Deník vojáka část 3

Také sme našli ubožáky kteří byli raněni a hledali spásu ve stodolách a když vše shořelo museli tam zahynout. Baráky byly většinou dřevěné tak, že z nich nezůstalo než popel a v tom shořeni lidé a dobytek, týž den to jest.

18/11 sme postoupily až do vesnice Morsko. Za vesnicí byly rozestavěné polní stráže.Vesnici lid většinou opustil jen několik mužů tam zůstalo, několik raněných Ruských vojínů sme našly, které sem obvázal. Spal sem v prázdným domku vprostřed vesnice. Před půlnocí jsme byly probuzeni křikem, běžím ven a vidím člověka běžet přes zahrady lámaje před sebou ploty volaje o pomoc. Když doběhl k nám poznal sem Ruského vojína měl prostřelené břicho, vzal sem ho k sobě do světnice kde sem ho obvázal, dorozumět s ním sme se nemohli, držel v rukou svatý obrázek Matky Boží modlil se a přitom se bolestí svíjel .Bylo nám ho líto. Co sme mohli sme pro něho udělali, do rána zemřel. Časně ráno jsme postupovaly k lesu, přišly sme na místo, kde byla přepadena 4 setnina. Mrtvých zde leželo mnoho, na kraji lesa byla myslivna, kde ležel zraněný poručík Perl několik raněných vojáků ,všichni již od Ruského lékaře dobře obvázáni. Své raněné Rusové odvezlia naše tam museli pro nedostatek času ponechat. Přišli sme na kopec který sme obsadily. Naše setnina byla v záloze. Pod skálou na které byla zřícenina hradu třebaže sme byly dobře  kryti přec sme měli několik zraněných, poněvač Ruská artilerie do nás neustála byla. Byl sem nucen zraněné dopravovat na obvaziště, naši zákopníci snášeli mrtvé vojíny do jednoho hrobu Když byli sneseni stoupli sme si kolem nich i několik důstojníků smekli sme čepice a hlasitě se modlily. Každý z nás měl vlhké oči, každým to pohnulo. Večer byla naše setnina poslána do lesa rozestavit stráže. Byl padlý sníh a přitom silně mrzlo, odhrabaly sme sníh ze země a na holou se položily. Třeba sem byl  znaven pro velkou zimu nemohl sem usnout ač sem měl silnou deku, které však spánek přemohl měli omrzlé nohy.

Dne 4/12 vystřídal nás třetí pěší pluk. Týž den sme dorazily na noc do Perkušovic. Druhý den ráno měli sme polní mši u hrobu padlých vojínů po bohuslužbách jsme šli navštívit hroby padlých vojínů, měli krásně upravené hroby jak naši tak i Rusové, na hrobech dřevěné kříže s nápisy a svaté obrazy. Generál náš komandant měl řeč při které chválil 81 pěší pluk, který se na tom místě tak statečně držel po jeho odejití měl řeč pan setník Ebert, která tak každého dojala že nebyl vstavu žádným slzám se  ubránit. Na místě pochováno jest 600 mrtvých, kteří padli v tříhodinovém boji. Navečer sme odtáhli do městečka Kremulov, tam sme byly do rána, odtud sme šly na dráhu do Lazy, poněvač byla  velká doprava vojska nedostaly sme žádné vagony.

Musely sme čekat na vlak v obci Rokytno Slahecke. Druhý den odpoledna byl sem předvolán k regimentu kde mě byla udělena záslužná stříbrná medaile. Pan Obersleitnant Siegel jako velitel praporu připínal mi ji na prsa, podávaje mi ruku děkoval mě za statečné držení se před nepřítelem.

