2000 let starý metalurgický „podpis“ římské legie potvrzuje místo bitvy v Teutoburgu

Nová metoda chemické analýzy pomohla k identifikaci kovových nálezů římské 19. legie z místa bitvy u Teutoburského lesa v německém Kalkriese. Srovnáním stopových prvků neželezných kovů vědci dokázali přiřadit nálezy k této legii a tím potvrdit místo, kde se odehrála jedna z nejvýznamnějších událostí dějin Říma a zbytku starověké Evropy.

V roce 9 n. l. se Publiu Quinctiliovi Varovi „podařilo“ změnit jednoduchý armádní přesun ve vojenskou katastrofu, která změnila evropské dějiny a stanovila jednu z největších římských porážek v historii. I přes důrazné varování bezstarostně vedl 17., 18. a 19. legii, tři jízdní jednotky, šest kohort pomocných jednotek a cca 5 000 jezdců krajinou plnou bažin a temných lesů.

Dlouhá, jako had táhnoucí se řada římských jednotek byla v neznámé a bažinami sevřené krajině odevzdaná germánským válečníkům napospas. 15 000 až 20 000 římských vojáků zemřelo na místě, přežila necelá tisícovka Římanů. Porážka vyústila ve ztrátu většiny Germánie a vytvoření tvrdě militarizované hranice, která přetrvala dalších 400 let.

Místo bitvy zůstalo zapomenuto až do roku 1989, kdy byly za pomoci detektorů kovů nalezeny mince z augustovské éry a olověné projektily. Od té doby bylo v Kalkriese odkryto více než 7 000 předmětů, od kompletního vybavení koňského postroje, předměty denní potřeby až po nejstarší sadu římských plátovaných brnění, jaká kdy byla v Německu objevena. Bezpochyby se jedná o místo velké římské bitvy z 1. století, ale jeho identifikace coby teutoburského bitevního pole trvala několik dalších desetiletí a dosud o tématu existuje vášnivá diskuse - mohlo se také jednat o bitvu při tažení o šest let později... Archeologické nálezy není možné datovat v rozmezí šesti let.

Nová studie ale potvrdila, že hmotnostní spektrometrie neželezných kovů může definovat charakteristické složení stopových prvků artefaktu. Protože každá římská legie měla své vlastní kováře, kteří při taženích byli neustále k dispozici pro opravy zbraní a vybavení, mají všechny kovy vlastní charakteristický chemický podpis – ne nepodobný unikátním otiskům prstů. Metoda proto vede k přesvědčivému spojení kovového předmětu s konkrétní legií, což je zásadním archeologickým průlomem při datování a identifikaci složitých bojišť, jako to u Kalkriese.

Kovy užívané k opravám v táborových kovárnách obsahují stopové prvky, jakých si římské kovárny nemohly všimnout, ani s nimi nebylo úmyslně manipulováno. Tyto prvky vycházejí ze vstupních surovin rudy či přísad a také stop z nástrojů. Postupem času si každá legie vyvinula charakteristický vzorec složení stopových prvků. „Tímto způsobem můžeme legiím přidělit metalurgický otisk specifický pro každou legii, u kterých známe umístění táborů,“ vysvětlila Annika Diekmann, výzkumnice Německého báňského muzea v Bochumi.

Všechny římské neželezné kovy z Kalkriese byly proto odeslány k testům, kde z nich byly odebrány vzorky a ty porovnány s neželeznými kovy z mnoha římských lokalit, u nichž je z písemných pramenů známo, které legie tam byly umístěny. Po dokončení analýzy je zřejmé, že zejména 19. legie, která byla umístěna v Dangstettenu v jižním Německu, se na základě složení stopových prvků v kovech odlišuje od ostatních legií, které byly pouze nasazeny v Německu při římských odvetných kampaních.

„Při porovnání nálezů z Kalkriese s nálezy z jiných lokalit jsme zjistili, že artefakty z Dangstettenu a Kalkriese vykazují značné podobnosti. Nálezy, které pocházejí z lokalit táborů, jejichž legie nezahynuly ve Varusově bitvě, se naproti tomu výrazně liší od nálezů z Kalkriese a vykazují tak výrazné rozdíly oproti tamním nálezům. Pro archeologii je tak analýza metalurgických otisků prstů specifických pro konkrétní legii obrovskou příležitostí a otevírá zcela nové možnosti,“ řekl Dr. Stephen Burmeister.

„Pro výzkumné muzeum Leibnizovy asociace je skvělé, že můžeme prokázat, že materiálové analýzy mohou nabídnout cenný příspěvek k historickému výzkumu,“ dodává Prof. Dr. Michael Prange, vedoucí výzkumu v Německém hornickém muzeu v Bochumi. Všem zúčastněným je jasné, že je stále potřeba dalšího výzkumu a že bude nutné získaná data i nadále vyhodnocovat.

Roman Němec

Zdroje: bergbaumuseum.de, arkeonews.net

Římská obřadní maska nalezená u Kalkriese

Teutoburský les

Zlaté mince z kopce Teutoburského lesa

Fibula z bojiště

Římská opasková přezka

Anika Diekmann

Římská kování a závěsek