Dětské obětiště skrývalo tisíce pohřebních uren a velmi vzácné zlaté mince

Při archeologickém výzkumu hřbitova a chrámu na místě obětiště v tuniském Kartágu byly objeveny 2 300 let staré zlaté obětní mince a pohřební urny s ostatky kojenců i zvířat, některé dokonce společně v jedné nádobě.

Mince o průměru 24 mm zobrazují starověkou bohyni plodnosti a mateřství Tanit, která byla společně s jejím manželem Baalem Hammonem hlavními bohy Kartága. Zlaté mince s jejím vyobrazením jsou v archeologických záznamech velmi vzácné, bývaly neobvyklé i ve své době. Soubor pěti vzácných zlatých mincí byl pravděpodobně u chrámu ponechán jako obětina bohatými věřícími.

Městský stát Kartágo byl fénickou kolonií na území dnešního Tuniska. Fungoval od roku 800 př. n. l. až do roku 146 př. n. l., kdy byl zničen Římany. Několik století fungoval jako rušné obchodní centrum a námořní přístav s „legendárním“ bohatstvím. Stejně jako jiná fénická města, také Kartágo mělo svůj tophet – posvátné místo, kam byly přinášeny oběti a pohřbívány; zejména malé děti. Tophet v Kartágu měl vlastní „svatyni“ pro obětní dary a hřbitov.

Kartaginský tophet archeologové poprvé zkoumali v roce 1921. Našli v něm 20 000 uren z období mezi lety 400 – 200 př. n. l. Občas byly ostatky převážně nemluvňat a dětí do čtyř let pohřbeny společně s pozůstatky jehňat (a velmi příležitostně jiných zvířat, jako jsou krávy, prasata či ptáci). Okolní půda je hustě promísena s dřevěným uhlím z olivového dřeva, pravděpodobně se jedná o zbytky obětních hranic.

Odborníci se dlouho nemohli shodnout, zda tak obrovské množství ostatků kojenců bylo důkazem kartaginských dětských obětí, nebo zda šlo výlučně o „dětské“ pohřebiště. Žádné kartaginské písemné zdroje se k tomuto tématu nedochovaly, ale řecké a římské zdroje tvrdí, že v Kartágu existovala praxe obětování dětí. Nicméně řecko-římské zdroje nejsou považovány za zcela spolehlivé, protože s Kartágem byly vedeny dlouhé války a mohly se tak záměrně šířit dezinformace pro propagandistické účely.

Nápisy na kamenných náhrobcích jsou nejednoznačné, ale zdá se, že jehňata byla „náhradou“, tj. obětina bohům namísto vlastních dětí. Nedávné archeologické průzkumy přivedly vědce k závěru, že ostatky v urnách byly skutečně obětinami – ať už zvířecí nebo lidské: „I když to bylo jednou zpochybněno, odborníci nalezli převážné důkazy, že kartaginští rodiče rituálně obětovali malé děti  jako dary bohům,“ uvedla Oxfordská univerzita v tiskové zprávě.

„Možná to bylo z hluboké zbožnosti nebo pocitu, že dobro, které může oběť přinést rodině nebo komunitě jako celku, převažuje nad životem dítěte,“ řekla Josephine Quinnová, spoluautorka studie z Oxfordské univerzity. „Musíme mít na paměti vysokou úmrtnosti dětí – pro rodiče mohlo být rozumné, aby se příliš nevázali na dítě, které se nemuselo dožít prvních narozenin. Neměli bychom si představovat, že starověcí lidé uvažovali stejně jako my a byli zděšeni stejnými věcmi,“ dodala závěrem.

Roman Němec

Zdroje: ox.ac.uk, shemsfm.net, thehistoryblog.com, miamiherald.com

pohřbené urny nejčastěji s ostatky kojenců a malých dětí

náhrobky

Mince Tanis

symboly a značky na náhrobním kameni

votivní oltář