariiným. Každý z nich pak symbolizuje utrpení (bolest).

Mezi sedm bolestí PM patří:

1. Proroctví Simeona v chrámu
2. Útěk do Egypta
3. Ztráta dvanáctiletého Ježíše v chrámu
4. Setkání na křížové cestě
5. Ukřižování a smrt
6. Snímání z kříže
7. Pohřeb

sv. Jan Nepomucký

je rovněž dalším často nacházeným světcem i zde je určení postavy celkem jednoduché - ve většině případů bývá zobrazován jako postava kněze v rochetě a biretem s pěti hvězdami kolem hlavy, držící v náručí krucifix a případně i palmu. Ta je symbolem vítězství, pět hvězd zase připomíná legendu, podle níž našli rybáři ve Vltavě jeho mrtvé tělo. Hvězdy symbolizují i pět ran Kristových a pět liter slova TACUI (mlčel jsem), které společně s prstem před ústy připomíná zachování zpovědního tajemství. Velmi častým je medailonek ve tvaru jazyka.

AV: Sv.Jan Nepomucký RV: Pieta Bohosudovská

NEJČASTĚJI NALÉZANÉ SVÁTOSTKY

sv. Alois Gonzaga

Nejčastěji je zobrazen v typické sutaně a rochetě jako člen jezuitského řádu. Jeho atributy jsou lebka, krucifix a lilie. Jako člen šlechtického rodu je oděn do knížecího šatu. Mladistvá fyziognomie je odvozena od portrétu z 16. století

Immaculata, česky Neposkvrněná je přízvisko a typ zobrazení Panny Marie ve výtvarném umění. Je to zkrácený výraz immaculata conceptio, česky neposkvrněné početí

Původně se zobrazovala stojící či klečící před Bohem Otcem a s diskutujícími slavnými teology, řešícími otázku neposkvrněného početí. Panna Marie byla vnímána jako druhá Eva, na kterou se vyskytují ve výtvarném zobrazení narážky, zejména stojí na hadu (příp. drakovi), jehož hlavu má rozdrtit její sémě – tedy symbolické předurčení Krista, který porazí Satana. Další atributy (opatřené latinskými texty) bývají čerpány z Písně písní, kde je Marie přirovnávána k Šulamítce. Např. flos campi (kvítek šaronský), turris David (věž Davidova), speculum sine macula (nezkalené zrcadlo), palma ad. Barokní podoba immaculaty ze španělského prostředí definoval Francisco Pacheco. Představuje dle Apokalypsy ženu oděnou sluncem, s měsícem pod nohama a korunou dvanácti hvězd kolem hlavy. Pacheco určil, že má být zobrazena jako dvanácti až třináctiletá dívka, v bílém šatu a modrém plášti, se srpkem měsíce špičkami otočenými dolů a františkánským provazem se třemi uzly kolem pasu. Tato podoba je v různých obměnách nejrozšířenější. Někdy je imaculáta znázorněna na kouli symbolizující svět

Pieta je zobrazení Panny Marie na klíně s tělem Krista po jeho snětí z kříže (horizontální nebo vertikální) vyvinuté ze scény Oplakávání.Zobrazení Piety je součástí ikonografického cyklu výjevů ze života Krista a zároveň cyklu výjevů ze života Panny Marie. V rámci Kristova ikonografického cyklu je součástí Pašijového cyklu, tedy části věnované jeho Ukřižování. V něm se nachází mezi výjevy Snímání z kříže a Kladení do hrobu, a to původně v podobě tzv. Oplakávání (lamentace). V západní tradici se stalo standardním zobrazování tohoto výjevu bezprostředně po Snímání z kříže. Zdůrazněním motivu Panny Marie a postupným vyloučením ostatních postav se z motivu Oplakávání vyvinul motiv Piety. Pieta (nebo Oplakávání) představuje 13. zastavení křížové cesty a také jednu ze sedmi bolestí Panny Marie.

Typ Salvator Mundi (Spasitel, Vykupitel Světa) a Mater Salvatoris

Je dalším nečastějším nacházeným zástupcem, vyobrazení u většiny kruhových i oválných tvarů je velmi podobné : Av: hlava Krista hledící vpravo nebo i vlevo se svatozáří někdy s trnovou korunou – někdy bez, s případným opisem SALVATOR.MVNDI. Rv: hlava Marie hledící vlevo nebo vpravo se svatozáří a závojem s případným opisem MATER.SALVATORIS.

