Archeo LP – práce na Jílovsku, horníci a Římani

Tak za sebou máme dva další záchraňáky. Hned v úvodu by bylo dobré si říci, že na lokalitách jsme tedy opravdu první nebyli a bylo to docela paběrkování.
 
Elmara: V neděli jsme se sešli na Klínci a vyrazili na blízkou lokalitu. Hledali se zejména pozůstatky po hornické činnosti. Zatímco vytěžené haldy jsou doslova gigantické, nálezů tedy bylo velmi poskrovnu. Snažili jsem se dohledávat větší kousky želízek, ale v podstatě žádný větší kus nepadnul a tak jsme v poledne opouštěli lokalitu s pár měďáky a několika menšími železnými kousky. Asi nejzajímavějším zjištěním tak bylo, že ne všechny haldy budou pocházet z období středověkého dolování, jelikož v cca dvoumetrové hloubce u jednoho tohoto kopečku, kde se svezla část svahu, se podařilo najít knoflík poměrně jednoznačně datovatelný do 18. století. Pokusy o obnovu těžby tady asi pokračovaly i později.

Pilot: Bylo tam hovno. Ti horníci snad chodili nahatý, žádná přezka, žádný brakteátek. Jo a nejvíc měďáků jsem měl já.

Elmara: Před přejezdem na druhou lokalitu jsme ještě poobědvali z Honzových /Magor/ zásob. Alespoň jeden z členů Archea je natolik zodpovědný, že vezme oběd kamarádům. Skvrnou na tomto jinak bohulibém okamžiku bylo, že se Pilot nechtěl dělit. Celou cestou se nám snažil vysvětlit, jak příjemně se bůček dělí ve dvou.

Pilot: Honza /Magor/ mi přinesl svačinku. Chce to v klubu někam dotáhnout a ví, jak se podstrojuje předsedovi. To je podle mě v pořádku. Akorát, že se nám tam přimíchal Elmara na dietě a podstatnou část bůčku nám sežral a ještě mi vyčítal houstičku navíc. Hledáme na haldách, kde je dvojité hovno. Jedeme jinam.
 
Elmara: Přejeli jsme na nové místo a Honza ukázal na strmý kopec, kde by se v pohodě dalo odjet finále mistrovství světa ve sjezdovém lyžování. Po cca čtvrthodinovém výstupu jsem vysupěli nahoru a jako zázrakem nikdo nepotřeboval lékařské ošetření. Na vrcholové planině to s nálezy nebylo o moc lepší. Asi nejpřesněji se nám podařilo zadatovat vznik místní trampské osady, která začíná těsně před první světovou válkou a přibližně v roce 1953 končí. Soudruzi evidentně hledačům svobody s bobřími ocasy za kloboukem nepřáli a v tuhých 50 letech bylo třeba kalit ocel a ne sledovat polární záři nad Klíncem. Nejlepším nálezem byl tak skautský odznak, který dal Safety.

Pilot: Část teamu má potíže s výstupem,  silně funí a rudnou v ksichtu. Ještěže nejel Mambo, ten by se tady uplakal k smrti. Na hřebeni je kromě krásného výhledu a bordelu po skautech opět totální hovno.
 
Elmara: Na pravé straně kopce Honza objevil pozůstatky hornické vesnice, která se dá datovat do cca 12. až 13. století. V lese jsou ještě slušně zachované parcelace. Ukázal nám jak vypadalo dno sklepa, kde podlahy byly vyskládané břidlicí, na které byla vrstva mazanice a říčních oblázků. Jako ochrana před vzlínáním to mohlo fungovat velice dobře a navíc to mohlo být i docela hezké.
Dobových nálezů ale znovu poskrovnu a to nejzajímavější byla militárie, jedna kušová šipka a tři kule do hákovnice.
 
Po náročném dni jsme vyrazili do Jílového na večeři, kde bylo potřeba zhodnotit výsledek akce a naplánovat další.

Středa, dohledávka na dopadovce

Elmara: Ve středu jsme se v podstatně komornější sestavě jeli podívat na dohledávaku jednoho blízkého kopečku, kde poměrně nedávno padlo krásné laténské kopí. Kopec to není nijak velký a tak i menší počet účastníků byl dostatečný. Bohužel se ukázalo, že kopec sloužil jako dopadiště výcvikového prostoru a tak půda obsahuje velké množství střepin, což hledání železných artefaktů dosti komplikuje.

Pilot: Nechci se opakovat, ale kromě pár kousků želízek opět totální hovno. Tentokrát nemám ani jeden měďák. Hledáme pár metrů od zapnutého ohradníku. Jsem na něj mírně naladěnej a pořád v pravidelných intervalech pípám. Měl jsem raději drtit  Mamba v jeho trapném Wolwerinu WOT.  Skládám si ze střepin dělostřelecký granát, jenom špičku a mám ho komplet
 
Elmara: Přesto jsme značnou část lokality prochodili. Většina starších nálezů byly ale jenom špičky z různých krumpáčů a nástrojů pro dolování kamene nebo obdělávání malých plužin. Nejzajímavější věc se tak podařilo najít až cestou k autům, kdy jsme to v podstatě balili. Svah, po kterém jsme šli, byl plný velkých balvanů a tak po starém zvyku jsme kolem každého zakroužili. Našlo se tak pár hřebíků, ale u jednoho, který byl už poměrně dole jsme objevili rozkopanou díru a v ní dva želené úlomky možná ze zbraně a velký kus římské keramiky. Díra byly evidentně nedokopaná. Železo nálezce nenadchlo a tak se sem ještě vrátíme, aby se mohla udělat standardní sonda.

Pilot: Jo, budeme sondovat, kde je zbytek toho květináče. Možná tam bude i podkvětník, nebo i konvička? Jsem trudomyslný a hledám míč, Elmara jásá a radostně poskakuje, je plný badatelského nadšení. Bože, snad ho to přejde, jinak sem budeme muset znova. Jdeme na pivo a smažák, pro dnešek už  té vědy bylo dost
 
Elmara: Bylo to takové poetické odpoledne, všichni zúčastnění byly rádi, že se jim podařilo uniknout běžnému středečnímu pracovnímu procesu a navíc bylo opravdu krásně. Výhledy do kraje uchvátné a navíc se nás Honza snaží neustále vzdělávat, kdy doslova sype jednu informaci za druhou.

Elmara a Pilot

Poznámka pod čarou: Střep se ukázal jako část římské amfóry. V úterý jsme se tak vydali na místo znovu a v provedené sondě se našly čtyři další kousky. Zdá se, že se může jednat o nejstarší kousek římské keramiky ve středních Čechách. Nález by měl být publikovaný v odborném tisku :)

Vylodění na Klínci

Hledání severu na první lokalitě

Všudypřítomné haldy vytěženého materiálu

Zplaněné obilí v okolí

Dan se Štěpánkou se baví kopáním velkého železa

Honza /Magor/ nás krmí ze svých zásob

Přechod řeky, vody bylo pomálu

Legrační kopeček

Na vrcholu cestou k zaniklé vesničce

Honza Vízner s nezbytnou motyčkou

Zbytky původních parcelací

Pilotova hromádka, muzejních předmětů bylo pomálu

Možná za to mohly všudypřítomné "vodoo" symboly v okolí :)