BARIUM - Část druhá

V minulém díle jsme se z výpovědi Tomáše Býčka (kr. jm. „Tomáš“ a „Olda) dozvěděli o seskoku skupiny Barium, počátečních nezdarech s adresami, které si členové Baria přivezli z Británie a udání Vohralíka. Dále se dovídáme o rozdělení a následném znovusetkání skupiny v Potštejně a další činnosti v okolí Slemena.  Na závěr prvního dílu ukrývají členové Bária vysílačku Martu z bezpečnostních důvodů pod hladinu řeky Kněžné.

Nyní se přesuneme pro snadnější pochopení situace o pět let zpátky do Rychnova n. Kn., kde byla již v roce 1939 vytvořena vojenská odbojová organizace OBRANA NÁRODA, a to se spojením na ústředí v Praze. Jejím prvním velitelem je mjr. Kynych, členy pplk. Gaksch, mjr. Zelený, por. Hýbl, Karel Mach, MUDr. Vychodil a JUDr. Nosek. Organizace má pobočky v Solnici, Kvasinách, Skuhrově, Javornici, Lukavici, Vamberku, Potštejně, Kostelci, Týništi, Borohrádku, Doudlebách, Chlenech, Sopotnici a Černíkovicích. Zbraně a zásoby ukryla organizace v pletárně Mach a Ledeč a v objektu Fáborský (dnešní továrna FAB Rychnov nad Kněžnou). 13.února 1940 byl zatčen gestapem mjr. Kynych. U jeho osoby zatýkání v Rychnově skončilo – neprozradil ani jednoho ze svých spolupracovníků a byl po čase propuštěn.

ZCELA UNIKÁTNÍ ŠPIONÁŽNÍ INSTRUKCE BARIA.

          V létě 1940 došlo v Rychnově k dalšímu zatýkání potom, co pokojská z hotelu Puchwein udala ukrytého odbojáře z Hradce Králové. Je zatčen Karel Mach z Rychnova a Šťastný z Hradce Králové. Mjr. Kynych uprchne a skrývá se až do roku 1942 na Vysočině, kde je zatčen a odsouzen k 6 letům káznice. (Vězení a útrapy přežije.) Nástupcem Kynycha se stává mjr. Zelený a jeho aktivními pomocníky jsou Karel Krejcar, Oldřich Dohnalem, Jaroslav Zahradník, Václav Růžička a Ing. Hanzal. Pro mjr. Zeleného si gestapo přijelo 18. 5.1942, ale podařilo se mu uprchnout. Jeho manželka však byla zatčena a do konce války vězněna k koncentračním táboře.

          Centrum vojenské skupiny „CH“ bylo na tehdejším okresním úřadě v kanceláři č. 17 nad úřadovnou německého okresního hejtmana. Úseku „ER“ – Rychnov velel mjr. Zelený, zástupcem byl npor. Jan Kolc. Úsek „DE“ zahrnoval okres Kostelec n. O. (mjr. Líbal), „GE“ Týnišťšťsko (škpt. Dostál) a úsek „ZE“ Žambersko (škpt. Markalous). Stručný předchozí popis organizace Obrana národa v Rychnově n. Kn. není náhodný, neboť BARIUM se s ní brzy dostalo do těsného kontaktu, částečně i díky náhodě, jak uvidíme dále.