Sv. Benedikt z Nursie
Kanonizován: 1220, (relikvie sv. Benedikta jsou uchovávány od roku 660 v kryptě opatského kostela v Saint-Benoît-sur-Loire a v Germigny-des-Prés ve Francii, poblíž Orléans.
Atributy: opatská berla, mitra (opat montecassinský); kříž, metla či kropáč (kropení svěcenou vodou jako část obřadu vymítání zlých duchů); rozbité síto nebo mísa (na cestě do Říma si jeho chůva vypůjčila síto, které náhodou zlomila, a Benedikt je zázračně spravil), krkavec (havran), někdy s bochníkem chleba v zobáku, se vztahuje na pokus závistivého kněze jej otrávit. Z bochníku jako atributu někdy vylézá had (ten je někdy vidět i u dalšího atributu poháru). Rozbitý džbánek, vinná sklenka nebo pohár (odkazuje k jinému pokusu jej otrávit). Jako atribut je pohár někdy postaven na knize. Trnitý keř (asketický způsob života poustevníků vyvolával mj. sexuální vzrušení, jež přemohl tím, že se vrhl do trnitého keře). V roce 1964 jej papež Pavel VI. prohlásil patronem Evropy.

Sv. Agáta (Agatha, Háta, Dobroslava/ (+251) – sicilská světice, panna, umučena za časů císařské soudce Quintiniana, jehož si odmítla vzít. Uřezána jí prsa (atribut). Atributy: chléb, roh, jednorožec v rukou, kleště s prsy, mísa s ňadry, pánev se žhavým uhlím, hořící svíce, tabulka s nápisem.

Sv. Alfons Maria Liguori (+1787) – italský kněz, zakladatel kongregace redemptoristů. R. 1762 biskupem. Vynikal jako církevní spisovatel. Atribut: přijímá růženec od Panny Marie.

Sv. Alois (+1591) – italský jezuita, ošetřovatel nemocných, zemřel ve 23 letech. V Čechách je znázorňován často jako mladík s dětskou tváří v sutaně s krátkým pláštíkem. Atribut: Jezulátko v náručí, koruna s lebkou, lebka, lilie, sv. přijímání, křížek.

Sv. Anastázius (+628) – baziliánský mnich nedaleko Jeruzaléma, sťat v Persii.

Sv. Anežka Česká (+1282) – zakladatelka řádu křižovníků s červenou hvězdou, jediného českého řádu. Atributy: český lev u nohou, udílí almužnu, prsten, odložená korunka princezny, beránek (podle sv. Anežky Římské). 

Sv. Anna – židovská světice, matka Panny Marie. Pocházela z kněžského pokolení Levi; její manžel sv. Jáchym z pokolení Judova. Atribut: děti Ježíš a Marie, lilie.

Sv. Antonín Paduánský (+1231) – portugalský a italský světec mnoha zázraků, františkánský kazatel. V Čechách je často znázorňován v hábitu františkánského mnicha s třikrát zauzleným provazem, drží Jezulátko. Další atributy: lilie, monstrance, osel, ryby.

Sv. Augustin (+430) – jeden ze čtyř největších církevních učitelů a filozofů latinské církve. Narozen v Numidii v Africe. Za svého mládí jako student vedl prostopášný život a přidal se k manichejským bludům. Později se stal knězem a biskupem. Byl vynikajícím kazatelem a velikým církevním spisovatelem. jeho matka byla sv. Monika. Atribut: hoch s mušlí, orel, srdce probodené šípem duchovní lásky.

Sv. Barbora – panna v Nikomédii, uzavřená svým otcem ve věži. Otec ji později pro její víru nechal setnout hlavu. Barbora je patronkou náhlé a nenadále smrti. Atributy: princezna s věží, palma, otec Dioscuros, hlaveň děla, sv. Hostie nad kalichem, paví pero, lucerna.

Sv. Eusebius (+371) – biskup a mučedník, pocházel ze Sardinie. Císař Konstantin jako příznivce ariánů poslal Eusebia do vyhnanství v Palestině, teprve za císaře Juliána Odpadlíka se r. 362 mohl vrátit do Itálie. Atribut: ciborium.

Sv. Florián /Květoslav/ (4. stol.) – rakouský světec. Za vlády císaře Diokleciána byl mučen a s kamenem na krku vhozen do řeky Enže. Jeho tělo bylo později převezeno do Krakova. Atributy: jako římský voják, vědro s vodou, hořící dům, mlýnský kámen.

Sv. František z Assisi /Serafínský/ (+1226) – italský zakladatel řádu františkánů. Opustil domov, oblékl si šaty umbrijských pastýřů, opásal se provazem jako kajícník a kázal v kraji „království Kristovo“. Doporučoval chudobu a pokoru, oddanost Bohu a lásku k bližnímu. Připojili se k němu další muži a tak vznikl nový řád fratres minores (menší bratři). František nazýval všechny tvory svými bratry a sestrami. Je spojen s mnoha zázraky. Atributy: Jezulátko, lilie, stigmata (rány Kristovy). 

