Bitva tří císařů č. 6

…Ve spojeneckém ležení však byl již slyšet hluk a shon. Na prateckém kopci uhasínaly ohně, směrem k Telnici se pohybovala světla. Přední francouzské hlídky hlásily, že spojenecká vojska opouštějí prateckou výšinu a postupují směrem k Telnici.

Napoleon byl s tímto vývojem plně spokojen a čekal jen na to, až nepřítel dokoná svou osudnou chybu úplně. „Než se den nachýlí, bude tato armáda mou!“ pravil věštecky ke svým maršálům a ukazoval přitom na spojenecká vojska scházející z prateckého kopce.

Napoleon velí armádě

Literární připomínkou bitvy u Slavkova je román Lva Nikolajeviče Tolstého Vojna a mír. Byl napsán v letech 1862-1867. Autor se předtím, než zasadil příběh Andreje Bolkonského do reálného historického prostředí, nejprve důkladně připravoval studiem dobových materiálů, map a plánů. Nikdy slavkovské bojiště neviděl, ale nakreslil si jeho reliéf, rozmístění armád i operační postupy jednotlivých sborů. Bitvou tří císařů vrcholí první díl románové epopeje:

„Bylo devět hodin odpoledne. Mlha jako souvislé moře se rozestírala po údolí, ale u vsi Šlapanic, na návrší, kde stál Napoleon obklopen svými vojáky, bylo ulně jasno. Nad tím byla jasná modrá obloha a ohromná koule slunce jako ohromná dutá purpurová bóje se kolébala na povrchu mléčného moře mlhy. Všechna francouzská vojska, ba i sám Napoleon se štábem stál nikoli na oné straně potoku a údolí sokolnických a šlapanických, za níž jsme (Rusové) hodlali zaujat pozici a začít bitvu, ale na této naší, tak blízko našeho vojska, že Napoleon prostým okem mohl v našem vojsku rozeznat pěšáka od jezdce. Napoleon seděl před svými maršály na malém šedém arabském koni, v modrém plášti vůdce.“

Císařské divize útočí

Na jižním úseku pod prateckým návrším se bojuje už od sedmé hodiny ranní. Napoleon však vyčkává, až se z krajiny před ním, kam povede útok, zvedne hustá mlha. Mnohé jeho jednotky pronikly pod příkrovem mlhy téměř k předním postavením rusko-rakouské armády. Při nadcházejícím útoku chtějí využít moment překvapení.

Od půl osmé se nad mizící mlhou vznáší obrovský rudý kotouč vycházejícího slunce. Po deváté se pratecké návrší obnažuje. Spojenecká vojska sestupují z tohoto strategicky výhodného postavení dolů. Přesně tak, jak Napoleon předpověděl. Tak je vlastně předem rozhodnuto o výsledku celé bitvy. Napoleon pohlédne na své maršály. Kolem úst mu na okamžik zahraje nepatrný úsměv. Lehce pokyne.

Víří bubny, znějí pochodové píšťaly. Lavina lidí a koní se dává do pohybu. Země pod Žurání se mění v barevné plující kry.

Lannesova divize pod Santonem a většina Muratova jezdeckého sboru z jiříkovických Louček odrazily útok Rusů postupující po obou stranách olomoucké silnice. Suchetova pěší divize míří na Tvarožnou, Caffarelliho mezi ves Kruh a sousední Blažovice.

Největší úderná síla Francouzů, asi čtyřicet tisíc mužů na středním úseku, na svazích Žuráně a v blízkém okolí, vykročila asi v půl desáté. Orientačním bodem pro směr útoku je jim pratecký kostelík.

Rusové sestupující k Praci pod vedením rakouských důstojníků přesně podle Weyrotherova bitevního plánu. Přicházejí francouzské armádě téměř na dostřel, ale pro hustou mlhu zatím nic nepozorují. O nepřítele se vlastně dosud nestarali, protože podle „dispozic“ má být ještě daleko. Nevyslali dokonce ani přední výzvědné hlídky. Spojenci totiž plně podlehli dojmu, že Napoleon proti své vůli ustupuje a že není schopen útoku…

K nesmírnému překvapení spojenců zahřměla salva- druhá – třetí a další. To dělostřelectvo a ostatní francouzské vojsko soustředilo na nic tušící spojence hromovou palbu.

Saint-Hilairova divize postupuje od Ponětovic a zčásti také po polích od Jiříkovic k prateckému návrší. Po dvou hodinách urputných bojů je temeno návrší spolu s osadou Práce dobyto.

Vandammeova divize, levé křídlo útočících vojsk, se pohybuje ztěžka po nepevné, místy podmáčené oranici políček od Jiříkovic k táhlé vyvýšenině mezi Blažovicemi a Prací, zvané Staré vinohrady. Ta je obsazena ruskou Miloradovičovou divizí. Do obrany se zapojuje také rakouská divize Kolowratova. Přes statečný odpor bránců získávají Francouzi převahu. Na rozkaz velkoknížete Konstanina Pavloviče, bratra ruského cara, má jeho pěší a jízdní garda zastavit francouzský útok. To se však daří až s podporou rakouských jezdeckých kyrysnických pluků přivolaných od Kruhu a Blažovic.

Nejhlouběji do spojenecké sestavy proniká francouzský prapor 4. pěšího pluku. Zůstává však osamocen a je rozprášen eskadronou ruské jízdní gardy. Té se podaří ukořistit cennou trofej orla, francouzský prapor, jediný z celé bitvy u Slavkova. Vyrvou ho z rukou umírajícího poddůstojníka. Je asi půl dvanácté a srážku pozorně sleduje sám Napoleon.

Opožděný příchod druhosledových jednotek Bernadottova armádního sboru dostal první sled – Vandammeovu divizi- do kritické situace. Rivaudova i Drouetova divize se nečekaně dlouho zdržely při předcházení přes úzké a chatrné lávky přes rozbahněnou Rokytnici u Jiříkovic. Přešly od Žuráně za potok až po dvanácté hodině….