Deník vojáka část 2

Celé město vypadalo smutně, domy spálené obchody vydrancované, lidé jak viděli že de nepřítel byli vyděšeni. Kde kdo co měl zakopávali do země nejvíce strach měly ženy, již jedenkrát vše zakusily, lidé kdo mohl vzal sebou nejnutnější a odjížděl z města pryč.

6/11 ráno nastoupily sme další cestu ,v brašně měl sem dvě řepy, které mě po cestě chutnaly .Pozdě večer došly sme do vsi Novisko tam sme přenocovaly. Celý den pršelo přenocovat sme musely venku každý promoklý  zimou se třásl, místo spaní sme přecházely a drkotaly zubama.

7/11 dopoledne o 11 hod. dorazily sme k nádraží Dobie kde sme čekaly na vlak. K mináži nám bylo povoleno sníst konzervu.Dostali sme chleba ,cvibach a tolik co si každý nabral.Také nám byly rozdány milodary doutníky, cigarety  a rozličné jiné věci. Pak tam bylo mnoho beden buřtů jenomže na polovinu shnilých, přesto se o ně prali. Každý nesl náruč. Mnozí pojídali buřty tak hltavě, že z toho onemocněli. Náš první prapor byl o 3 hod. odpoledne  naložen na vlak ,do vagonů nám dávali zřízenci železniční bedny a pytle cukru. Měli sme každý tolik věcí, že sme nevěděly kam s tím. Sotva vlak s námi z nádraží odjel byl nucen náš druhý a třetí prapor dále jíti pěšky na jiné nádraží, poněvadž nepřátelské přední hlídky začaly do našich pálit. Jeli sme do Ruského Polska  přes Krakov, Trzebincia, Dombrovo, do Lobkovic od pátku do pondělí do večera. Po cestě sme naše zásoby dojedly .Mašírovaly sme přes Lazy do Závěrče kde byly sklené hutě a doly železné. Velice průmyslové město. Jak to ve městě vypadá ani nevím byla již tma když sme tam dorazily. Stály sme asi dvě hodinu u Soukenné velké továrny, místo pro nás nikde nabylo vše bylo vojskem přeplněno. Byly sme nuceni odtáhnout do vesnice Brzugut.noc byla  tmavá a deštivá.Cestou sme šli nad kotníky blátem, od vozů byly na cestě vytlučené veliké jámy, tak sme již byly rádi když sme ráno o 4 hod.do vesnice dorazily. Ubytováni byly sme ve stodolách, ten dem měli sme volno. Na druhý den ráno museli z vesnice všichni mužové s nářadím  jako lopaty motyky a jiné vzít sebou a jít s námi do Vodovic  kde se dělaly zákopy až po Perkošovice.Naše setnina byla u  Perkošovic. Já sem byl ubytován s moji patrolou ve stodole Naše setnina byla asi 200kroků v zákopech. Poněvač sme málo chleba dostávaly kupovaly sme sobě brambory .Ty byly hodně drahé jedna brambora 1 krejcar. Když sme dostaly slepici bylo nám milejší. Ta stála 80 krejcarů. Kdežto mužstvo v zákopech  mělo hodně hlad. Zákopy sme dělaly 8 dní.

17/11 ráno byly sme vystřídáni 99tym plukem. Náš pluk měl jít do zálohy. 4 setnina byla vyslána na zvědy k vesnici Morska, komandant byl poručík Perl. My sme byly u lesíka západně od Perkušovic, zanedlouho za námi přišli od 4 setniny zranění, kteří nám vyprávěli, že byli od Rusů přepadeni a že je mnoho zraněných zabitých a zajatých. V tom přišel nám rozkaz k útoku na Perkušovice. Nastal krutý boj, granát za granátem a šrapnely padaly hustě mezi nás, kulky se sypaly jako déšť. Já sem ležel se svoji patrolou v jámě z které byl vyvážen písek. Setnina byla asi 200kroků před námi. Před naší setninou se objevil na koni jezdec a uháněl tryskem, v tom přiletěl šrapnel a přerazil mu pravou nohu, kůň zraněn byl po chvíli mrtev se skácel. Vojín bolestí strašně křičel, od předu voláno na nás sanitét. Rozkázav patrole vyskočil sem, z úkrytu, sotva poslední  muž ukryt opustil vlétl do jámy granát. Jáma se rozlétla a písek a kamení padalo na nás . Žádnému z nás se nic nestalo. Strachem a hrůzou rozčilen běžel sem k vojínovi,položiv ho do brázdy leže jsem mu nohu obvázal. Volání o pomoc čím dál víc přibývalo, mrtvých a raněných leželo na zemi strašná spousta. Já sem běkal od jednoho k druhému a zavazoval jak sem mohl, byl sem jak smyslů zbavený.

Již se hodně setmělo,řež byla čím dál prudší. Rusové ačkoliv měli již naši artelerii v rukou která byla zakopaná před vesnicí museli ustoupit .Naše vojsko bojovalo divoce. Nářek a vítězný křik řičení koní mísilo se dohromady. Přišel sem na kopec, kde ležel poručík Rejnek měl prostřelené koleno, podle něho byla postavená nosítka. Rusové mu sebrali šavli a revolver, dva sanitéti jej již nesli zadního trfila kulka ten se skácel mrtev k zemi první utekl a poručíka tam zanechal. Bez rozmyšlení vzal jsem poručíka na nosítka a s jedním mužem odnesly sme ho za mez, kde sem ho teprve obvázal.Tu chvíli naše artilerie zapálila vesnici. Objevilo se mi strašné divadlo muž proti muži byli se i špátkama ba i na facky došlo. Střílení přestalo jenom křik a nářek bylo slyšet. Uviděl jsem jak ženská měla v náruči dítě a na provaze vedla krávu, pletla se mezi vojskem, které do sebe bylo kvérama ,bodákama. Byla taky zraněná, stál sem jak přimražen až mě poručík oslovil a prosil bych ho dopravil na obvaziště, kde sem ho dal na vůz pro raněné který ho také hned odvezl. Vřele mi ruku tiskl a děkoval za péči  a prosil dá li bůh toho se dočkat bych ho po válce jistě navštívil. Hned druhý den na to poslal mě taky  lístek ve kterém mě za vše děkoval. Naši šli kupředu. Od 99 pluku byli zajati jak lékaři tak sanitéti. Práce sme měly mnoho. Plné stodoly a baráky které nebyly shořené byly naplněné raněnými vojáky jak našimi tak i Ruskými. Ráno podívaná ve vesnici byla hrozná, kde jaký kout byl plněn mrtvolami obou stran.

Pokračování v neděli...