Sv. František Xaverský (+1552) – španělský světec, spolu se sv. Ignácem zakladatel řádu jezuitů. Jako misionář hlásal evangelium v Indii, Japonsku a Číně. Zemřel na ostrově Sančů v Číně. Bývá nazýván apoštolem Indie a Japonska. Atributy: černoch, Ind, plamen na prsou, IHS, křížek, jak umírá na břehu moře.

Sv. František Saleský (+1622) – ženevský biskup, apoštolskou horlivostí a vlídností obrátil přes 70.000 protestantů. Jeho kniha „Theolfila“ je dodnes jednou z nejčtenějších knih. Založil ženský řád salesiánek, který pečoval o chudé a nemocné. Atribut: andělé asistují při mši, srdce ovinuté trnovou korunou.

Sv. Gabriel Archanděl – tj. „Muž Boží“, objevuje se v Písmě svatém několikrát jako Boží posel vyslaný k lidem: zjevil se a promluvil k Danielovi, k Zachariášovi, k Panně Marii, jíž zvěstoval, že bude matkou Mesiáše. Podle islámské tradice se zjevoval Mohamedovi a odnesl ho do nebe. Kabalisté považují Gabriela za učitele patriarchy Josefa. Atribut: lilie. 

Sv. Hubert (+727) – francouzský světec, biskup, dvorní správce krále Theodorika III. a vladaře Pipina. Původně byl vášnivým lovce, ale zjevil se mu jelen s křížkem mezi parohy a vytkl mu to. Je patronem myslivců. Atribut: jelen s křížkem, svazek klíčů.

Sv. Ignác z Loyoly (+1556) – španělský světec, zakladatel řádu jezuitů. Atributy: bojuje s drakem, písmena IHS, kniha řádových stanov.

Sv. Ivan (+822) – český světec, první český poustevník. Žil v jeskyni nedaleko Tetína. Zde se setkal s knížetem Bořivojem. Atribut: jelen s křížkem.

Sv. Jan Křtitel – prorok, předchůdce Ježíše Krista, největší postava Starého zákona. Syn Zachariáše a Alžběty, narodil se 6 měsíců před Kristem. Kázal a křtil na poušti, z ponuknutí Herodiady byl sťat. Atributy: beránek, uťatá hlava na míse, hůl s křížkem, mušle, křtí v Kordánu.

Sv. Jan Evangelista – apoštol a pisatel evangelia, syn rybáře Zebedea a matky Salomé, učedník sv. Jana křtitele, miláček Ježíšův, bratr sv. Jakuba Většího. Sv. Janovi odporučil po své smrti Pán Ježíš Pannu Marii. Zemřel ve věku kolem 100 let přirozenou smrtí jako jediný z apoštolů. Atribut: nádobka a hadem, orel.

Sv. Jan Nepomucký (+1393) – český světec, mučedník, rodák z Nepomuku. Za sporů krále Václava IV. s arcibiskupem Janem z Jenštejna byl mučen a jeho tělo vhozeno do Vltavy. Pohřben v katedrále sv. Víta v Praze. Atributy: kanovník, křížek, udílí almužnu, 5 hvězd kolem hlavy, jazyk, kniha, lebka, prst u úst.

Sv. Jan Kapistrán (+1456) – italský minorita, kazatel, misionář v Zaalpí. Kázal též v Brně, Olomouci, Znojmě, Jemnici, Českém Krumlově. Obrátil kolem 11.000 husitů na katolickou víru. Bojoval při obraně Bělěhradu proti Turkům. Není oblíben u současných modernistů. Atributy: písmena IHS, kruh s paprsky.

Sv. Jan Sarkander (+1620) – slezský kněz, mučedník, narozen ve Skočově. Byl farářem v moravském Holešově, bránil katolickou víru proti protestantským bludům. Byl umučen protestanty. Není oblíben a modernistů a ekumenistů. Atribut: kříž, kniha, klíč, biret, prst u úst.

Sv. Jan a Pavel (4. stol.?)– úředníci, mučedníci v Římě, barokní patroni počasí.

Sv. Jiří /Georgius/ (+303) – římský vojín, mučedník za císaře Diokleciána, pocházel z Kappadokie. Patron rytířů. Atributy: rytíř na koni osvobozuje princeznu, zabíjí draka pohanství.

