Anglická půdovka za 500 tisíc liber bez detektoru kovů

Měl doma pohár za 500.000 liber a nevěděl o tom…

John Webber zdědil po svém dědečkovi velmi vzácný pohár, o němž se domníval, že nemá prakticky žádnou hodnotu. Ukryl jej tedy do krabice a až v roce 2007 si na něj vzpomněl a odnesl ho odborníkovi přes starožitnosti…
John Webber si jako dítě často hrál s podivným kalichem, který měl na sobě vyrytých velké množství ornamentů. Protože ho jeho dědeček měl postavený mezi ostatními věcmi a nevěnoval mu zvláštní pozornost, nevadilo mu, když si ho jeho vnuk vypůjčil. Ani on totiž netušil, jak vysokou hodnotu pohár má.

 
Když pak John pohár zdědil, pořád se domníval, že se jedná jen o bezcenný kus z bronzu nebo mosazi. Zabalil jej tedy do látky a uložil do krabice. V sedmdesáti letech si na něj vzpomněl a chtěl si ho prohlédnout. Když jej po letech třímal v rukou, napadlo ho, že by se mohl poradit s odborníkem, který by mu mohl říct, zda přece jenom nemá nějakou cenu.
 
Jednoho dne se tedy vydal za známým, který vlastnil obchůdek se starožitnostmi. Tomu se hned na první pohled nezdálo, že by se jednalo o pouhý bronz nebo mosaz. Z „bezcenného“ poháru se nakonec vyklubal doslova starověký poklad z 22 karátového zlata. Odborníci pak potvrdili, že vznikl ještě v období před Kristem. Laboratorní rozbor pak upřesnil časové rozpětí na 3. až 4. století př. Kristem. Pravděpodobně pochází z Perské říše, která se v době své největší slávy rozkládala na třech kontinentech.
John Webber se rozhodl vzácný pohár vydražit. Vyvolávací cena se odhadovala na 50.000 až 100.00 liber, ale odborníci se shodli, že by se mohla vyšplhat až na 500.000 liber. Na výšku má pohár 51/2 palců a je vyzdoben rysy dvou shodných ženských obličejů umístěných naproti sobě, které mají na čele dva hady. 

William Webber, tedy dědeček Johna, získal vzácný pohár v roce 1930. O deset let později však umírá a předává jej svému vnukovi, neboť syn již zemřel. John jej však schovává do již zmíněné krabice a vzpomene si na něj až v roce 2007, kdy se dožívá sedmdesáti let. Médiím později sděluje, že si přece jenom myslí, že jeho dědeček tušil pravou hodnotu poháru, který koupil od romské rodiny, jež žila v karavanu. Koupit si kalich mohl bez problémů, neboť vlastnil prosperující společnost, díky které si mohl postavit i vlastní dům.

 
John také vzpomíná na to, jak ho kalich děsil, když si s ním jako malý chlapec hrával a také na skutečnost, že jeho dědeček vlastnil více podobných předmětů, kde však skončily, už neví. Bylo tedy obrovským štěstím, že se John rozhodl nechat aspoň tento kalich ohodnotit. Odborníci z Britského muzea byli ohromeni faktem, že k výrobě autor použil jeden kus zlata. Dohledat se Johnovi nakonec podařilo i dvě zlaté lžíce, jejichž cena se odhaduje na 20.000 liber.

http://www.dailymail.co.uk/
http://www.slideshare.net/
http://www.mirror.co.uk/