Dědeček Vilém – dělostřelec z Jadranu

Kategorie: První světová válka

V Lověšicích u Přerova se dne 21. 5. 1897  Johanovi a Tekle narodilo v pořadí páté dítě, syn Vilém.  Měl celkem šest sourozenců. Mnoho informací o mém dědovi nemám. O jeho působení jak ve službách Rakousko – uherského mocnářství tak i v odboji během II. světové války se u nás doma moc nemluvilo.  Tak jenom pár střípků z jeho života, které se mi podařilo zjistit.

Vilém se v mládí věnoval aktivní sportovní činnosti v tělovýchovných oddílech.

Hledání s detektorem na jadranu
V  horní řadě druhý zprava

Ve věku sedmnácti let mladý Vilém narukoval 25. 8. roku 1914 do C. K. Rakousko – uherské armády k válečnému námořnictvu.
V letech 1914 - 1915  absolvoval v přístavním městě Pola dělostřelecký kurz , dnešní Pula v Chorvatsku.

Hledání na Jadranu
V prostřední řadě, šestý zprava

Během kursu probíhal praktický výcvik na školní lodi S. M. S. ADRIA,
HULK ( hromotluk – označení pro bývalé válečné lodě ).
Po ukončení kursu byl zařazen jako námořník - dělostřelec II. třídy a až do 13. 10. 1918 sloužil u námořnictva. Název potopené válečné lodi, na které sloužil se mi bohužel, přes všechnu snahu nepodařilo zjistit. Dotazoval jsem se v Ústředním vojenském archívu v Praze, kde mi bylo sděleno, že Kmenové listy námořníků z Kriegsmarine byly po roce 1919 předány do Prahy a tam v roce 1986 skartovány. Je ale evidentní a zcela jisté, že Vilém se osobně zúčastnil námořních bitev, za což obdržel válečný kříž Karl Truppenkreutz ** .

Dá se také předpokládat, že vzhledem k období ve službě u RU mariny, byl účastníkem vzpoury námořníků v Boce Kotorské, která proběhla  1. – 3. února 1918.


 
Šroubová fregata ADRIA *

Vyrobená v roce 1856.  Obratná, dobře vyzbrojená, přibližně 60 metrů dlouhá plachetní loď ( trojstěžník ), která měla samostatnou dělovou  palubu s asi 30 děly.  Později byla vybavena parním strojem. Rychlost přibližně 9 uzlů za hodinu.Výtlak 2 200 tun. V červenci roku 1866 se zúčastnila námořní bitvy proti italskému loďstvu  u Lissy  ( dnešní ostrov Vis ). V roce 1908 byla určena pro výcvik dělostřelců.


     
*      S. M. S .  -   Seiner  Majestät  Schiff   -  loď Jeho Veličenstva .
**    Válečný kříž císaře Karla I.  -  založený 13. 12. 1916 a byl udělován každému, kdo
        byl 12 týdnů  na válečném poli a minimálně jednou se zúčastnil  bitvy.
        Celkem jich bylo uděleno cca 651 000 kusů.    
***  Čepicový odznak poddůstojníka nebo účastníka kursu.

Někdy v letech 1935 – 1936 dostal místo u  Československých drah ve strážním domku u Ústí nad Orlicí.



 V roce 1936  dne 10. 9. byla v České Třebové založena tzv. „ Odbočka svazu bývalých námořníků, účastníků národního odboje na Jadranu “ , jejímž se stal členem.



V období mnichovské krize byl od  25. 9.  do  16. 10. 1938 při všeobecné mobilizaci povolán do ČS armády a  v hodnosti desátníka byl údajně odvelen na hranice do obranných, betonových pevností.  

Během II. světové války byl Vilém aktivně zapojen v odboji a osobně se zúčastňoval ozbrojených střetů s německými okupanty.  



Po skončení války v roce 1948 se stal členem Československé obce legionářské.



 Vilém byl také členem Svazu bývalých válečníků.

Po návštěvě ústředí Svazu v Praze byl ale svědkem, jak se tam zdraví německým pozdravem, vztažením ruky. Neprodleně poté členství v tomto Svazu ukončil. Dne 29. 6. 1947 byl přijat za člena Svazu národní revoluce v Dětřichově u Svitav.


Titulní strana Dotazníku o činnosti v odboji.

Dědeček Vilém se nešťastnou náhodou smrtelně zranil při pádu z korby nákladního automobilu a na následky zranění dne 3. 9. 1953  ve Svitavách, ve svých padesáti šesti letech zemřel. Jeho ostatky byly převezeny do rodných Lověšic u Přerova, kde je na místním hřbitově pochován.



Čest jeho památce !

FOTOGALERIE



S. M. S. Adria a kasematová cvičná loď S. M. S. Feuerspeier

Označení hodností válečného námořnictva

označení

Při podrobnějším hledání a pátrání po dalších informací o dědovi Vilémovi se mi podařilo najít zápisky z vojenského deníku  pana Josefa Kostelníka z Mohelna u Třebíče, které vyšly v místním tisku pod názvem „ Paměti mořského vlka z Mohelna „.

Uvádím zde krátký výňatek z tohoto vojenského deníku.

„ Při odvodu, v květnu 1914 jsem komisi  požádal o zápis k vojenskému námořnictvu a dne  25. 8. 1914 jsem narukoval do Jihlavy. Z rodného městečka jsem byl jediný, kdo byl odveden k námořníkům, což jsem si tolik přál.
Ostatní kamarádi už museli jíti na execírku. Já jsem se ještě den zdržel v Jihlavě a pak jsme odjeli do přístavního města Pola. Bylo nás plný vlak.

