Volby u nás...

Předpokládám, že asi máte již odvoleno a tak bych Vám chtěl nabídnout takovou malou exkurzi, jak to u voleb chodilo dříve. Jelikož se dlouhodobě zajímám o historii ČSR, bude to takový můj pohled na věc. Článek na web dávám až po uzavření volebních místností, abych snad probůh někoho nemohl ovlivnit. LP je web o archeologii a historii a politickým tématům se normálně vyhýbáme nebo je rovnou mažeme. Pokud tak článek někoho urazí, mohu pouze konstatovat, že to je výjimka potvrzující platné pravidlo 

Asi nejde začít jinak než posledními volbami do Českého sněmu. To znamená ještě za Rakouska Uherska. Ty se konaly v roce 1908 a volilo se tehdy ještě podle takzvaného kuriového systému.  Kuriový systém – jednotlivé segmenty obyvatelstva volí odděleně. Neznamená to všeobecné volební právo, řada obyvatel volit nemohla. Navíc síla jednotlivých hlasů je rozdílná. V tomto ohledu je pouze potřeba připomenout, že do říšské rady již od roku 1907 platilo všeobecné volební právo. Díky tomu vznikla řada politických stran, které se ale díky kuriovému systému do Českého sněmu nedostaly, například sociální demokrati.

Český sněm, zvolený v roce 1908, toho mnoho nepředvedl. Realita byla taková, že jak České, tak Německé národní obrození způsobilo v podstatě naprostou nemožnost se na čemkoli shodnout. Nebyly ani ustanoveny výbory sněmovny a to zejména kvůli obstrukcím německých poslanců. Na druhou stranu stejně postupovali Čeští poslanci v říšské radě. Celá situace vedla na konci roku k tomu, že bylo vyhlášeno dokonce stanné právo v okolí Prahy. Sněm se pak již nikdy nesešel a v roce 1913 byl rozpuštěn a nahrazen úřednickou komisí.

Pak přišla válka a rozpad RU. Na to, zda to bylo dobře a nebo ne, si každý může odpovědět sám. Je ale jasné, že soustátí, ve kterém se vůbec nežilo špatně, doslova rozbili nacionalisté a to z obou stran. Pokud bych to shrnul v několika větách, Němci žijící v Čechách se obávali, že by se mohli stát součástí čistě slovanské země, Česi se obávali vlivu Německa a připojení sudetských oblastí k Německému císařství. Byla zde hodně vyhrocená národnostní rétorika, spousta stran také sázela na antisemitismus. Ani jeden z národů, ale ve sněmu neměl možnost stav věcí změnit ve svůj prospěch.

První volby v ČSR 1920

Volby to byly slavné, konečně jsme se dočkali a také v mnoha směrech pokrokové. Volit mohli ženy, příslušníci národnostních menšin a také byl změněn většinový systém na poměrný. Díky tomu se do parlamentu mohl dostat větší počet politických stran. Volby z celkového pohledu vyhráli socialisté, jejich vláda, ale po půl roce fungování končí, po tom co se radikální levicové křídlo promění v komunistickou stranu. Jak je u nás zvykem, nahradila ji vláda úřednická.
Je také zajímavé, že v tomto období dokázali jak socialisté, tak lidovci a agrárníci poskládat společné Česko-Slovenské kandidátky. Parlament měl 450 členů, ale zvoleno bylo pouze 423. Na Podkarpatské Rusi proběhly první volby až v roce 1924 a také zde byla další území, kde se teprve plebiscitem rozhodovalo, zda vůbec budou součástí Československa, např. Těšínsko. Hlavní událostí prvních týdnů fungování mladičkého parlamentu byla ale volba prezidenta a pak nekonečné projevy německých poslanců, kteří rozhodně nesouhlasili s podobou hranic Československa. Z jejich pohledu se asi není čemu divit, stalo se vlastně to, čeho se nejvíce obávali.

