Detektor kovů aneb všude je železo a nějaký kov

Detektor kovů

Člověk musí občas udělat něco pro své zdraví. Proto jsem se někdy z kraje minulého roku rozhodnul, že budu častěji navštěvovat posilovnu, cvičit a třeba i chodit na procházky do lesa. A protože jsem člověk od přírody zvídavý, obyčejná procházka mne nikterak neuspokojovala. Obdivovat přírodu je sice pěkná věc, ale ono to po určité době člověka omrzí.  A pokud máte navíc všechny turistické cesty v okolí dávno prochozené, stává se taková cesta nudnou záležitostí bez účelu. To není nic pro mne.

Takže jsem vyrazil mimo vyznačené cesty, nejprve hledat houby, ale po čase mě to také přestalo bavit, protože jsem je už nemohl konzumovat v jakékoliv podobě a široké okolí je důrazně odmítalo.  S tím se něco muselo udělat.

Již nějakou dobu jsem pokukoval po detektoru kovů. A protože jsem  takový přístroj potřeboval i ke své práci, rozhodnul jsem se nějaký si pořídit.  Nejprve předcházela informační příprava na internetu, kdy jsem pročítal různé recenze, zkušenosti uživatelů a  zvažoval  poměr ceny a výkonu. Nakonec jsem zvolil analogový přístroj C.Scope CS3MX, který patří mezi špičku analogových přístrojů a přitom jeho cena  včetně nezbytného příslušenství byla pod 10 000,-.

Když přístroj dorazil, bylo to, jako bych dostal vánoční dárek, který jsem si moc přál. Nedočkavě jsem ho sestavil a vyrazil před dům na trávník zjistit, jak funguje. Mé nadšení vystřídalo zklamání, naštěstí pouze dočasné. Ta věc prostě řvala pořád a všude. Vypadalo to, jako by země byla proseta kovem. (To jsem ještě netušil, jaká jsou to lidi prasátka a že prostě při její citlivosti řvát jednoznačně musela. Zem je opravdu plná všeho možného kovového smetí. A ve městě obzvlášť.  Možná byste se divili, ale je to dost běs.)

Všude je železo a nějaký kov

Podíváte-li se kamkoliv, věřte mi, že všude v zemi je nějaký kov a především železo. Hřebíky, dráty, šroubky, matičky... prostě je toho kdekoliv spousta. Ano, jsou lokality, kde je kovu málo, ale ty nejsou tak časté.  Prakticky na jakémkoliv poli mi k nalezení kovu postačuje pár kroků. V lesích to bývá o něco málo víc. Většinou se jedná o zkorodované železo, takže jen výjimečně můžete nalézt zachovalé železné předměty, ale stejně to jsou většinou věci mající přídomek odpad. Výjimkou jsou kovové části například ze 13. století. Jsou sice naprosto neidentifikovatelné a lze jen těžko odhadovat k jakému účelu mohly sloužit, ale jejich rozmístění dává tušit, kde stál nějaký přístřešek či stáj.  Proto se raději hledají neželezné kovy. U nich máte větší šanci, že nález k něčemu bude. Nicméně člověk vnitřně proklíná myslivce, co zahazují v lese patrony, lidi, co obal od čokolády odhodí do příkopu a kohokoliv dalšího, kdo si myslí, že příroda je smetiště.

Železné hřebíky

Postupem času jsem se naučil nastavit přístroj tak, aby ignoroval hřebíky a jiné železné smetí a soustředil jsem se na neželezné kovy. Začal jsem rozlišovat malé a velké předměty, či velké železné obludy, které by snad kopal jen blázen. A že jich v zemi je. Pořídil jsem si na kopání nejprve polní lopatku, ale poté, co hned druhý den praskla jsem zakoupil raději plnohodnotný rýč, náležitě ho zkrátil a upravil, přidal vyztuženou motyčku s hrabičkami a takto vybaven jsem začal vyrážet do terénu.

Nikdy nevíte, co při detektorování  najdete

Vždycky je to překvapení. Takové celoroční vánoce v malém. Většinou je rozbalení dárku (vykopání nálezu) nepříjemné zklamání, protože zem je plná odpadků.  Já bych v životě nezahodil jen tak na zem ani papírek, ale zjišťuji, že některým lidem nedělá problém zahodit cokoliv a kdekoliv. Zahodí to tam, kde jim to právě odpadne od ruky,  eventuelně  třeba vesničané často rádi vozí odpadky na cestu za vesnicí, nebo ještě hůře, na pole či do lesa.  Přesto, když člověk vytrvá a je rozhodnut pokračovat, poměrně často narazí na zajímavé věci, které jsou mu odměnou a když už ho přímo „neobohatí“, tak alespoň poučí.

