Bitva tří císařů č.3

Šlapanice, Tvarožná, Křenovice,…

Francouzští vojáci generála Vandamma, přicházející s hlasitým zpěvem, jim však hned na cestě začali brát kožichy a sundávat z nohou boty. Nevynechali ani faráře…

Vadammovi vojáci Měnínem pouze prošli a zůstali stát u Telnice. Den nato odtáhli měrem ke Slavkovu. Čtyři dny procházeli nepřetržitě obcí Francouzi, až je 30. Listopadu vystřídali ruští kozáci a rakouští dragouni. U žatčanského mlýna se obě nepřátelské strany střetly v menší potyčce. Prvního prosince už v Měníně žádní vojáci nebyli.

Ve Šlapanicích se 19. listopadu, v době, kdy Francouzi obsadili celou oblast jižně od Brna, nalézal hlavní stan rusko-rakouské armády. Velitel, kníže Jan Liechtenstein, byl ubytován na faře a úřadoval ve scholasterii. Jeho armáda se rozložila na polích u Šlapanic. V obci bylo plno Rusů, zabírali všechny vesnice a rozdělávali zde ohně.

Původně se říkalo, že se hlavní stan ve Šlapanicích zdrží, ale ještě téže noci se podle rozkazu vydal na ústup k Vyškovu. Druhého dne už byly ve Šlapanicích přední francouzské hlídky. Žádali hned víno, peníze, prádlo a boty. Následovala hromadná rekvizice, kterou Francouzi odvezli do Podolí za 17. mysliveckým plukem. V obci zbylo asi 30 vojáků a dva důstojníci jako místní stráž.

Za tohoto klidu a pokoje, v němž jsme několik dní žili, byli jsme náhle vyrušeni v sobotu před první nedělí adventní. Hrůza dostoupila svého vrcholu 1. prosince, první neděli adventní. Všude plno Francouzů, kteří střechy trhali z domů, rozbíjeli a pálili dveře a vrata, stoly, lože, pluhy, brány, odnášeli seno, slámu, v zahradách pak u stromů uvázali plno koní, píše se v místní kronice.

O francouzských vojácích postupujících k Brnu a Vyškovu, šla mezi lidmi nedobrá pověst. Prý nemilosrdně vymáhali nejen jídlo a pití pro sebe, potravu pro koně a peníze, ale obyvatelstvo i různě trápilo. Jakýkoliv odpor hned potlačili zbraní, v Koběřicích zastřelili na dvoře sedláka Boudného, když s vidlemi v ruce bránil svůj dobytek.

Lidé z vesnice proto utíkali i s dobytkem. Také Tvaroženští byli připraveni, že až Francouzi přitáhnou, schovají se před nimi do pozorských a sivických lesů. A tak když vjela do Tvarožné francouzská jízda, vždy dva a dva kus za sebou, šavle v zubech, v každé ruce napraženou těžkou pistoli, viděli vojáci za okénky prázdných statků jen vyděšené oči stařečků a slyšeli pláč nemluvňat.

Brzy zaplavili Francouzi celou dědinu. Po dvou či třech vnikali do stavení, do stodol a chlévů. U Zelínků zastihli jen nahluchlou střenku, chovající malou Josefku v peřince. Když vtrhli do dveří dva kyrysníci, velcí, div si hlavu o nízké dveře nerozbili, začali se hned na stařenku rozkřikovat. Nerozuměla jim, co chtějí.

Když poněkolikáté zavolali: „Babo, ovsa!“, pomyslela si, že ji v bujnosti chtějí potýrat a že jí poroučejí, aby udělala „hopsa“. A proto, kdykoliv tak zakřikli, pokaždé poskočila, jak mohla nejvýše. Vojáci na ni hleděli s údivem, až pochopili, že neví, oč jim jde. Začali stařence ukazovat na koně, uvázané před domem u plotu, pak hrstmi naznačovali sypání a ústy žvýkání, až stařenka pochopila, že žádají ovsa pro koně. A už bylo dobře.

Malá vesnice Tvarožná na severní straně budoucího bojiště měla v té době asi šedesát domů s necelými čtyřmi sty obyvateli. V posledních dnech před bitvou byli podrobeni rekvizičním nárokům z obou stran. Obec střídavě obsazovali francouzští a ruští vojáci, Francouzi snad, pokud pověsti říkají, byli mírnější než divocí kozáci.

Když stavěli Francouzi na vrcholu Tvaroženského kopečku, který přejmenovali na Santon, opevnění, zbořili kapličku Panny Marie. Dřevem vyztužovali zákopy a dřevěnou sošku Panny Marie chtěli spálit ohni. Vypráví se však, že když sošku hodili do ohně, nic se s ní nestalo. Oheň jí prý jako zázrakem neublížil… Na kopci Santon nad obcí Tvarožná stojí malá bílá kaplička. Pod kopcem se každoročně konají rekonstrukce bitvy.

Prázdné domy v Křenovicích

Před slavkovskou bitvou byli Francouzi v obci skoro čtrnáct dní. Co mohli, prý pobrali a snědli. V celé vsi nezbyla ani jedna kráva, prase nebo slepice. V pánském dvoře si udržovali asi sedmdesát kusů krmného hovězího dobytka, a když odcházeli, vzali si je sebou. V domě Ondřeje Spáčila u řeky si zřídili lázeň. Odtud tam vybíhali nazí k řece, tam se omyli ve studené vodě a běželi zase do domku. Když se chystali K odchodu, prohledali domy, a kde měly hospodyně zaděláno na chléb, tam jim zamíchali do kvásku peří, aby tu Rusové, kteří se blížili ke Křenovicím od Slavkova, nenašli nic k jídlu.

Rusové sem přišli krátce před 1. prosincem 1805. Měli takový hlad, že na dvoře sbírali odhozené zelené košťály a jedli je. Ve vsi však nezůstali, odtáhli na „Padělky“ pod vinohrady a tam s zřídili tábor. Brzy však odešli k Praci a na „Padělkách“ nechali jen hromadu kožených kabel, aby jim prý nepřekážely, až poženou Francouze od Prace. Dne 1. prosince přijelo do Křenovic mnoho generálů a měli válečnou poradu ve dvoře. Toho dne dostali lidé rozkaz, aby svou vesnici opustili.