BARIUM - Část třetí

Ve druhém díle jsme opustili trojici parašutistů v Hradci Králové (Velký a Malý Josef) a Tomáše Býčka (kr.jm. Tomáš, Olda) operujícího v Rychnovském okrese….

Na přesun „Velkého Josefa“ do Žamberka vzpomíná škpt. František Markalous:

…..A tu pojednou přichází jako úder blesku zpráva z Hradce Králové o zatčení celé řady osob. Dne 2. Října 1944 je v Hradci Králové zatčen škpt. Pěch. Umlauf, uředník ředitelství drah Vachek (kr.jm. Modrý – později při výslechu umlácen gestapem k smrti. Bratr kolaboranta a zrádce Vachka) , dále pak pí, Bartošková.
Náhodou jen se podařil útěk obsluze tajné vysílačky, která nakvap se přemisťuje do hájovny v Tutlekách u Rychnova. Ale i sem bylo gestapo přivedeno po stopě a 6. Října 1944 v 16 hodin odpoledne přichází telefonický dotaz por. Hýbla (kr. jm. Lánský – velitel partyzánské skupiny Hýbl – Brodecký) Mohli bychom Vám dnes večer v 8,00 hodin přivést králikárnu? Moje odpověď zní ihned „ano“.Rychle určíme ještě hodinu a místo ku převzetí a nyní, teprve když je sluchátko již zavěšeno uvažuji, jak věc zařídit a sedám již na kolo a jedu k Žabkovi. Smluvili jsme se Žabkou ohledně večera, kde a jak budeme čekat, jak uprchlíky odevzdám a jak si třeba počínat, aby nebylo nic nápadné.
Když na radnici bije dvacátá hodina, čekáme již oba v nastalé tmě, já na chodníku na náměstí a on u železného mostu. Je 20,15 – 20,30, auto nepřijíždí. Běžím ulicí pod radnici ke mlýnu, k Žabkovi, posílám jej na náměstí a rychle se vracím, abych nepromeškal příjezd auta. Toho večera jsem s mou paní pozván ke známým. Poslal jsem paní, které jsem oznámil, že mám ještě něco nutného zařídit a že příjdu o něco později. Bije 20,45 – 21,00 hodin. Začíná se ve mne vzmáhat neklid. Stalo se snad něco na cestě?  Byli snad ještě v poslední chvíli dopadeni? Desítky dohadů letí hlavou. Je 21,15 a stále nic. Před chvílí sice zazářily reflektory auta v Kostelní ulici, ale zahnulo do Nádražní ulice.
   Mluvím se Žabkou. Jsme sami, všude hluboké ticho, po rachotu motoru ani zdání. Je 21,30. Již půldruhé hodiny od stanovené doby a nikde nic. A tu přece jen vzdálený hukot motoru, ostré světlo reflektorů vpadá na náměstí. Běžím na své stanoviště. Žabka zůstává pod skupinou lip. Nákladní auto se stáčí kolem sochy k radnici. Zastavuji je. Krátký dohovor – poznávám Hýblův hlas a vzápětí seskakuje z auta. Za ním kdosi další podává kolo a skříňku a seskakuje. Stručné představení. V tom otevírají se vrata u „Milenky“ – vychází noční hlídka a míří přímo k vozu. Jdu naproti a uklidňuji je, že jde pouze o malý dohovor a hlídka odchází.
Odevzdávám sám „Josefa“ Žabkovi a již spolu odchází z náměstí. Pak krátká rozmluva s Hýblem o situaci a již opět nasedá, auto odjíždí a já jdu ve 21,45 na schůzku ke známým. Jako zodpovědný velitel nařizuji škpt. Šanderovi co největší opatrnost při vysílání. Vysílačkou nechť odešle nejnutnější zprávy a nechť hlásí, že poslouchat může, ale vysílání je z důvodu možného a pravděpodobného odposlouchání Němci znemožněno. Po třech či čtyřech dnech dostavil se druhý člen obsluhy „Malý Josef“ – pravým jménem nadporučík Josef Žižka. Seznamujeme se navzájem a pro další dny a týdny udržujeme s oběma stálý styk.
Tak přišel 6. Října 1944 „Velký Josef“ s vysílačkou „Marta“ do Žamberka.

Osudy paravýsadku Baria podle vzpomínek přímých účastníků:

( manželé Žabkovi, F. Markalous, J. Jandík a O. Pospíšil)
Za Josefem vchází k Žabkovům menší, zavalitější blonďák, prostě oblečený, dobrosrdečných modrých očí, jemný a nesmělý a představuje se zase Josef. Žabka se již neudrží a ptá se, kolik se jich ještě jmenuje Josef. On skromně odpovídá, že se skutečně jmenuje Josef. Jemu že říkají Malý Josef a kamarádovi Velký Josef. Oba se svou milou povahou s rodinou Žabkových spřátelí a stávají se téměř členy rodiny. Počínají si velmi opatrně, se Žabkovými ven téměř nevycházejí a při náhodné návštěvě se schovávají, takže nikdo ze sousedů netuší, koho to Žabkovi ukrývají. Žabkovi měli ujednáno s Josefy troje zaťukání na dveře, když se vraceli z pole apod. Zřejmě náhodou zaťukal jednou někdo jiný. Malý Josef šel otevřít a byl překvapen, když tam místo žabkových uviděl cizího člověka. Ale hned se ovládl, podepsal za Žabku nějaké lejstro od obce, naštěstí se příjemce na nic nevyptával a odešel. Jindy přišla návštěva a při útěku nechal jeden z Josefů v kuchyni ležet svetr. To se ví, že si toho návštěva všimla a ptala se, čí je to svetr. Žabková pohotově odpověděla, že chce synovi takový uplést a proto si ho vypůjčila od příbuzných.
 Josefové jsou ale gentlemani. Nikdy si na nikoho nestěžují, nikoho nepomlouvají. Minul měsíc a začínají docházet smutné zprávy: O zradě Žida v Hradci, o gen. Lužovi o sebrání dvou radiostanic gestapem, takže zná délku vln a může jít snadněji po stopě zbylých vysílaček. V dohodě s Markalousem ujednáno přes odpor Žabkových, aby Josefove z opatrnosti v zájmu Žabkových i jich samých byli přemístěni na jiné místo. Jandík se rozhoduje pro Ad. Holubáře v Kameničné a já ihned odcházím k neznámému Holubářovi a na heslo „25 AB“ sjednávám u něho pobyt ve stodole. Bohužel nastalo chladné počasí, Malý Josef trpí revmatizmem a tak jsou jednoho večera opět k velké radosti u Žabků a tam přes hrozby Markalousovy zůstávají a Žakovi prohlašují, že je nepustí.