Cesta do dnešního chorvatského letoviska trvala celých pět dní. Z Jihlavy ujížděl vlak přes České Budějovice, Linec a Terst. To už na evropském kontinentě zuřila první světová válka. Na prvního září jsme přijeli do námořnických kasáren. Byli jsme všici vyhladovělí a k tomu unavení po dlouhé cestě. Neboť jsme po celý čas nic nespali. Bylo jedenáct hodin v noci, když jsme byli se vším hotoví a k tomu jsme šli hladem spát. Druhý den jsme dostali pracovní mundůr, takzvaný grodiky, a vyfasovali gevéry a druhý mundůr. Na všech jsme museli napsat svoje jméno!  Žádné kufříky námořníci nemají. Dostali jsme pytle. Po dvaceti dvou dnách nám nastala execírka. Den co den jsme cvičili! Plných šest neděl nás honili. Ani jsme nesměli z kasáren ven. K jídlu jsme dostali ráno polévko, v poledne polévko maso a chleba. Večer zase polévko nebo rýži. A tak to šlo každý den. Takže jsme byli vyhladovělí.

Po šesti nedělích jsem vyšel z rekrutské školy ! Správně se řekne, že jsem byl vymustrován. Pak nás rozpočítali a zapsali, do které kompanie kdo půjde! Já jsem přišel do šesté. „

Josef Kostelník se přihlásil k telegrafu. Na vodu se ovšem hned tak nedostal. Sedm týdnů s kamarády jen tak polehávali a nudili se. Pak jednoho dne přišla zpráva a šlo se na školní loď. Byla to S. M. S. Gamma, která sloužila k výcviku telegrafistů.
„ Tam jsme měli školu den co den od sedmé hodiny ráno do jedenácté a odpoledne od dvou do pěti hodin a pak bylo frei. Mezitím jsme se učili veslovat a plavat. Na jídlo bylo na lodi špatně. Všechno bylo maštěné olejem. Telegraphický kurs navštěvoval jsem čtrnáct dní, pak nás poslali do stavebního telegraphického kursu. Kurs jsme navštěvovali od prosince 1914 až do března roku 1915. Tedy plné tři měsíce.Další výcvik probíhal na školní lodi S. M. S. Adria. Tam se cvičila střelba z děla na balony a letadla. „

Josef Kostelník strávil na Adrii čtrnáct dní. Poté byl odvelen jinam, ale to už je jiná historie.

Je velmi pravděpodobné, že dědeček Vilém, který také narukoval 25. 8. 1914 k námořnictvu, absolvoval stejnou cestu vlakem do pulských námořních kasáren a také velmi podobný výcvik jako Pan Kostelník.

Článek je zařazen v kategoriích:

Komentáře

Klobouk dolů, parádní článek. Škoda té skartace :-(

Pěkné čtení :-)

Tátův praděda se taky účastnil povstání v Boce Kotorské. Táta jezdí rád do Chorvatska na dovolenou a seznámil se tam s jedním domorodcem a došli k tomu, že i jeho praděda byl v Boce a dokonce prý byli na stejné lodi, ale to jméno lodi neznám. Tomu se říká náhoda jako prase :-D

Pribehy mam rad. :-)

Super,tyhle články mám rád,pěkný příběh.. ;-)

čest jeho památce ;-)

Pěkně udělané ;-)

Hezký článek, Karlův Kříž jsem našel u Roudnice n/Labem možná patřil také námořníkům ?

moc hezké čtení ,fotky supr 8-)

Velice hezkej článek .Děda si teda také prošel kus světa a něco vytrpěl .Hezky jsi to sepsal .

Dobře zpracováno.Tohle se mi líbí.

Díky všem a jsem moc rád, že se Vám to líbilo. :-)

jsem z Přerova, takže za mě ještě o jeden pomyslený bod navíc, paráda, díky!! ;-)

Kuldat : Vím, že jsi z Přerova a čekal jsem, jestli se ozveš. Taky díky ;-)

Ahoj, moc pěkný článek, velký dík .Můj děda byl na Jadranu na lodi St. Eugen, buduju doma takové malé rodové můzeum mám všechna vyznamenání i diplomy. Hromadná fotografie námořníků by mě moc zajímala, byla by sranda zjistit, že naši předci měli podobný osud, i když českých námořníku v Boce bylo samozřejmě hodně.
čest tvé práci.

Callaway : Tak to, že máš nějaká vyznamenání a pozůstalosti po předcích Ti trochu závidím. Po mém dědovi nezůstalo nic, kromě několika fotografií. Bylo to také tím, že se často stěhoval za prací. Předpokládám, že jsi si už zjistil veškeré informace o svém dědovi. Mám velice dobrou knížku " Bitva o Jadran " od Jiřího Nováka. Tam je plno informací i fotek. A ta loď, na které Tvůj děda sloužil, nejednalo se o dreadnought a nejmenovala se náhodou Prinz Eugen ? Díky moc za pochvalu. :-)

Moc pěkný čtení.

mazec.... gratuluju k parádním výsledkům v pátrání!!! :-)

Pecka článek,dík! :-)

To muselo dát práci, pěkný doklady a počtení.
Já mám v rodině legionáře.
Zdravím,

Přidat příspěvek

Pro vložení příspěvku se musíte přihlásit. Pokud nemáte na tomto webu účet, zaregistrujte se.

↑ Nahoru + Zobrazit další nabídky

Nahoru