Volby v roce 1925

Jsou myslím dvě věci, které do jisté míry charakterizují tyto volby především v Českých zemích. Opatrné námluvy Českých a Německých stran a nástup komunistů. Ano, i když si myslím, že v té době asi těžko někdo mohl vědět o tom, co se ve skutečnosti v Rusku děje a co jsou to gulagy atd., komunisté byli těsnými vítězi voleb v Českých zemích a celostátně pak druzí. V sestavování vlády nemá smysl popisovat všechny peripetie, např. Masarykovy snahy popohnat politiky hrozbou úřednické vlády atd. Nakonec v roce 1926 sestaví Antonín Švehla takzvanou Panskou koalici, která je Česko-Německá. Zajímavostí je také ústup německých národnostních stran, více jak 70% hlasů dostanou strany, které chtějí pragmaticky spolupracovat a podílet se na dění v ČSR. Poslanců jsme měli 300 a senátorů 150.

Volby v roce 1929

Ve volbách v roce 1929 prakticky vstoupilo v platnost omezení volebního práva pro četnictvo a armádu. Zákon z roku 1927 se snažil, aby silové složky zůstaly apolitické. Vítězem se staly socialistické strany, po tom co KSČ procházela další fází radikalizace a získala “pouze” 10% hlasů. V německy mluvících částech republiky byl poměr mezi těmi, kteří chtěli s republikou spolupracovat a těmi, kteří ne stále, stejný, přibližně 3:1 ve prospěch spolupráce. Na Slovensku se ale vůči ČSR začali vymezovat někteří Hlinkovci. Z voleb vzešla široká koalice Františka Udržala, doslova Československo – Německá.

Volby v roce 1935

Volby vyhrála Sudetoněmecká strana se ziskem takřka 1 250 000 hlasů. Do parlamentu se ale dostali i Čeští fašisté Radoly Gajdy, i když jejich zisk 167 000 hlasů nebyl tak výrazný. Úspěch Konráda Henleina byl založen na kombinaci němectví, úplně jiné propagaci a taky v některých případech na zastrašování. Volby byly povinné a nezúčastnilo se pouze 7% voličů. Zajímavý byl rozhodně pokus Henlaina dostat Sudetoněmeckou stranu do vlády, když ujistil Masaryka o své loajalitě a dokonce pomocí hlasů SdP byl zvolen Bohumil Bradáč předsedou sněmovny. SdP byla ale ochotná spolupracovat pouze s nesocialistickými stranami a tak nakonec ve vládě nezasedla. Je ale myslím zajímavé domýšlet, jaký by byl asi další průběh vývoje 30. let, kdyby v té vládě seděli.
Trochu také začali otáčet komunisté a byli ochotní alespoň dočasně respektovat demokracii. Šverma, který se v důsledku obrany ČSR před nacistickým Německem takto vyslovil, si to ale od mezinárodního komunistického hnutí pořádně schytal. Vládu nakonec sestavil Jan Malypetr. Pokusil se do ní přivést také Hlinkovce, ti ale požadovali okamžitou autonomii Slovenska. Doba začínala být opravdu šílená.

Volby do sněmu autonomní Slovenskéj krajiny 1938 prosinec

Pokud to tedy lze vůbec brát jako volby. Kandidátka byla pouze jedna, Hlinkovci. Ve volbách voliči dostali navíc jasnou otázku: “Chcete nové svobodné Slovensko?”. Docházelo k zastrašování těch, kteří jednotnou kandidátku volit nechtěli atd. Prostě demokracie končila, vznikaly první koncentrační tábory..., tedy tady u nás, na Slovensku a v Čechách.

1939-1945

Po okupaci a odtržení Slovenska byly politické strany rozpuštěny. Vzniklo Národní souručenství, do kterého vstoupila naprosto drtivá většina českých mužů. I tato “politická” organizace ale byla v roce 1943 jako příliš pročeská rozpuštěna.

