Detektorista našel 2 000 let starý poklad zlatých keltských duhovek

Detektorový nález amatérského archeologa je prvním keltským zlatým pokladem objeveným v Braniborsku a druhým největším nalezeným v Německu. Podle odborníků „musela být hodnota starověkého pokladu nesmírná“, archeologové mluví o životním nálezu.

Poklad objevil se svým detektorem kovů Wolfgang Herkt, dobrovolný amatérský archeolog Braniborského státního památkového ústavu a státního archeologického muzea (BLDAM). V roce 2017 se pohyboval u vesnice Baitz, když předtím získal získal povolení vlastníka půdy prohledat místní pole. Jednoho dne si všiml si něčeho lesklého. „Připomínalo mu to víčko z malé lahve od alkoholu,“ řekl Pilekić. „Byla to však keltská zlatá mince.“

Vzápětí našel dalších deset mincí. V tu chvíli pan Herkt svůj nález oznámil BLDAM, jehož archeologové dorazili na místo a následně zde objevili celkem 41 zlatých statérů. „Toto je výjimečný nález, který pravděpodobně uděláte jen jednou za život,“ uvedl pan Herkt v prohlášení pro Livescience. „Je to dobrý pocit, že můžete takovým nálezem přispět k výzkumu historie naší země.“

Jedná se typicky „čisté“ miskovité mince bez jakéhokoli vyobrazení. 19 mincí souboru představuje statéry o průměru 20 mm a průměrnou hmotností 7,3 gramu. 22 mincí tvoří čtvrtiny statérů o průměru 14 mm a hmotnosti 1,6 g. V Německu se těmto mincím říká „regenbogenschüsselchen“ – v překladu „duhové poháry“, nám dobře známé duhovky. „Vztahují se k legendě, podle které se na konci duhy v místě kontaktu se zemí skrývá hrnec se zlatem,“ vysvětloval Marjanko Pilekić, numismatik a výzkumný asistent mincovního oddělení zámku Friedenstein z Gotha Foundation, který mince analyzoval. „Další tradovanou legendou je představa, že duhovky padaly přímo z nebe a byly považovány za talismany s léčivým účinkem. Je pravděpodobné, že je rolníci občas nacházeli na svých polích po dešti,“ dodal Pilekić.

Porovnáním hmotnosti a rozměrů mincí s jinými keltskými duhovkami mohl Pilekić datovat mince do období 125 př. n. l. až 30 př. n. l., tedy pozdní doby železné: „Keltové doby laténské (asi od roku 450 př. n. l. až do dobytí Římany v prvním století př. n. l.) působili v oblastech dnešní Anglie, Francie, Belgie, Švýcarska, Rakouska, jižního Německa a České republiky,“ vysvětloval Pilekić a dodal, že v jižním Německu se duhovky tohoto typu občas nacházejí. Keltové však v samotném Braniborsku nežili, objev mincí tedy naznačuje, že Evropa doby železné byla propojena rozsáhlými obchodními sítěmi.

Protože všechny mince souboru jsou podobné, byl poklad nejspíš uložen najednou. Je však záhadou, proč druhý největší nalezený poklad duhovek tohoto typu skončil právě v Braniborsku. „Najít keltské zlato je výjimečné, obzvláště v této oblasti. Nález opět rozšiřuje distribuční oblast těchto typů mincí a poskytuje nám nové informace, o kterých jsme dodnes neměli ani tušení,“ dodal závěrem Marjanko Pilekić.

Roman Němec

Zdroje: livescience.com, coinsweekly.com

boční pohled na miskovité duhovky

první mince byly objeveny detektorem

prvních 11 mincí z pokladu objevených detektorem kovů

při nálezu