Sv. Jáchym – otec Panny Marie, manžel sv. Anny, z židovského rodu Davidova. Panna Maria se mu narodila, když mu bylo již kolem 80 let. Atribut: stařec v plachetce, hůl, děvčátko, obětní holubi.

Sv. Josef – snoubenec Panny Marie, pěstoun Ježíše, pocházel z rodu Davidova. Byl tesařem v Nazaretě, zemřel přirozenou smrtí. Atributy: pila, sekera, lilie, Ježíšek. 

Sv. Josef Kalasanský /z Calasanzy/ (+1648) – španělský kněz a pedagog, zakladatel řádu piaristů, jenž poskytoval bezplatné vzdělání. Atribut: děti, udílí almužnu, učí.

Sv. Juda Tadeáš (1. stol.) – apoštol, mučedník, zavražděn kyjem mágy v Persii. Bývá vzýván v beznadějných případech. Atributy: kyj, halapartna, kniha, obraz Kristovy tváře.

Sv. Kateřina Labouré (+1876) – francouzská vizionářka, vincentinka, v Paříži měla zjevení Panny Marie, od té doby se šíří mariánské medailky.

Sv. Klement /Kliment/ (117) – papež, žák sv. Petra a Pavla, císařem Trajánem vypovězen na Krym a utopen v Černém moři. jeho hrob nalezl sv. Cyril, ostatky přinesli se sv. Metodějem na Moravu. Atributy: kotva, studna, pramen. 

Sv. Kordula (+230) – průvodkyně sv. Voršily, umučena ve sboru 11000 panen u Kolína nad Rýnem. Spolupatronka Moravy. Atribut: loď.

Sv. Kryštof – syrský světec, podle legendy obrovité postavy. Umínil se, že bude sloužit jen nejsilnějšímu (nejprve králi, čertu a poté jen Ježíši Kristu). Kristus se mu zjevil jako malé dítě u řeky a dal se jím přenést na druhý břeh. Atributy: Jezulátko na rameni, zelenající se hůl).

Sv. Ludmila (+927) – česká mučednice, manželka knížete Bořivoje, babička sv. Václava. R. 874 se nechala se svým manželem na Moravě pokřtít od sv. Metoděje. Nechala ji uškrtit její snacha Drahomíra. Atributy: šátek nebo provaz kolem krku.

Panna Maria (+48)– Matka Boží, Bohorodička, matka Ježíše Krista. Pocházela z židovského rodu Davidova, zasnoubila se se sv. Josefem v Nazaretě a provdala se. Po zvěstování archanděla Gabriela se jí narodil Ježíš Kristus. Z dalšího života se Písmo sv. zmiňuje pouze o tom, že po Kristově nanebevstoupení bydlela se sv. Janem v Jeruzalémě až do své smrti. Její tělo nezůstalo v hrobě, ale bylo vzato přímo do nebe. Poněvadž porodila Božího syna, Mesiáše, katolická církev jí vzdává zvláštní poctu mezi lidmi, jako královně andělů a světců. Atributy: stojí na zeměkouli a na hadovi (jako jediná z lidí byla uchráněna dědičného hříchu), koruna, žezlo, Ježíšek, jednorožec.

Sv. Maří /Marie/ Magdaléna – sestra Lazara a sv. Marty. vedla hříšný život prostitutky, pak se obrátila. Provázela Krista Pána na křížové cestě, byla přítomna jeho smrti i pohřbu. Její ostatky jsou ve Francii. Atributy: krasavice s dlouhými vlasy pod křížem na Kalvárii, v jeskyni jako poustevnice-kajícnice, s nádobkou s mastí, lebka. 

Sv. Michael Archanděl – jeden ze čtyř archandělů, ochránce Starého a Nového zákona. Podle Zjevení sv. Jana (12,7) porazí ve vítězném západe pekelnou obludu. Patron vojáků, průvodce duší do nebe. Atributy: bojuje s ďáblem, drakem, štít s nápisem „Quit ut Deus?“, váhy.

Sv. Mikuláš (+327) – syrský biskup, rozdával chudým tak, aby ho neviděli. Ctěn velmi v západní i východní církvi, zejména v Rusku. Atributy: tři děti v křtitelnici, tři chlapci v kádi, tři chleby na knize, tři jablka, kotva. 

Sv. Norbert (+1134) – německý biskup, český patron. Původem hrabě, stal se knězem, ale přesto se oddával radovánkám. Při bouři jej omráčil blesk a poté změnil svůj život. Založil jeden z nejznámějších řádů – premonstrátský, stal se arcibiskupem v Magdeburgu. Jeho tělo je na Strahově. Atributy: blesk, monstrance, kalich s pavoukem.

