Červená nad Vltavou I

V dnešním a i v dalším povídání o staré Vltavě se podíváme do Červené nad Vltavou. Při plavbě od Podolska narazíme po cca 3 kilometrech plavby na další pamětihodnost středního Povltaví, kterou je železniční most přetínající Vltavu v místech, kde začínala obec Červená nad Vltavou zde označovaná římskou číslicí I.

Se stavbou mostu na železniční trati Písek-Milevsko-Tábor bylo započato v listopadu 1886 za nízkého stavu vody. Nejprve byly vybudovány dva krajní podpěrné pilíře na skále a poté dva střední kamenné pilíře ve tvaru komolých jehlanů, na které se později montovala železná konstrukce – mostovka. Jeden pilíř byl vystavěn na levém břehu a druhý na pravém břehu v těsné blízkosti Vltavy. Původně se uvažovalo o tom, že železná konstrukce bude uprostřed podepřena třemi kamennými pilíři, ale od tohoto řešení se upustilo pro nestabilní řečiště a velký provoz vorů a lodí po řece.

Jednalo se o první most na našem území, jenž byl montován tzv. letmou montáží. S montováním konstrukce mostu se začalo v červenci 1889 na straně písecké a v září 1889 na straně milevské a to tak, že byli postupně z každé strany přidávány jednotlivé dílce až byl most uprostřed 22. října 1889, k velkému údivu přihlížejících, spojen. Montáž provedla Pražská mostárna, která si na stavbu najala italské dělníky, jenž měli již zkušenost s montováním podobného mostu v rakouských Alpách.

Most byl slavnostně otevřen koncem listopadu 1889 a ve své době se jednalo o druhý nejvyšší železniční most v Rakousko-Uhersku.  Železná konstrukce mostu je dlouhá 253 metrů, vysoká 9,3m a koleje vedly nad hladinou Vltavy ve výšce 65,5m. Po napuštění Orlické přehrady se tato výška zhruba o 15 metrů snížila.

Pravidelná jízda dle jízdního řádu byla zahájena 21.listopadu 1889 a vlaky po červenském viaduktu jezdí dodnes.
Těžké nákladní vlaky však už na most nesmějí, neboť stařičký most má své za sebou a potřeboval by opravit.
Mezi zajímavost ještě patří strážní domek, který stojí těsně u konstrukce mostu. Byl zbudován v 50-tých letech minulého století a most zde strážili vojáci z písecké posádky, kteří se zde pravidelně střídali.

V těsné blízkosti železničního viaduktu stával u řeky historický Honsův mlýn, na kterém od roku 1840 hospodařil rod Šejharů. Šejharův mlýn byl jeden z největších a nejmodernějších vodních mlýnu ve střední Evropě. Mlýn měl 2 vodní kola, 6 válcovacích stolic a od roku 1930 Francisovu turbínu o výkonu 52 HP. Před mlýnem stál nízký jez s vorovou propustí.

Mlynář Šejhar byl bezesporu velmi pokrokový člověk, neboť již v r.1902 zavedl do mlýna elektrický proud. Vezmu-li v potaz elektrifikaci obcí, která byla prováděna až do r.1955, tak to bylo opravdu brzo.
Býval zde i poštovní úřad. I toto byl počin mlynáře Josefa Šejhara, neboť v roce 1907 postavil vedle mlýna právě pro tento úřad zvláštní domek.

Roku 1928 byl nad Honsovým mlýnem ve stráni nad silnicí postaven pensionát pražských policejních zaměstnanců. Pension byl pro svou vznešenost  a velké prosklené plochy pojmenován  –Skleněný zámeček-.
Třípatrový pension hotelového typu měl 24 pokojů o 60 lůžkách a byli zde také dvě velké ložnice pro 40 hochů a 40 dívek.

V roce 1939 stála celodenní penze (pokoj + strava) 26 až 30K. Samostatný jednolůžkový pokoj bez stravy stál 10K. Pension měl vlastní kuželník, ping-pong, velké obdélníkové koupaliště a krásné terasy. Nájemcem zde byl za 1.republiky pan Jiří Kopačka. Po roce 1948 byl pension přejmenován na -Ozdravovna Vltava-.

Při výstavbě Orlické přehrady šli všechny budovy u železničního mostu do záplavy a byli zbourány včetně pensionu. Ačkoliv by po napuštění přehrady voda Skleněný zámeček nezaplavila ale sahala by několik metrů pod něj, přesto byl zbourán. Důvod tohoto skutku mi není znám. Zůstal zde jen starý železniční viadukt a zbytky pensionu Skleněný zámeček.

S pozdravem Roman

PS.
Jistě Vás po přečtení dnešního článku zajímá, jak vlastně vypadal  Skleněný zámeček a Šejharův mlýn?
Navštivte prosím tento odkaz:  http://www.stara-vltava.cz/gal/cervena.html