Volby v roce 1946

Často se dočtete, že to byly poslední demokratické volby. Podle mě je to naprostá lež. Kandidovat mohly pouze strany národní fronty (4) a nepočítalo se s nějakými koalicemi nebo opozicí. Všechny strany byly vládní. Jediné vyjádření nespokojenosti byl takzvaný bílý lístek. Volby vyhráli komunisté, když v celé ČSR získali 31%. Největší podporu až 71% měli v okresech odkud byli vysídleni Němci. Zánik Slovenské Demokratické Strany pak způsobil, že komunisté ovládli celé Československo. Hlasovat mohli všichni občané od 18 let. Volby navíc provázely machinace s hlasy ze strany komunistů, které se nikdy nevyšetřovaly.

Volby v roce 1948

Po únoru si komunisté nechali v květnových volbách potvrdit svůj mandát. Mluvit zde ale o volbách je vlastně nepatřičné. Kandidovaly pouze strany národní fronty, volby nebyly tajné a jediný odpor k režimu bylo vhození bílého lístku. I tak se našel milion lidí, kteří ho vhodili. Jsem přesvědčen, že těch bílých lístků bylo ale podstatně více. Výsledky si ale v podstatě už napsala Komunistická strana sama.

Volby v letech 1954, 1960, 1964

Nezměnilo se nic, za pozornost pouze stojí klesající počet bílých volebních lístků. V roce 1954 jich mělo být již pouze 182 000, v 60tém roce 12 775 a o čtyři roky později pouze 6040. Zda jsou to čísla reálná je v podstatě jedno, jelikož ve chvíli, kdy jste nebyl ochoten volit veřejně a chtěl jste jít za plentu, pak si Vás k tomu určený soudruh pečlivě zapsal. Není co dodat.

Volby v roce 1968, co byly až v roce 1971

Soudruzi měli s reformami tolik práce, že se ukázalo, že nedokáží včas do zákonů dostat všechny změny. To hlavní v pravdě revoluční bylo to, že nebyl stejný počet mandátů, jako počet volebních obvodů. Opravdu to začalo vypadat tak, že si začnete mezi komunisty vybírat, tedy mezi kandidáty národní fronty. I tato v pravdě demokratická změna ale byla moc a tak Pražské jaro skončilo pod pásy tanků spřátelených armád v čele s SSSR. A zase se nám začaly lámat charaktery. Významným tématem, které také zbrzdilo termín konání voleb, byla diskuze o novém státoprávním uspořádání Československa.  Volby, které proběhly v roce 1971, pak byly již federativní a počet kandidátů se shodoval s počtem obvodů. Návrat k nulové politické soutěži, normalizace, prověrky.....

Po federalizaci republiky se začalo volit do České národní rady, Slovenské národní rady, Sněmovny národů Federálního shromáždění a Sněmovny lidu Federálního shromáždění. Popisovat všechny tyto volby až do roku 1990 by bylo únavné. Navíc nešlo o nic jiného, než že jeden soudruh šel jinému soudruhovi po krku, ale nakonec vždy rozhodla Moskva.

Volby v roce 1990

První po revoluci. Zajímavé na nich bylo podstatně větší podpora OF v Českých zemích než tomu bylo na Slovensku s VPN. Komunisté dostali 13 % hlasů a nebylo o nich moc slyšet.

Volby v roce 1992

Poslední volby v Československu. V Čechách a na Moravě vítězí ODS a KDU a na Slovensku HZDS. Klaus s Mečiarem se v podstatě baví jenom o rozdělení federace a pro zastánce Československa jsou to šílené chvilky. Naštěstí vše prošlo v klidu a oba národy se vydaly svojí cestou. Za pár let se znovu potkají coby rovnoprávní členové EU.  

Teď, když článek píšu, tak nevím jak dopadly letošní volby. Tento článek je mojí vlastní, doslova extrémně zkrácenou reakcí na pláč mnoha demokratů. Ano, i já si myslím, že začínáme nabírat hodně špatný směr, ale už tady bylo hůře a holt se s tím nějak budeme muset poprat. Ti co tu žili před námi, to měli většinou podstatně složitější.