Deník vojáka část 1

Dne 25 října bylo v kasárnách hlučno. Časně zrána každou chvíli přišel desátník ode dne do cimry a prosil o muže kteří nakládali bedny a potřebné věci na vozy a vozili to na dráhu. Regruti měli ověnčené čepice a zpívali. Odpoledne měly sme volno. Druhý den měly jsme jet do boje. Nakoupily sme si každý potřebné věci. Večer  sem šel s mojim přítelem četařem Valtrem rozloučit se s našim kostelíčkem do kterého sme denně chodívaly. Pak sme šli do kasáren, ulehli sme, ale usnout sme dlouho nemohli. Ráno o 7 hodině  měly sme polní mši sv. na náměstí kde taky pan starosta Jihlavy držel řeč. Pak sme byly seřaděni a za hlučného volání Heil a Nazdar mašírovaly sme na dráhu.

Na nádraží čekali na nás známí a přátelé. Loučení bylo těžké. O 3 hod. odpoledne přijely sme do Brna, tam sme dostaly mináž. O 7 hod. večer unášel nás vlak k Haliči. Po cestě od Krakova potkávaly sme mnoho dělostřelectva a trénu jeli vlakem ke Krakovu. Čím dále sme jely bylo vydět větší stopy  po bojích. Vyhozené vozy železniční z kolejí rozbité, železniční mosty pobořené. 2 Listopadu ráno byly sme vyloženi v Lancut. U nádraží sme rozložily tábor, asi 200kroků  tábořil trén v němž řádila cholera. Jak sme se dověděly byly tam již několik týdnů skrz nemoc drženi. Dostalo se nám černé kávy a po snídani nastoupily sme další cestu.Po cestě  neviděly sme nic jiného než rozbité vozy a zdechlé koně leželi podel silnice.Těch bylo mnoho každých 30 kroků ležel kůň. Po sedmi hodinách pochodu dorazily sme do spálené a zbořené vesnice Žulina. Ve vesnici byl samý žid nabízeli nám zápalky  krabička za 10hal. a vodku  1/2 l za 80 korun. K mináži dostaly sme masové konzervy a 3 neloupané brambory. Po dvouhodinovém odpočinku nastoupily sme další cestu . Komandant praporu byl major Saradrei, komandant naší setniny byl poručík Rejnek.mOba byly důstojníci záložní. Cesta byla čím dál úmornější a po kotníky sme se bořily do písku. A náš trén za námi pomalu jel tak, že koně po pár krocích zastavovaly.

Když sme přišly do menšího kopce museli dát 4 koně a když nemohli tak jsme byly nuceni tlačit a i za 1 hodinu urazily sme 1 km. O 1 hod. v noci dorazily sme do města Srodzisko, každý po dlouhém a únavném pochodu znaven, lehli sme do příkopu u silnice kde sme do rána přespaly. Zde byl náš pluk. Ráno sme byly rozděleni mezi ostatní setniny, já sem byl přidělen jako sanitární poddůstojník  ke třetí polní setnině komandant byl poručík Schvarz Franc. Když jsem se mu hlásil, že přicházím k jeho setnině pravil mi německy umíte co nebo nic ! Na to sem mu odpověděl, že jsem  vycvičen. Tedy nás přijal, odebral sem se s mojí patrolou do malého domku u silnice a který byl prázdný ..Donesly sme si slámy by sme se mohly dobře vyspat. K večeři byla káva a uvařily sme si k ní brambory o chleba byla nouze. Ke koupi nebyl, chleba u setniny se fasoval jedna štrycle pro 8 mužů, tak že na každého muže přišel malý kousek. Sotva sme ulehli byl poplach. Náš pluk měl obsazenou řeku Samm, na jednom břehu  byli naši na druhé straně Rusové. Týž den byl náš pluk ze zákopů vystřídán 84 tym pěším plukem. Za jakou příčinou byl udělán poplach nemohli sme si vysvětlit. Co nejrychleji vzaly sme svoje věci a šly sme ke svoji setnině která již byla taky připravená k odchodu .

Vyšli sme v 9 hod. večer,  šly sme přes les, který byl samý močál, bořily sme se  do bahna a klopýtaly  přes stromy suché neb větrem snad povalené kterých mnoho po zemi leželo. Bez odpočinku mašírovaly sme celou noc, k ránu spatřily sme vesnici, zaradovaly se, že se nám zde dostane odpočinku zatím bylo naše těšení  marné. Přešli sme mnoho vesnic a stále bez odpočinku, až o 3 hod. odpoledne přišly sme do vesnice, kde sme dostali mináž. Byly tam rozestavěné polní stráže, ostatní mužstvo mělo odpočinek. Ulehli sme pod kolny nebo seníky.

5/11 ráno o 2 hod. narazi na naši polní stráž nepřítel rozpoutal se jenom malý boj .My sme musely hned odtáhnout. Mašírovali sme až do 5 hod. odpoledne, kde sme byly nuceni přenocovat ve městě Sokolov. Poněvač mužstvo bylo již tak unavené, že sotva každý za sebou nohy táhl .Jenom strach před kozáky dával každému vytrvalost, kteří nás pronásledovali. Byly sme ubytováni v sousední budově, vypadalo vše hrozně Po světnicích, schodech rozházené papíry, skříně dveře stolky vše rozbyté.

Pokračování v pátek...