Všude kolem nás jsou v půdě plechovky, vršky od piva, rumu, vína, staré hliníkové vršky od zonek, či minerálních vod, o hliníkových vršcích od mléka ani nemluvím. Hliníkové, či měděné dráty také najdete kdekoliv. Hliníkové obaly od čokolád... a tak bych mohl pokračovat do nekonečna. Kolikrát si říkám, jak se ta která věc na tom kterém místě vzala? Co si třeba myslet o dvou tabulích nerezplechu 50x40 cm zakopané 40 cm pod zemí uprostřed pole?  Nebo co dělá osamocený hliníkový věšák uprostřed lesů v přibližně polovině strmého srázu, kdy nejbližší civilizace je 3 km daleko? Takových příkladů bych mohl dát desítky.  Jednu dobu jsem s údivem zůstával stát nad různě tvarovanými kusy různých neželezných kovů nalézaných kdekoliv, kde mi zcela unikal původní účel. Až s odstupem času jsem dospěl k přesvědčení, že se asi jedná o rezidua odpadu naházeného do prudkého ohně, který předměty náležitě zdeformoval. Nicméně stále mi vrtá hlavou, jak se uprostřed pole zjeví asi čtvrtkilový kus neželezného kovu, vypadajícího jako kámen. (Evidentně nešlo o meteorit) 

Nálezy

popiska:
Z leva doprava – kus hliníkového věšáku, zbytek kovové krabičky na zápalky, podivné deformované kusy kovu, neželezná tyč, závaží, středová část paraple, ouško měděného hrnku a další...

Knoflíky

popiska:
sada všemožných kovových knoflíků

Kroužky

Odznaky

Nálezy

popiska:
Utržená ozdobná část, držák na svíčku se zobrazením ptáka, zbytek po odlévání nějakého předmětu, kovová krabička na sirky včetně původních sirek, ručně dělaná přezka, kolečko z koňského postroje a blíže neurčená zdobená část.

Střílelo a střílí se

Již dávno si nemyslím, že zbraně jsou nějaké tabu, kterým se mohou pyšnit jen policisté a vojáci.  Zbraní, ať už legálních či nelegálních, jsou všude spousty. Myslivci jsou kapitola sama o sobě. Teprve s detektorem jsem si uvědomil, že les je vlastně taková veřejná střelnice. Troufnu si tvrdit, že kdekoliv v lese ohraničíte čtverec o hraně 20x20 m najdete zaručeně alespoň jednu zápalku, či patronu z brokovnice nebo kulovnice, případně nějaký brok, kuli či jinou střelu. Pozůstatky z válek jsou také všude. Nalézt nábojnice, či střely kdekoliv není problém. V lese, na cestě, na poli, prakticky všude jsou pozůstatky nějaké střelby. Staré nevystřelené náboje také nejsou žádnou vzácností a v některých lokalitách, by člověk mohl volat pyrotechniky co 5 minut. Šrapnely z protiletadlových či jiných zbraní jsou v některých lokalitách tak časté, že prakticky nekopete nic jiného. (Z tohoto pohledu mi zákaz EU  vyvažovacích olůvek na kola s tím, že občas se ztratí a mohly by zatěžovat životní prostředí, připadne jako naprosto směšný a infantilní.)

Zamrazí vás ale, když v lese narazíte na relativně čerstvé nábojnice (tak max.  1-2 roky staré) z devítky a o kus dál z osmatřicítky. Naprosto evidentně tu probíhal střelecký souboj. Nevím jak vy, ale já už si v lese tak bezpečně rozhodně nepřipadám. A pokud mi někdo bude argumentovat tím, že chodí po lese roky a nikdy nic na něco podobného nenarazil, říkám, že prostě jen měl štěstí nebo to nevidí.

Nábojnice

popiska:
V horní části obrázku vidíte olověné střely pocházející z různých typů zbraní (včetně těch z napoleonských válek) většinou zdeformované nárazem při dopadu. V levém dolním rohu pak ukázku nábojnic a přibližně dole uprostřed mor našich lesů, kovové části patron z kulobrokových zbraní roztroušených po všech lesích.