          Na Bílou sobotu 8. dubna 1944 se vydal Šandera s Býčkem na bicyklech poskytl je odbojář Antonín Krám z Vysoké n. L., který byl 7. 5. 1945 ve Vysoké n. L. spolu s dalšími 9 muži popraven, vyzvednout zakopané vysílačky a další materiál u Koudelky (dnes Holice III). Během cesty  jsou však varováni, že četnictvo má v dané oblasti pohotovost. Proto Býček zamířil do Potštejna varovat Žižku a Šandera jede do Bělečka na pilu k Janu Hájkovi, aby domluvil případné umístění vysílačky. Býček je Zvěřinou poslán z Potštejna do Slemena k Rohlenům, kde Žižku nachází. Tentýž večer vyráží oba ke Koudelce a riskantně, ale úspěšně vyzvednou vysílač i přijímač, ostatní materiál nechávají na místě zakopán a vrací se zpět do Slemena k Rohlenům. Oba přístroje, které v zaletované plechové krabici, ukrývají v řece Kněžně a přespí u Rohlenů, jejichž chalupa (dnes již zbouraná), je od řeky vzdálená jen asi 200 m. Z Rohlenovy chalupy se nedalo vysílat, nebyl zde elektrický proud, a tak syn Ferdinanda Rohleny Karel domlouvá umístění vysílačky MARTA I v bytě Františka a Marie Lokajíčkových, kteří bydleli v domě p. Reinholda č.p. 486 v podkroví. Lokajíčkovi bez váhání souhlasí. Zbývá najít druhé místo, aby vysílání mohlo být střídáno. To je nalezeno u dalších obětavých Čechů manželů Frošových v Kostelecké Lhotce, kteří zde žijí v malé hájovně. Oběma je již více než 60 roků, ale jako vlastenci s pomocí ihned souhlasí.

          Žižka může začít vysílat, ale zjišťuje, že do zaletované krabice s přístroji vnikla voda. Poškození obalu vzniklo při dopadu zásobovacího kontejneru, který byl umístěn na čtvrtém padáku při seskoku u Vysoké n. L. Z beznadějné situace mu pomáhá vyjít Rohlenův kamarád Ferdinand John, strojník od Fáborských. Při obstarání potřebných součástek pomáhá další kamarád Karel Krejcar, nástrojař u Fáborských. A zde je ona příslovečná náhoda: Karel Krejcar ukrývá mjr. Zeleného, kterému sdělí, že na Rychnovsku jsou parašutisté z Anglie a spojení odbojové vojenské skupiny „CH“ s BARIEM je navázáno.

          19. dubna 1944 v 8:59 hod. je z bytu od Lokajíčků navázáno první spojení vysílačky MARTA I s londýnským ústředím. Od Lokajíčků vysílá Žižka střídavě až do 12. června 1944, tedy téměř 8 týdnů.

          Velitel BARIA Šandera aktivizuje odbojové hnutí v celých severovýchodních Čechách, on sám pobývá na různých místech v Hradci Králové a okolí, zajíždí převážně na kole i do vzdálenějších oblastí kraje a buduje rozsáhlou síť spolupracovníků, kterých jsou již desítky a kteří ať vědomě či nevědomě předávají informace všeho druhu BARIU. BARIUM vyvíjí celkem nerušenou činnost až do září 1944, mnohdy na okraji propasti, ale bez větších problémů. (O profesionalitě jejich členů jen jednu historku: Šandera ustrojen do nádražácké uniformy s červeným praporkem v botě a bandaskou s kafem v ruce prochází suverénně kontrolou německé hlídky na Novém Hradci, zatímco dva jeho hradečtí spolupracovníci, kteří jej z bezpečné vzdálenosti jistí, jsou bez dechu a zpocení během několika vteřin jako myši – Šandera má u sebe jako obvykle dvě pistole Colt a několik dalších usvědčujících materiálů.)

          Zvýšená činnost v oblasti neujde pozornosti gestapa, zejména proto, že konfidentů je nasazeno v odbojovém hnutí tolik, že by byl zázrak, aby činnost BARIA zůstala nepovšimnuta. Gestapo za pomoci tří zrádců z řad anglických parašutistů, policejních a armádních předválečných archivů a českých konfidentů nejen ví, že hledá parašutisty, ale ví přesně, koho hledá, má jejich fotografie, hlídá tajně jejich příbuzné a monitoruje jejich vysílání.

KONEC DRUHÉ ČÁSTI.

Wobber

Použitá literatura:
Emil Trojan: Tak přísahali…  (partyzánský odboj v Orlických horách 1939 – 1945, rok   vydání 2002
PhDr. Josef Krám: Kněženskorychnovský průvodce  http://www.rychnovskypruvodce.info/