Detektoristé našli soubor římských mincí, vědci v nich identifikovali obětní dary

Odborníci z Leidenské University našli důkazy, že soubor římských mincí nalezených poblíž řeky Aa v nizozemském Brabantsku nebyl „jen obyčejným“ pokladem, ale dlouhodobě ukládanými obětinami cestujících, kteří hledali bezpečný brod přes řeku. Soubor objevili bratři Wim a Nico Schaijkovi za pomoci detektorů kovů na poli u vesnici Berlicum v listopadu 2017; nově zveřejněná studie posouvá jejich nález na další úroveň.
Bratři našli celkem 103 bronzových sestercií a čtyři stříbrné denáry na čerstvě zoraném  poli u břehu řeky Aa. Většina mincí pochází z 1. a 2. století. Po ohlášení Portable Antiquities of the Netherlands bylo v roce 2018 místo prozkoumáno archeology. Zkušební sonda odhalila, že mince pocházely z vrstvy půdy se silnou přírodní železitou konkrecí, která se shoduje se železitou krustou mincí. Výkop také odhalil další dvě římské mince, sponu do vlasů a úlomek pravděpodobného kroužku z koňského postroje. 

Nejstarší identifikovatelnou mincí je stříbrný denár z římské republiky ražený Calpurniem v roce 90 př. n. l. Další tři denáry představují ražby Vespasiana a Trajana. Značná část mincí je neidentifikovatelná, protože většina ze 105 měděných sestercií je extrémně zkorodovaných. Poslední datovatelnou mince je ražba Marka Aurelia (161 – 180 n. l.). Nemusí ale být nejmladší v souboru, protože římské měděné mince 2. století byly v oběhu v Severním Brabantu až do 3. století.
Značný rozsah stáří mincí a jejich poloha naznačují, že v místě byly ukládány po malých částech a pravidelně po více než století, což svádí k jejich akumulaci než uložení pokladu při jediné události. Mince a šperky ležeky na břehu řeky v oblasti, kterou pravidelně zaplavovala voda a byla trvale zamokřená. Votivní dary bývaly často ponechávány kolem vodních ploch nebo přímo v nich, protože řeky, jezera, vodopády a mokřady měly značný rituální význam.

Podle autorů zprávy je pravděpodobné, že v římských dobách před dvěma tisíci lety u řeky Aa existoval přechod (brod). Na mnoha mincích jsou vyobrazeny vojenské a náboženské znaky. Zřejmě šlo o vědomý výběr konkrétních mincí, je pravděpodobné, že za pomoci takto volených mincí cestující žádali bohy o pomoc při překročení řeky. Drtivá většina lidí tehdy neuměla plavat, takže každá taková „pomoc“ byla velmi vítaná. Žádná pomoc samozřejmě není zdarma...

Chemická analýza zjistila, že krusta železitého hydroxidu se začala na mincích tvořit velmi brzy po jejich uložení. Neexistují žádné důkazy o erozi nebo splachu protože mince byly nalezeny na bažinatém břehu a pokud by byly vystaveny erozi nebo odplavení, zcela jistě by se přesunuly opačně – tedy ze břehu na dno řeky. Jakékoli vymývání mělo jen minimální dopad na umístění mincí, které byly nalezeny ve zúžené a mělké části řeky. Nebyly zde nalezeny žádné zbytky mostu nebo jiné stavby; byl to pravděpodobně přirozený brod. Archeologové předpokládají, že mince byly vhazovány do vody na břehu, aby zajistily bezpečný průchod lidem, kteří se chystali řeku přebrodit.
Mince jsou důkazem, že římské aktivity na území dnešního Nizozemska se nesoustředily jen na opevnění kolem řek Rýna a Waal: „V záznamu katastru nemovitostí z roku 1832, což byla jedna z nejstarších nizozemských podrobných map, si moji kolegové všimli, že v té době vedla přes řeku stezka,“ uvedla výzkumná pracovnice Leidenské University Liesbeth Claesová. A dodala: „Na tomto místě byl zjevně brod, kudy se lidé mohli přes řeku snáze dostat. Později se brod přestal používat. Tyto informace spolu s nálezem mincí nás přesvědčily, že cestující v římských dobách využívali brod jako bezpečný přechod. Možná to nebyla zvlášť rychle tekoucí řeka, ale zejména pro obchodníky bylo důležité bezpečně přepravovat své zboží na druhou stranu. A také je tu skutečnost, že ve starověku měly řeky vždy nějaký posvátný význam.“

Mince s vojenskými motivy se zdály být v souboru více než populární: „Zpočátku mi to připadalo divné, protože co má vojenský námět společného s bezpečným přechodem? Ale pak jsem si uvědomila, že něco podobného bylo v před-římských dobách zcela běžné: Pravidelně nacházíme dary v podobě seker, mečů a přileb v různých řekách a mokřadech. Mohl to být zvyk, který pokračoval v římské době, ale trochu jiným způsobem – za pomoci mincí s těmito symboly. To uvědomění bylo důležitým zlomem v mé akademické kariéře,“ dodala závěrem Liesbetch Claesová.

Autoři studie vyzdvihují přínos spolupráce profesionálů s amatéry: „Enormní přidanou hodnotou tohoto výzkumu je úzká spolupráce mezi archeology z Rijksdienstu, vodní radou, Portable Antiquities of the Netherlands (PAN), Heemkundekring De Plaets a detektoristy. Zejména posledně jmenovaní se každým rokem stávají důležitějšími ve vědeckém archeologickém výzkumu v Nizozemsku. Stále častěji jsou profesionálním archeologům nápomocni při objevech důležitých míst kolegové, kteří se ve volném čase vydávají s detektory kovů do terénu.“

Roman Němec

Jedna z mincí bratrů Schaijkových

Bratři na hledačce

Zdroje: cultureelerfgoed.nl, universiteitleiden.nl