České korunovační klenoty I.

O nejstarších českých korunovačních klenotech není známo téměř nic, začneme tedy naše putování v roce 1341, kdy se připravovala korunovace markraběte moravského Karla českým králem a kdy se z neznámých důvodů ukázalo, že stará koruna Přemyslovců pro tak významný okamžik nestačí, anebo není k dispozici. Existence nové koruny je zmíněna o pět let později v ochranném dokumentu z 6. května 1346, na koženém pouzdru koruny, kde se nachází autentický nápis, který říká, že korunu nechal zhotovit král římský a český Karel IV. k chvále Boží a mučedníka sv. Václava. Ve stejném roce ji Karel IV. použil ke své korunovaci.

O několik let později (1354- 1355), byl v Inventáři všech předmětů Pražského kostela zaznamenán i první přesný popis koruny, který překvapivě neodpovídá její současné podobě. Původní koruna neměla nahoře přepásané oblouky souvisle zdobené drahokamy. Zřejmě přibyly až dlouho po korunovaci. Mezi další nesrovnalost patří počet drahokamů a perel. Úpravy zřejmě provedl Karel IV., který na sklonku života přistoupil k rozsáhlé přestavbě koruny. Podařilo se mu pravděpodobně získat nebo koupit nové, vzácnější kameny, které se rozhodl vyměnit. Důkazem je také nedávno objevený záznam, který pochází z roku 1378 v kodexu XXXIII. v archivu Metropolitní kapituly u sv. Víta:

Rubín nalezen a prodán jest Karlovi a ten kázal vsadit jej do koruny

Karel IV, plánoval posílení symbolického významu tohoto nádherného skvostu. Při této úpravě bylo odstraněno čtyřicet perel na okraji hlavní obroučky a několik dalších kamenů. Císař chtěl zřejmě zjednodušit vzhled a uvolnit prostor pro nové kameny. V tomto případě platí pravidlo, že v jednoduchosti je krása. Po této úpravě zbylo na koruně jen asi sedmnáct často i nepravidelně umístěných dírek, které sice neruší, ale o to víc u tak skvostného předmětu překvapují.

Koruna i s drahokamy a perlami váží 2358 gramů (cca 1/3 jsou drahokamy). Použité zlato bylo nelegované o ryzosti 22 karátů. Do koruny bylo vsazeno 96 drahokamů: rubelit, safíry, spinely a smaragdy. A dvacet nádherných a velkých perel. Kameny pocházejí z tradičních nalezišť v Asii. Všechno jsou to přírodní valouny, jen lehce broušené a vyleštěné tou nejjednodušší, nejprimitivnější technikou v kožených pytlích s pískem polévaných vodou. Do křížku nahoru je vsazena safírová kamej s motivem ukřivovaného Krista. Tato unikátní byzantská kamej, vyřezaná pravděpodobně diamantem, je sama o sobě unikátní dílo. Vždyť v době svého vzniku, tj. ve 13. století, neexistovala ani lupa ani brýle. Na křížku je napsáno:

HIC EST SPINA CORONA DOMINI (Zde je trn z koruny Kristovy)

Tak se v závěru Karlova života stala z koruny korunovační navíc ještě koruna ostatková. Karel IV. totiž při své poslední cestě do Paříže dostal od francouzského krále „krásnou skřínku z jaspisu, v níž se nacházel trn ze svaté koruny“.

I když je dnes česká královská koruna považována za nejkrásnější na světě (viz Evropské královské koruny, Stuttgart 1980), v době svého vzniku musela působit poněkud konzervativně. Mělo to svůj smysl, zdá se, že Karel IV. programově navázal na poškozenou, ale ještě existující korunu Přemyslovců, a navíc zcela jistě vycházel i ze starobylých korun francouzských králů. Ale jak vznikal základní návrh koruny, o tom se dnes můžeme dohadovat.

Svatováclavskou korunovační korunou byl korunován Karel IV. a po něm jedenáct dalších českých králů a královen. Na přání Karla IV. dostala koruna zcela zvláštní ochranu od samotného papeže s tím, že koruna bude ležet na lebce sv. Václava ve svatováclavské kapli v katedrále sv. Víta na Pražském hradě a kapitula ji bude pronajímat jen na nejnutnější dobu. I když v principu toto promyšlené a svým způsobem geniální rozhodnutí korunu chránilo před zašantročením nebo i zničením v pozdějších staletích, přece byly její osudy víc než dramatické. Stejně jako celé dějiny českého lidstva.

Zlaté královské jablko a žezlo, které je dnes nedílnou součástí Českých korunovačních klenotů, vznikly v době mnohem pozdější než Svatováclavská koruna, která v českém korunovačním souboru zaujímá dominantní postavení. Na rozdíl od ní se jablku ani žezlu dlouho nedostalo samostatné pozornosti. A to i přesto, že se jedná o velmi významné a ojedinělé ukázky renesančního zlatnictví. Jejich vznik se datuje do první poloviny 16. století, nejspíš do doby Ferdinanda I., korunovaného roku 1527 českým králem, 1531 římským králem a 1556 císařem.

(Jan Boněk, Tomáš Boněk: ČESKÉ KORUNOVAČNÍ KLENOTY)