Bulavy a palcaty

Umění rozbít někomu hlavu je staré jako samo lidstvo. Pěstí to jde blbě, a tak se naši primitívní předkové ze začátku zřejmě navzájem mlátili klacky. S rozvojem vědeckého zkoumání světa pomocí větších mozků došlo 24.8.542976l př.n l. na univerzitě v Alem Tena (cca 50km jižně od dnešní Addis Abeby v Etiopii) k převratnému objevu. Místní fyzik a příležitostný zabiják profesor Humbaluka přišel po vyčerpávajícím bádání na to, jak za pomoci proužku kůže a pryskyřice obejít přírodní zákony. Konkrétně odstředivou sílu, která až do té doby velmi často způsobovala vypadnutí kamene z rozštíplého klacku při vedení prudkých ran na hlavu kolegů ze sousedního kmene.

Tento epochální objev učiněný několik stovek tisíců let před formulováním třetího Newtonova zákona způsobil, že profesorovi žáci a jejich potomci rozmlátili hlavy všech svých nevzdělaných sousedů a jejich kmen dal genetický základ většině dnešní populace druhu Homo sapiens. A opancéřovaný konec klacku přežil až do dnešní podoby pod názvem palcát.

Konec praktické použitelnosti bulavy(palcátu) přinesl až rozvoj metalurgie ve středověku. Smrtící účinky palcátu byly překonány až kovovými přilbicemi. Dva milimetry silný měděnný plech vyztužený kůží dokáže rozložit úder palcátu těžkého 2 Kg. Postupně se  tak z palcátu jako bojové zbraně stal jen symbol moci coby královské žezlo.

Tak se na ně mrkněte.

Kvakoš