Dne 9/ 12  večer sedaly sme na dráhu u Lazy . Dne 11/12  vylízaly sme z vlaku u Dobrze táhli sme hned proti nepříteli, který nás hned pozdravil šrapnelama. Bylo několik raněných, navečer sme se zakopaly na kopci u Simanova. Očekávaly sme ráno tuhý boj, zatím jsme nepřítele ani nezahlédli. Pronásledovaly sme ho několik kilometrů,na noc jsme šly zpět do Limanova.Město bylo celé zpustošené. V krámech se střižním zbožím byly látky po zemi poválené a potrhané, vše bylo na ruby zpřeházené lépe to nevypadalo ani v lékárně, vše roztlučené. Ráno jsme postupovaly v pronásledování přes více vesnic až k Tarnovu. Přes vesnice které sme šli tak lidé  nás radostně vítali dávali nám sušené ovoce a jablka i chleba se nám dostalo. Co museli vytrpět od nepřátelského vojska pro ně bylo trapné. Nejvíce řádili kozáci, přišli sme do vesnice Uňovi východně od vesnice na levé straně od silnice  je kopec, na kopci leží několik domů, každý majitel stavení má svoje pozemky kolem svého stavení. Naše setnina byla  vyslána  k poslednímu stavení rozestavit stráže. Vkročil sem v posledním stavení do světnice. U okna stál se sepjatýma rukama stařec, na lavici u kamen seděla mladá žena držela na klíně sedum neděl staré nemluvně a hořce plakala. Stařec spatřiv mně s pláčem vyprávěl, hospodář je na vojně já a moje curka sme sami doma, před pulhodinou dojelo osum kozáků chtěli peníze dva mě chytli a zavřeli do komory, zůstali u mě na stráži ostatní šli do světnice a curku znásilnili, chudák žena nechtěla se jim podat nemilosrdně ji zbili. Byla k nepoznání  šaty na sobě roztrhané v obličeji celá zamodřelá a zkrvácená. Druhý den po velkém marši přišli sme do Vojnic. Příští den sme měly volno, celý týden Ruská artilerie do vesnice střílela a zapalovala, tak že mnohé domy shořely. Večer dostal náš pluk rozkaz překročit řeku Dunajec. Noc byla tmavá, chodily sme klikatě by nás nepřítel nespatřil po kolena v blátě až sme přišly na silnici, kde již čekali sapeři měli přes řeku postavit most, nepřítel vrhal na vše strany  světla z reflektorů až nás spatřil. Počali na nás střílet, silně začalo mrznout tak že za hodinu bylo bláto zmrzlé na kost. Silně nám zábly nohy, každý přešlapoval ale zahřát se nemohl. Po půlnoci byly sme nuceni od našeho úmyslu upustit a šly sme zase zpět klikatě do vesnice. Až na druhý den jsme musely několik kilometrů zpět a tam jsme řeku  bez vší překážek přešly.

Před obcí Janovice sme dostali mináž. Po mináži sme šli přes les do obce Štěpánovice, kde sme byly do rána. Dne 21/12 ráno  náš první prapor byl v záloze pod kopcem a druhý a třetí prapor byly na pravém křídle od nás. Před námi v boji byl 36  pluk zeměbranecký, pojednou začal nepřítel na pravém křídle postupovat, naše setnina dostala rozkaz 36 pluk sesílit, přešly sme na konec vesnice, před námi byla rovina tak, že každé naše hnutí nepřítel vyděl. Hned Ruská artilerie do nás začala pouštět šrapnely. Mužstvo lehlo do příkopu u silnice a já sem zůstal se svoji patrolou za posledním stavením. Žádný nesměl hlavu vystrčit, již jsem se  domníval, že zdráv ani jeden z těch míst nevyjdeme. Vtom naše voje celé musely ustupovat. Byl rozkaz k ústupu. Domek u kterého sem stál tak nikdo nebyl, v síni byl velký škopek s naloženým zelím, po několik dní sme nedostaly chléb a kuchyně za námi také  nemohla přijet. Jako dravci vrhli sme se na zelí aspoň trochu bychom hlad zahnaly. Bylo již tma když jsme přišly k lesu, stála tam naše artilerie a nemohla vyjet, rychle sme musely pomáhat tlačit v rozbahněném terénu by je nepřítel nezajal. Naše vojsko obsadilo kraj lesa nedaleko stál domek v tom leželo několik raněných.

Dostal sem rozkaz bych je dopravil do Janovic, chvíli sme odpočaly a uvařily si čaj toť se rozumí, že bez rumu a bez cukru, jen když jsme měli něco teplého do žaludku. Od jednoho jsem dostal cigarety což byla vzácnost asi v půlnoci jsme se vydaly na cestu. Noc byla tmavá a měl sem strach bychom nevlezli nepříteli do rukou. Až k ránu sme vylezly z lesa ven, unaveni a spánek nás přemáhal. O 7 hod.sem se šťastně dostal do vesnice, raněné předal a sami ulehli ku krátkému odpočinku. Spali sme jednu hodinu když nás jeden voják budí, všechno de spět, ptal sem se po své setnině ,bylo mě rečeno kde je až odpoledne jsem ji nalezl. Náš poručík vida nás přicházet smál se já myslel, že již nepřijdete neboť nepřítel té noci celou silou na naše udeřil tak, že jich mnoho zajal od našeho pluku bylo mnoho mužů i důstojníci zajati.

Naše vojsko se před lesem zakopávalo, já sem se ukryl s moji patrolou v domku asi 200 kroků vzdáleném za naší setninou. Byla tam žena se třemi dítkami otec byl na vojně, strachy se třásla že Rusové postupují. Měly sme hlad celá setnina čítala 140 mužůa my sme dostaly 3 bochníky chleba pro všechny dohromady, mináš nebyla žádná ,bylo to těžké dělení, nastávaly nám smutné Vánoční svátky. Byl štědrý večer, o 10 hod dopoledne přijela naše kuchyně, umínil sem si že maso dnes jíst nebudu, čehož také moje patrola následovala. Když sme vydržely tolik dní bez jídla při velikém marši, tak že vydržíme i dnes bez masa. Koupily sme si pár brambor od ženy a maso si uschovaly. Odpoledne přišel rozkaz naše vojsko o 4 hod. dělalo útok na nepřítele, aby  z lesa ho vyhnalo,pojal  mne velký strach neb sme věděly že nepřítel je silný a dobře zakopán. ......

Pokračování v pondělí