Čištění podle Forest-Ghost

Prvním bodem čistění je máčení v obyčejné vodě po dobu 2-3 dní. Během této doby se rozmočí tvrdé vrstvy bahna a předmět lze snadno oklepat. K oklepání používám mini kladívko (předmět č.1). Oklepávám vždy v ruce, abych plně reguloval vyvíjený tlak na předmět a nedocházelo k deformacím.

Oklepáním zpravidla dojde k odtržení vrstvy rzi od čistého kovu. Na obnažené železo připnu krokodýlka a pokračuju elekrolýzou. Pokud jde o elektrolýzu, používám zdejší proces s krystalickou sodou a autonabíječkou. Abych neničil krokodýlka na autonabíječce, používám nerezového krokodýlka, kterého jsem z něčeho odstřihl. Ten připnu na čištěný předmět, ponořím jej z poloviny do vody a na jeho vrchní část připnu krokodýlka z autonabíječky. Elektorlýzou odstraním veškerou rez až na černou vrstvu. Rez odstraňuji jemným ručním kartáčem.

Pokud se rozhodnu, že chci jít až na úplně čistý kov, začnu čistit octem v poměru 1:1 s vodou. Poměr 1:1 používám na základní plošné čištění v kombinaci s jemným ocelákem. Ve chvíli, kdy je předmět dostatečně očištěň plošně, přichází na řadu nejrůznější homemade háčky (předmět č.2,3,4,5). Udělátka jsou to na pohled šilená, nicméně na funkci jim to neubírá.

Ne všechnu rez lze vyháčkovat ihned, proto pokračuji v čištění octem, tentokrát v poměru 1:2 či 1:3 s vodou. Tento poměr dokáže dále pronikat a narušovat šupinky koroze, zároveň však nenaleptá* čisté železo.

Když je předmět kompletně vyčištěň, následuje opět chvilka na elektrolýze, která v kombinaci se sodou neutralizuje ocet. Ze začátku jsem používal mýdlovou vodu, ale stále mi vše korodovalo. Nakonec jsem nevědomky přišel na tuto neutralizaci. Měl jsem myšlenku, že bublinky vznikající při elektrolýze, vypudí zbytky octa. A ono to fungovalo.... Po nějaké době mi ale Kvasak vysvětlil, že právě ta soda neutralizuje ocet. Takže jsem nevědomky dělal něco logického.

Po závěrečné elektrolýze následuje prudké sušení. Na to se mi zatím nejvíce osvědčila vypalovací pec na keramiku. Na závěr konzervace dle libosti. Používám Kvasakovu metodu a zatím maximální spokojenost, nehodlám měnit. Kdo nezná, obraťte se na Kvasaka. Je to jeho metoda a nedovolim si stavět bábovičku na jeho pískovišti.

Na výrobu háčků jsem použil spojovací kolíčky na nabytek, do kterých jsem vyvrtal dírku, do té zasunul drát z tvrdé oceli, připevnil lepidlem a nakonec vytvaroval dle potřeby. Udělátko ze silnějšího dřívka v sobě má zatlučené hřebíky, které jsem opět vytvaroval kleštěma, kladivem a vybrousil na brusném kameni, aby vznikl jakýsi hrot, který se vejde mezu ruzné rýhy na podkově.

Ocelové lanko (předmět č.6) je pletené a používám ho na vyčištění děr po hřebech. Lanko na jedné straně přichytím do svěráku, navlíknu podkovu a jezdím s ní sem a tam, dokud neni vše čisté.

Ve finále vidíte, že nepoužívám žádnou zázračnou metodu, chce to jen trpělivost....stejně jako hledání s detektorem. Na závěr malá demostrace, který nástroj jsem používal na různé části podkovy.

*Technicky vzato ho leptá, protože se stále jedná o kyselý roztok, ale lept neni už okem viditelný