Detektor kovů Minelab Manticore v extrémní mineralizaci

Dnes tu mám pro vás připravený jeden velice zajímavý pokus, který by mohl pomoct zejména hledačům, kteří se pohybují v lokalitách se značně nepříznivými půdními podmínkami. Během mého neustálého hledání něčeho na dílně jsem narazil na jeden takový přípravek od Minelabu, který slouží k testování pulsních detektorů od Minelabu určených na hledání přírodního zlata v extrémních půdních podmínkách. 

Jedná se vlastně o dvě fólie mezi kterými je umístěna souvislá vrstva silně železité horniny. Koncentrace železa je v tomto případě tak extrémní, že se i celá fólie bezproblému udrží na magnetu. Okamžitě mě napadlo vyzkoušet jak se vliv této extrémní mineralizace projeví na grafickém vyhodnocení mé Manty a jak moc se změní dosah v takovémto prostředí na různé typy cílů, a jestli vůbec půjde takto silná mineralizace eliminovat odladěním země.

To, co mě opravdu mile překvapilo, bylo, že detektor dokázal takto silnou mineralizaci bez problému odladit, aniž by se ukazovala na grafu, zvláště když vezmu v potaz, jak to drželo na magnetu... Nicméně detektor ladil nad fólií docela nízká čísla (odladění GB vycházelo 2-3).

Každopádně je potřeba si uvědomit, že signál který jde z cívky do detektoru je ovlivněn 2 hlavními faktory a to odpovědí od země a odpovědí od cíle. Pro lepší pochopení co se v tomto případě v detektoru děje lze celou situaci přirovnat k případu, kdy máte v jednom okamžiku dva cíle pod sondou. Celé to funguje hodně podobně jak u separace detektoru a to tak, že pokud dáte na tolar železnou sponku do vlasů, detektor uvidí tolar a signál od tolaru nebude nijak výrazně zkreslený.

Opačná situace logicky nastane pokud na železné kombinačky položíte malou zlatou náušnici. Detektor cíl uvidí jako železné kombinačky. Z toho vyplývá, že vždy závisí na poměru síly odpovědí z jednotlivých cílů a stejně je to i zde.

Nicméně v případě takto extrémní mineralizace se pouze mění intenzita odpovědi z cíle, protože odpověď od země zůstává víceméně na dané lokalitě konstantní. Z toho vyplývá, že pokud je cíl na povrchu, tak je většinou identifikován správně, ale čím je hlouběji, tak klesá intenzita odpovědi z cíle
a změní se poměr odpovědí z cíle a od země, která zůstává konstantní, což se začne projevovat na zkreslování odpovědi na cíl.

Velkou výhodu v tomto prostředí mají multifrekvenční detektory díky tomu, že dokáží porovnat odpovědi z několika různých frekvencí na jeden cíl. V tomto případě z multifrekvenčních technologií jednoznačně a s obrovským náskokem dominuje technologie Multi IQ. Jednofrekvenční detektory absolutně propadly i v případě, když byl cíl na povrchu pouze pod fólií, stejně tak nefungovaly i jednotlivé frekvence u jinak multifrekvenčních detektorů.

Vzhledem k tomu, že nechci vyvolávat moc emocí v diskuzi, tak jsme stejný cíl pouze pod fólií vyzkoušeli pro jistotu na detektoru, který už se neprodává. Troy X5 byl v době svého vzniku totální třída mezi detektory. I když jsem odladění země nastavil přesně na hranu, kdy detektor zem nepřijímal a diskriminaci tak, že detektor dokonce železo ještě mírně přijímal, tak stejně jsem se nedočkal žádné odpovědi na cíl, který byl hned pod fólií.

Podobně dopadly i další jednofrekvenční detektory, které jsme zkoušeli. Pro jistotu jsme to radši netočili. Každopádně kdo by měl zájem, tak tato testovací fólie je k dispozici v Jílovém a po předchozí dohodě se může zastavit si svůj detektor přijet otestovat a přesvědčit se sám.

To je závěrem asi vše k tomuto tématu, které je velice rozsáhlé, ale určitě se k němu v budoucnu nejspíš ještě vrátíme.