Chiemsský kotel nalezený detektory kovů

V roce 2001 bylo v hlubinách bavorského jezera objeveno něco úžasného. Dva potápěči kteří tady pomocí detektorů kovů hledali historické artefakty, objevily asi dvě stě metrů od pobřeží zářivý, třpytivý kotel. Poklad kteří potápěči našli je Chiemsský Kotel, neuvěřitelný artefakt vyrobený z deseti a půl kilogramu zlata, jeho stěny jsou z venčí i ze vnitřku zdobeny záhadnými postavami. Na první pohled tento kotel připomínal dva tisíce let starý stříbrný kotlík z Gundestrupu, který byl v roce 1891 objeven v Dánské bažině, jeho stěny jsou zdobeny podobnými keltskými výjevy.

Švýcarský podnikatel Marsel W. který Chiemsský kotel v roce 2005 koupil, vsázel na jeho neuvěřitelné stáří a vzácnost kotle. Tvrdil že hodnota kotle je 1,4 miliardy USD a do tohoto obchodu nalákal spoustu jiných investorů. Aby měl tento kotel skutečně takovou hodnotu musel by pocházet z před románské doby. Jak bylo ovšem později vědeckým výzkumem zjištěno, kotel určitě pocházel z dvacátého století, staré zlato by obsahovalo známky cínu, olova, platiny a paladia, Chiemsský kotel je však vyroben z moderního elektrolyticky upraveného zlata. Švýcarský podnikatel byl později obviněn z podvodu a odsouzen ke třem letům vězení, kotel byl jako majetek jeho společnosti zabaven. Kdo, kdy a za jakým účelem nechal kotel vyrobit zůstávalo záhadou.

Kotlík s Gundestrupu

V roce 2011 napsal švýcarský žurnalista časopisu Mysteries, článek podle kterého se na půdě v Německu našli Himmlerovy osobní předměty, mezi nimi i dokumenty. Jeden z dokumentů obsahoval příkaz k transportu a také obsah nacistyckých pokladů. Mezi třiceti pěti uvedenými předměty byl i předmět pod názvem Goldkessel keltisch (zlatý kotlík v keltském stylu) v dokumentu bylo černé na bílém, že tento kotel byl uchováván v Himlerově pevnosti na hradě Wewelsburg. V dokumentu bylo také uvedeno jméno a místo výrobce, měl jim být Otto Gahr, místo výroby Mnichov. Později bylo skutečně dokázáno, že Otto Gahr byl zapsán v Mnichovsém cechu zlatníků a stříbrníků, byl také členem NSDAP (Národně socialistická německá dělnická strana). Bylo také zjištěno, že se Otto Gahr stal oblíbeným zlatníkem SS a vyráběl pro ně prsteny se smrtihlavem. Podle dalších zjištění si měl nechat u Gahra kotel vyrobit jeden z nacistických donátorů, továrník Arbert P. který si jej nechat vyrobit jako úplatek pro nacisty v rámci zvyšování své moci. Nabízí se otázka proč by měla mít nacistická strana zájem o keltský kotel.

Himmlerův názor, že křesťanství vytvořili židé aby oslabily nadřazenou germánskou árijskou rasu, není žádným tajemstvím. Himmler potřeboval pro svou rostoucí armádu černých rytířů zcela nové náboženství. Chtěl vzkřísit ztracené náboženství předkřesťanského Německa, aby mohl tuto víru něčím podepřít, musel potvrdit myšlenku o Němcích jako prastaré rase, Chiemsský kotel do tohoto plánu náramně pasuje. S Wewelsburkem měl Himmler velké plány, hrad měl sloužit jako nové ideologické centrum nacistického světa a po vítězné válce měl být velkolepě upraven, svědčí o tom spoustu zachovaných dokumentů. Chiemský Kotel tak mohl v budoucnu sloužit k okultním obřadům, nebo mohl být jen důkazem největší moci, či důkazem starodávného germánského původu, tak či tak úplnou pravdu o tom k čemu byl Chiemsský kotel skutečně určen se zřejmě už nikdy nedozvíme.

V Březnu roku 1945 byli nacisté a jejich pokřivený pohled na svět na pokraji porážky, Wewelsburg byl ohrožen. Himmler chtěl mít jistotu, že to co se v hradu dělo, nebo co zde bylo uloženo zůstane utajeno, poklady se museli transportovat z hradu. Zároveň se muselo zajistit aby Himmlerova posvátná citadela nepadla do rukou nepřátel, Himmler nařídil hrad odpálit. Z důvodu nedostatku výbušnin byla odpálená pouze jihovýchodní věž, nacisti se proto rozhodli hrad vypálit. Když dorazila na místo třetí americká pěší divize, byl Wewelsbug zničený. Na hradě mělo být mimo jiné uloženo i devět tisíc prstenů se smrtihlavem, ty nebyli nikdy nalezeny.

Více vodítek jak se mohl dostat Chiemský kotel do jezera v Bavorsku by mohl poskytnout dokument, nalezený na půdě v Německu. Pokud je dokument pravý pak nám říká, že poklady včetně kotle odvezli čtrnáctého, nebo patnáctého dubna 1945 z Augsburgu do Strakonic v Čechách. Podle leteckých dokumentů pořízených 17. Dubna, bylo dokázané že by konvoj který měl poklady zavést do Strakonic, mohl padnout do náruče nepříteli. Kotel tak buďto sami členové konvoje, nebo s pomocí jiných německých jednotek kterým mohli v této situaci kotel předat, v rámci jeho záchrany potopili do jezera, kde byl zhruba dalších šedesát let uložen k odpočinku.

Poslední známý držitelé kotle, správci zbankrotované společnosti Marsela W. ho uložili do vysoce zabezpečeného trezoru. Co je s kotlem v současnosti nikdo neví. Kotel může být stále uložen v trezoru, mohl být taky roztaven a ze zlata mohli být vyrobeny šperky. Další možností je, že kotel skončil v soukromém vlastnictví. Kdoví snad se zase někdy někde kotel objeví.