Sv. Ondřej (+kol. 62) – jeden ze 12 apoštolů, bratr sv. Petra, rybář. Byl povolán jako první apoštol, působil kolem Černého moře, dostal se i do Gruzie. Byl usmrcen a kříži tvaru „X“. Atribut: kříž ve tvaru X.

Sv. Pavel (+67) – apoštol národů, původně horlivý stoupenec farizejské židovské strany, nenáviděl křesťany, pomáhal kamenovat sv. Štěpána. Na cestě do Damašku se mu zjevil Kristus a Šavel (tak se Pavel původně jmenoval) na tři dny oslepl. Po vkládání Ananiášových rukou nabyl zraku a nechal se pokřtít roku 34. Ihned začal v synagógách hlásat Kristovo učení a židé jej pronásledovali, zemřel mučednickou smrtí, byl sťat. Atributy: meč, lev, blesky, svitek, kniha. 

Sv. Petr (+67) – apoštol, první papež, původně rybář. Jmenoval se Šimon a byl učedníkem sv. Jana Křtitele. Byl umučen zároveň se sv. Pavlem, ukřižováním hlavou dolů, na návrší ve Vatikánu. Atributy: 2 klíče, meč v prsou, hůl, kohout. 

Sv. Pius X. (+1914) – papež, původem z Benátska, vlastním jménem Giuseppe Sarto z 10 dětí velmi chudé rodiny. Bojoval proti liberalismu a modernismu, v současnosti uctíván zvláště tradičními katolíky (bratrstvo sv. Pia X. FSSPX), označovanými za lefébvristy. 

Bl. Podiven (+929) – sluha sv. Václava, byl oběšen a tři roky zůstalo tělo neporušeno. 

Sv. Prokop (+1053) – český poustevník, později opat sázavského kláštera. V cyrilici sepsal evangelia. Atribut: oře s ďáblem, ďábel spoutaný, hůl, jelen s křížkem. 

Sv. Rafael Archanděl – jeden z archandělů, objevuje se ve Starém zákoně, kde doprovází chlapce Tobiáše a poradí mu, aby chytil rybu a její žlučí uzdraví svého otce. Atribut: chlapec Tobiáš, ryba.

Sv. Scholastika (+542) – italská benediktinka, sestra sv. Benedikta, založila první ženský klášter u Pimbarole. Často zobrazována jako protějšek sv. Benedikta. Atribut: abatyše, holubice, kniha. 

Sv. Urban (+230) – papež, patron vinařů, o jeho životě víme velmi málo. Atribut: hrozen, tiára.

Sv. Václav (+929) – český kníže, syn Vratislava a Drahomíry, která pocházela z kmene Stodoranů (Braniborsko). Jeho babička byla sv. Ludmila. Nechal jej zavraždit bratr Boleslav ve Staré Boleslavi, byl proboden mečem u dveří kostela sv. Kosmy a Damiána. Jeho tělo je v katedrále sv. Víta. Zobrazován jako kníže na koni, vražda u dveří chrámu, dva andělé, víno, přemyslovská orlice. 

Sv. Voršila /Uršula/ (kol. r. 300) – princezna, dcera britského krále, spolu s dalšími pannami (Benigna, Kordula, Verena, Marta, Saula, Pinnosa, Undecimilla aj.) zavražděna na lodi u Kölnu Huny, vedenými Atilou. Atribut: ukrývá pod pláštěmi družky, loď, šípy, kniha, korunka, palma, láhev, klasy.

SPOLUPRÁCE

I v tomto oboru je spolupráce s odborníky na místě a je třeba k ní i tak přistupovat. Výsledkem je pak to co je prospěšné nejenom pro kvalitu sbírky ale především možnost poskytnout kvalitní a podrobné informace k dalšímu bádání v oboru Archeologie. V tomto konkrétním případě za něj vděčím a děkuji Mgr. Martinu Čechurovi ze Západočeského muzea v Plzni.

Velice zajímavá replika Gotického poutního odznaku v mé sbírce.

Vyobrazení podle Přibila 414 a replika.

Závěrem bych rád poděkoval mým učitelům a zároveň přátelům, kteří mi nemalou měrou pomáhají ve vzdělání v oboru Devocionálií a jsou mými trpělivými učiteli. Jmenovitě Karlu Skalickému (ředitel Městského muzea ve Volyni), Martinovi Kejzlarovi (Archeologický ústav
AV ČR, Brno, v. v. i.) a Mgr. Martinu Čechurovi (Západočeské muzeum v Plzni - Oddělení záchranných archeologických výzkumů).

Milan Černý (Cobra)