Bitva tří císařů č.1

BITVA TŘÍ CÍSAŘŮ

(díl. 1)

Dva císařové do Olomouce, třetí do Brna

Ruská vojska začala Moravou procházet již v září a s malými přestávkami pokračovala v přesunech až do slavkovské bitvy. Obyvatele brněnského, znojemského a dokonce i hradišťského kraje nesužovaly již jen povinné dodávky potravin, ale také povinnost poskytnout procházejícím vojskům přítěže. Pěchota se vezla po deseti na selských povozech, důstojníci jeli v kočárech dodaných vrchností, panskými úředníky, církevními hodnostáři, mlynáři a měšťany. Mnoho koní potřebovala také jízda a dělostřelectvo. Sedláci proto utíkali z oblastí určených k dodávkám a dobytek odváděli do lesů.
K potížím spojeným s přípravami na rozhodující bitvu patřila i špatná organizace zásobování zajišťovaného rakouskými úřady. Na Moravě je řídil zemský komisariát, v jehož čele stál hejtman brněnského kraje Wolfgang z Manneru. Jeho úkol nebyl snadný. Neměl souhrnné informace o stavu skladů ani o potřebách vojsk, jejichž počet stále vzrůstal. Netěšil se ani dostatečné vážnosti u vojenských úřadů, které jeho nařízení příliš nerespektovali a vybírali často potraviny na vlastní pěst. Tak si komisariáti nezískali ani důvěru přestrašeného civilního obyvatelstva.

Ani po Kutuzově ústupu do Branau na Moravu se vzájemný rusko-rakouský poměr příliš nezlepšil. Vojsko ustupovala přes Znojmo, Pohořelice, Rajhrad, Židlochovice, Měnín a Šlapanice k Vyškovu, kde se krátce zastavila. Po vyklízení Brna ustoupili všichni společně k opevněnému táboru v Olšanech u Olomouce, kam dorazili 22. listopadu. Olšanský tábor, strategicky položený mezi řekou Moravou a tehdy těžko přístupnými lesy Drahanské vysočiny, s týlem krytým olomouckou pevností, byl místem, kam se soustřeďovala všechna ruská vojska. Přímo v Olomouci se ubytoval ruský car Alexandr a rakouský císař František.

Maskovaný spěch

Napoleon zatím ve Vídni věděl, že musí jednat rychle. Jeho vojska byla na pochodu až z Bolougne a docházely jim síly. Neustálé zabíraní nových oblastí a rozsáhlé zajišťování boků armády je velice oslabovalo. Císař si byl velmi dobře vědom toho, že k rozhodujícímu střetnutí musí dojít co nejdříve. Mohl spoléhat na bezmeznou důvěru svých vojáků, ale jinak se pro něj situace nevyvíjela nijak příznivě. Kutuzov dostal z Ruska čerstvé posily a disponoval pětasedmdesáti tisícovou armádou. Z jihu se blížila spojencům pomoc v podobě devadesátitisícové armády arcivévodů Karla a Jana. Za Krušnými horami byla připravena pruská armáda. Bylo tedy proč spěchat. Ale francouzská taktika lsti napovídala předstírat opak.

Francouzové sledovali ruská vojska na Moravu. Po menší šarvátce u Vojkovic nad Svratkou obsadili 19. listopadu Brno, které bylo pro císaře vítanou zastávkou. Toho dne vtrhl princ Murat včele dvou kyrysnických pluků brněnskou branou dovnitř města a do večera se zde rozložilo přes 30 000 Francouzů. Na opuštěném Špilberku ukořistili Napoleonovi vojáci děla, velké množství pušek a značnou zásobu střelného prachu. K utajeným úkrytům munice je přitom často vedli místní lidé.

Jak vyplývá z různých zápisů, mělo Napoleonovo vojsko železnou kázeň, ale předepsané dodávky vybíralo na obyvatelích nemilosrdně. V některých brněnských čtvrtích se museli lidé vystěhovat z přízemních bytů a připravit místa k ustájení koní. Z okolních osad a dvorů byl odváděn dobytek a Francouzi ho poráželi přímo na náměstí.
Až do konce listopadu byly denně na programu slavnostní přehlídky. Napoleon psychicky připravoval své vojáky na velkou bitvu.

Bude tady bojiště………

V Brně si mohly Francouzi po dlouhé době konečně trochu odpočinout. Ale už ve čtvrtek 21. listopadu, osm dní po triumfálním vstupu do Vídně, odjíždí Napoleon se svými maršály prozkoumat krajinu na východ od Brna. Vojevůdcům bedlivě doporučuje: „Prohlédněte si důkladně tento terén. Bude to bojiště…… budete tu muset sehrát svoji úlohu.“

Z vršku Žuráň je dobrý rozhled do krajiny, kde leží vesnice Jiříkovice, Práce, Blažovice, Ponětovice a Telnice. Město Slavkov je vzdálené více než deset kilometrů východním směrem.

PLÁNOVANÝ ATENTÁT

U Brněnské brány bydlel tovaryš Kristl. Pocházel z Bouzova a v Brně byl zaměstnaný u mistra kružítkáře Mitternaiera. Patřil k lidem, kteří považovali Napoleona za „proklatého chlapa“, přinášejícího do naší země válku a neštěstí. Proto se rozhodl, že si na obávaného diktátora počká s puškou. Se svým plánem se svěřil panu mistrovi. Ukázal mu místo u brány, kde bude na císaře číhat, a cestu, kudy po činu uteče. Mělo se to odehrávat ve chvíli, kdy jel Napoleon Brněnskou branou 29. listopadu na hrad Špilberk, aby zkontroloval opevňovací práce.
Neví se, co se stalo potom, jestli mistr Mittermaier svému tovaryši jeho úmysl rozmluvil, nebo jestli si to Kristl rozmyslel sám. Jisté je, že o svém „plánu“ sice hodně mluvil, ale nikdy se k němu neodhodlal. Tak Napoleon zůstal živ a zdráv až do rozhodující bitvy.

JAK SE VERBOVALO

Motto:Na ženu, na děti žádný ohled není,Kdo to bude živit po vší naší zemi!

Českým a moravským chlapcům se za císaře pána moc bojovat nechtělo, a to už v době, kdy na rakouském trůnu seděla žena. V roce 1753 zavedla Marie Terezie periodické sčítání obyvatel, mělo být podkladem pro získání soupisu mužů schopných zbraně, pro stanovení počtu rekrutů k doplnění vojska. Od roku 1771 se toto sčítání nazývalo konskripce, tedy registrace nebo zápis rekrutů.
Hned následujícího roku byly stanoveny verbovací okresy, které měly určený povinný počet odvodů na každý rok. Vojenská povinnost se vztahoval na řadu společensky privilegovaných osob, ale ve vsích jen na samostatně hospodařící sedláky a jejich nejstarší syny jako hlavní dědice. Vojenská služba byla postrachem obyvatel venkova proto, že zpravidla bývala doživotní, i když od roku 1802 byli vojáci verbováni na „pouhých“ deset až čtrnáct let.

Pokračování příště...........

Artefakty z této doby můžete hledat pomocí našich detektorů kovu.