Střepiny

popiska:
Střepiny z různých zbraní jsou na některých lokalitách rozesety prostě všude.

Zákopy z války

Nikdy jsem netušil, že po lesích je taková spousta zákopů z druhé světové války. V mnohých už stihly vyrůst statné stromy, ale stále jsou jejich obrysy patrné. Většinou se jim vyhýbám, protože spíše než nějaký hodnotný úlovek zde naleznete odpadky, které do nich naházela dvounohá prasátka. Že se jedná o skutečné zákopy vám dojde v okamžiku, kdy si uvědomíte jejich rozmístění a orientaci.

Všude jsou mince

Razím pravidlo, které jsem si soukromně nazval Povinná mince. Při každém detektorování musím nalézt alespoň jednu minci. Mince jsou totiž všude. Na polích, na cestách, v lesích a často na místech, kde by je nikdo nehledal. Nejvíce jich je z dob poválečných, ale i prvorepublikové a i mnohem starší kousky nejsou výjimkou.  Lidé je ztráceli a asi i budou ztrácet. Když teď jdu okolo nějakého pole, nejprve mne napadne, kolik asi mincí na tom kterém poli je.  A věřte mi, ta čísla jsou obrovská. A když už to nejsou mince, jsou to různé pečetě, závaží, náprstky a podobně.

Novější mince

Starší mince

Člověk narazí i na zvířata a jiné podivnosti

Při procházkách s detektorem člověk chodí většinou sám a potichu a mimo cesty.  Často se  pak stane, že narazíte na různá zvířata. Tolik lesní zvěře jsem předtím neviděl za celý život, jako za měsíc s detektorem. Jezevec, lišky, zajíci, srnky, kuny, stádo divočáků, prostě úplná zoo. V lesích narazíte ale i na mnohem podivnější věci. Uprostřed jednoho lesa, kde široko daleko nebyla jediná cesta, bylo křoví. Když jsem se prodral asi do prostřed té houštiny, nalezl jsem velmi komfortní záchod i s toaletním papírem. Dodnes je mi záhadou, pro koho. Nebyl k tomu ani kloudný přístup.  Že by nějaká nová iniciativa zelených pro zkvalitnění života potencionálním medvědům, kteří by zde okolo mohli s pravděpodobností 1:10 000 000 procházet v příštím století, navíc placená z fondů EU v rámci boje proti globálnímu oteplování? Kdo ví? Ani bych se tomu nedivil.

Jezevec

Chorvatská pláž

Neodolal jsem a detektor jel se mnou na dovolenou.  I tu jsem si udělal čas na detektorování. Překvapily mě naše platné české desetikoruny uprostřed polí na jednom z ostrovů. Stará jugoslávská měna byla spíše povinnost. Nejkouzelnější byla noční vycházka na pláž, kde jsem chodil pouze za svitu hvězd. Pravda, také jsem tu vykopal asi tisíc vršků od plechovek coca-coly a jakési nábojnice, ale mimo to asi 40 kun, 2 eura a jeden stříbrný prsten.

Na závěr

Když už mi práce leze krkem a potřebuji si odpočinout, vyrazím při nejbližší možné příležitosti na hodinku až dvě hledat.  Na pole, na louku, do lesa, prostě kamkoliv, kam se dostanu autem do 15 minut z města. Je-li to trochu možné, požádám majitele, nebo se alespoň zeptám na místním obecním úřadě, jestli se mohu s detektorem projít po okolí. Ještě jsem nenarazil na nikoho, kdo by proti tomu cokoliv namítal. Chovám se slušně. Pokud někde vykopu díru, po mém odchodu je zasypaná a případné drny jsou na svém původním místě. 

Detektor kovů není koníček pro chamtivce. Je to ale perfektní způsob, jak si zlepšit a udržovat kondici a jak zjistit o svém okolí věci často nevídané. Nyní už znám místa, na kterých byla zakopaná vojska z dob druhé světové války, kde spadlo sovětské letadlo a odkud na něj němci stříleli, až ho sestřelili. Znám místa, kde tábořil oddíl dělostřelců z dob napoleonských válek, či po kterých cestách putovali kupci ze 13 století.  Dokonce mám poměrně jasnou představu o osídlení určité lokality ve třináctém století. Pohled na krajinu a svět se mi úplně změnil. Dostal nečekaně nový rozměr.

Detektor mohu vřele doporučit všem, které už obyčejné procházky omrzely a kteří mají rádi překvapení.