Bitva o Dukelský průsmyk

Dukelský průsmyk je místem největší bitvy na území Slovenska za 2. světové války. Karpatsko-dukelská operace, jejíž součástí byla i bitva o československé hranice, měla pomoci slovenským povstalcům. Původně měla trvat jen 5 dnů, ale nakonec boje trvaly dnů 80.

6. října 1944

V šest hodin ráno vstoupila armáda generála Moskalenka (1. ukrajinský front) v jejíž sestavě byl i 1. čs. armádní sbor v SSSR na území bývalého ČSR, tvořila levé křídlo. Probila se Dukelským průsmykem a zahájila přímé osvobozování ČSR sovětskou armádou. První osvobozenou obcí na našem území se stal Nižní Komárov. Pravé křídlo tvořila 1. gardová armáda generálplukovníka A. Grečka, nacházela v předhůří Karpat, zhruba na severovýchod od linie Krosno - Sanok.

Po vypuknutí bojů na Slovensku v týle německých armád, velení Sovětské armády uložilo 1. a 4. ukrajinskému frontu uskutečnit vojenskou operaci na pomoc Slovenskému národnímu povstání, překročit Karpaty, vstoupit na území Československa a spojit se s povstalci. Na přípravu tohoto vstupu dostala vojska pouhé 4 dny.

Později se ukázalo, že Karpatsko- dukelská operace nebyla příliš úspěšná. Jednou z příčin byl fakt, že 2. září došlo německou skupinou Heinrici k rychlému a především neočekávanému odzbrojení východoslovenské armády, se kterou se počítalo v operačních plánech velení Rudé armády v bojích na slovensko-polském pomezí. V rámci operace přišlo o život bezmála 140 000 vojáků. Důvodem bylo především špatné taktické nasazení některých vojenských skupin a často také vedení útoků bez předcházejícího průzkumu terénu.

Zajímavé bylo, že stejně jako v jiných armádách, tak i v našem 1. čs. sboru v SSSR takzvané trestné oddíly. Převzali jsme je jako osvědčenou taktiku od Rudé armády. Do trestních oddílů patřili vojáci, kteří spáchali přestupek nebo byli nepohodlní koncepci naší armádní jednotky. Měly pak čest být v útoku na nejtěžších úsecích fronty. Většinou neměli ani odpovídající výzbroj a v zádech měli druhou vlnu vojáků připravených zamezit jejich útěku z bojového pole.

Komunistická propaganda si pak Duklu přivlastnila jako nástroj propagandy. U monumentálních pomníků na východním Slovensku se pak každý rok šestého června konalo politicky režírované kladení věnců. Až po revoluci se začaly ozývat umlčované hlasy historiků, kteří Duklu označují za zpackanou vojenskou operaci. Po rozdělení republiky česká strana dukelskou tradici upozadila, na Slovensku vcelku přežívá. Zejména šedesáté výročí osvobozovacích bojů dostalo Duklu znovu do středu pozornosti. Podobně jako ve Francii pláž Omaha stala se místem velkolepě pojatých oslav. Dukelským údolím zněly slavnostní projevy, hymny a ohlušující salvy čestných stráží. Za doprovodu modrých majáčků směřovala k pomníkům kolona autobusů s posledními žijícími veterány, na něž čekala vyznamenání. Vážnost oslav podtrhovala účast slovenského prezidenta. Až však pominou dozvuky výročí, zůstane zřejmě Dukelský průsmyk zase jen zapadlým místem kdesi na Východě.

Nevybuchlá munice místní obyvatele mrzačila a zabíjela ještě v šedesátých letech. Postupně se podařilo frekventovanější místa odminovat. Doby, kdy tu armáda organizovaně čistila prostor, jsou ale dávno pryč. "Byla tu velká minová pole a ta se likvidovala odminovacím tankem, který miny vyoral radlicí. Menší lokality jsme vykopávali ručně. Museli jsme minu najít detektorem, rukou opatrně odhrabat, pak na ni uvázat lanko, popojít padesát metrů a vytrhnout ze země. Mohly totiž být zajištěny proti odstranění. To jsou pak pro pyrotechniky smrtící pasti," vzpomíná bývalý velitel litoměřické ženijní jednotky Jan Pokorný, který na Dukle odminovával koncem šedesátých let a teď se sem vrátil na vědeckou konferenci pořádanou k výročí bitvy.

„Památník a hřbitov příslušníků 1. československého armádního sboru“ je národní kulturní památkou, na hřbitově jsou hroby se jmény 1 265 padlých bojovníků. Pod sedlem stojí kamenný pylon (výška 28 m) s monumentálním sousoším (slovenský název: „Vďaka matky sovietskemu vojakovi za oslobodenie“) a obřadní síní. Před památníkem byla vysazená „Alej hrdinů Dukly“. Přímo na státní hranici je na místě bývalé „Pozorovatelny generála Ludvíka Svobodu“ postavená 49 metrů vysoká věž.

Od Dukelského průsmyku až po obec Krajná Poľana se rozkládá areál „Vojenského prírodného múzea na Dukle“ a „Památník pyrotechniků“ (4 metry vysoký žulový kvádr s rukama, symbolizuje ženistu zneškodňujícího miny nastražené nacisty).

Dukelská pamětní medaile

Zřízena: 26. 06. 1959 vládním nařízením k 15. výročí bojů u Dukly a ocenění zásluh o osvobození Československé republiky od fašistických okupantů a upevnění československo-sovětské družby.

Udělována: žijícím, padlým a zemřelým příslušníkům
1. československého armádního sboru v SSSR, kteří se ve dnech 08. 09. - 28. 11. 1944 zúčastnili bojů u Dukly, a ostatním občanům, kteří v bezprostřední souvislosti s dukelskou operací, popř. jinak přispěli k citelnému poškození nepřítele a k pomoci československým a sovětským útvarům.

Počet vyznamenaných:

vzhledem k početnímu stavu 1. čs. armádního sboru v září 1944 mohlo tuto medaili obdržet zhruba 16.000 příslušníků sboru.

Podrobný popis bitvy najdete tady:

http://cs.wikipedia.org/wiki/Karpatsko-dukelsk%C3%A1_operace

Zdroj: www.czechpatriots.com, www.motorkari.cz, www.reflex.cz, www.rozhlas.cz, http://encyklopedie.seznam.cz/, http://cs.wikipedia.org/

Artefakty z doby 2. světové války můžete hledat pomocí našich detektorů kovu.