pekny clanek dik za informace :)
Bitva tří císařů č.2
Kategorie: Roky válečné a revoluční
BITVA TŘÍ CÍSAŘŮ DÍL 2.
Moravská vesnice vypadala na počátku 19. století jinak než dnes. Chalupy byly tak nízké, že dospělý člověk dosáhl lehce ze země až na střechu. Bílé zdi končily podrovnávkou a doškovou střechou. Žili pod nimi lidé, kteří těžce pracovali na polích, nejen na svých, ale především na panských. Většinou neuměli číst a psát, protože zákon o všeobecné školní povinnosti byl zaveden ž od roku 1869. V každé vesnici však žilo několik lidí, kteří uměli psát. Venkovští faráři, kantoři, někteří sedláci a řemeslní mistři. Právě oni zaznamenávali do obecních kronik události, které se na jižní Moravě udály v souvislosti s válečným koncem 1805.Pohled písařů většinou nechal stranou to, o co usilovaly válčící mocnosti, byla jim cizí politika i diplomatické kličky. Někdy se sice i o těchto okolnostech zmiňují, ale většinou nepřesně. Jde jim většinou o lidi, kteří útrapy s válkou odnesli nejhůře, a přitom nedostali žádné vojenské vyznamenání ani válečnou kořist. Za to až příliš zblízka viděli rub bitvy: zabíjení, vraždění a požáry………….
Moravané na základě nových zkušeností upřesňovali své názory na ruská a francouzská vojska. V době, kdy ještě ruská vojska spořádaně pochodovala směrem k Braunau, byla plynule zásobována, a tak nevyžadovala žádné rekvizice, nedocházelo k násilnostem. Horší to bylo v další etapě přesunu. Rusové a Rakušané se urychleně soustřeďovali do olšanského tábora u Olomouce. Protože už měli v patách francouzské vojáky, byli často odříznuti od přísunu nejnutnější potravy, a tak ji začali vymáhat na místních lidech.Osobní setkání s francouzskými vojáky těsně před bitvou a v jejím průběhu bylo také většinou trpkým zklamáním. Lidé poznali, že ani tato vojska nejsou taková, jak si je vysnili. Generálové a ostatní důstojníci se rozdělili po venkovských statcích, farách a lepších domech. Byla jim chystána dobrá jídla, různé druhy masa, ovoce, cukrovinky, víno červené i bílé, hodně kávy a likérů. Ve mlýnech se ve dne i v noci mlela pšenice na bílou mouku. Vrchnost musela dát péct bílé pečivo, opatřit denně tisíc porcí chleba a masa, skládat vysoké výplaty. Moravský lid si tedy nezachoval na Napoleonovo vojsko dobré vzpomínky. Není divu, že jediným přáním prostých lidí zůstalo, aby už válka skončila a všechna vojska odtáhla pryč. Právě touha po návratu ke klidnému životu a práci je v kronikách vyjádřena nejzřetelněji.
Z POHOŘELIC DO BRNA
První zprávy o pohybu vojsk před bitvou zachytila pohořelická kronika. Na zdejší faře přenocoval už španělský a anglický vyslanec na útěku z Vídně. Dále následuje záznam o rychlém ústupu Kutuzova armádního sboru od Znojma k Brnu. Pohořeličtí se obávali, že jejich obec bude ustupujícími Rusy vypálena. Do toho přijel 17. listopadu do města hlavní rakouský stan pod velením knížete Liechtensteina, jenž se i sčetnou družinou usadil na faře. Druhého dne po odchodu posledních ruských husarů přitáhl do Branišovic francouzský jízdní předvoj pod velením generála Sebastianiho. Velitel, ubytovaný také na faře, zburcoval svými požadavky celou vesnici. Den poté přijel i princ Murat a vzápětí následoval průvod samotného císaře Napoleona. Tvořil jej ministr války a náčelník generálního štábu Berthier a řada vysokých důstojníků. Císař spolu se svým štábem setrval na faře do příštího dne. Princ Murat zatím již pokračoval v cestě do Brna, kam dorazily první francouzské hlídky 19. listopadu kolem půl druhé. Spojenecká vojska už murat v brně nezastihl, protože ráno stačila město opustit. Všechny záznamy v kronikách shodně uvádějí, že Francouzi postupovali vpřed klidně a s výjimkou menší šarvátky mezi Židlochovicemi a Hrušovany se s ustupujícími nepřáteli nestřetli.
Snad nejvíce válečných útrap zažila osada Měnín na židlochovickém panství.
Nejprve tady ustupovaly před Francouzi ruské jednotky. Dorazili 17. listopadu a utábořily se. Protože byla zima, spálili vojáci všechny ploty, vrata a vše, co hořelo. Na návsi vzplály tři stovky táborových ohňů a změnily noc v den. Velící generál Kienmayer byl ubytován ve dvoře správce Liebera. Když 11. listopadu odtáhlo vojsko k Jiříkovicím, , na stráži zůstalo jen čtyřicet husarů. Ti ale také prchli, sotva se ve tři odpoledne objevily na silnici od Němčic kolony Francouzů v modrých uniformách. Obyvatelé městečka si chtěli Francouze naklonit, proto jim vyšli včele s farářem, za zvuku trubek a bubnů vstříc. Francouzští vojáci generála Vandamma, přicházející s hlasitým zpěvem, jim však hned na cestě začali brát kožichy a sundávat z nohou boty. Nevynechali ani faráře.
Mapa
Pokračování příště………
Článek je zařazen v kategoriích:
Komentáře
Přidat příspěvek
Pro vložení příspěvku se musíte přihlásit. Pokud nemáte na tomto webu účet, zaregistrujte se.