9. 4. 1865 Narodil se generál Erich Ludendorff

Za strůjce porážky Německa během v první světové válce považoval svobodné zednáře, dokonce sympatizoval s NSDAP. Generál Erich Ludendorff nebyl schopný uznat svůj podíl viny, což bylo patrné z jeho válečných memoárů. Narodil se 9. 4. 1865.

Ludendorff je společně s Paulem von Hindenburgem považován za hlavní strůjce německé taktiky během první světové války. Proslavil se vítězstvím v bitvě u Tannenbergu. Prosazoval takzvanou totální válku. To znamená nasazení všech lidských a hospodářských zdrojů země. Přičemž se nerozlišuje mezi kombatantem a civilistou, protože oba lze považovat za součást válečného úsilí. V nacistickém Německu totální válka zahrnovala totální nasazení.

Už 8. srpna 1918 po takzvaném „černém dni německé armády“ Ludendorff varoval, že Německo nemůže vyhrát a mělo by žádat o mír. Zejména návrhy podmínek ukončení bojů ze strany Francie se však nelíbily Ludendorffovi ani Hindenburgovi. „Německo s Francií si vyměnili několik mírových nót. Ludendorff je však všechny považoval za žádosti o bezpodmínečnou kapitulaci a naléhal na svou armádu, aby vytrvala až do konce. Císař a další se však domnívali, že v této okázalé odvaze zachází příliš daleko a Německo se může ocitnout na pokraji zkázy. Ludendorff 26. října rezignoval,“ píše Andy Wiest ve své knize pod názvem Obrazové dějiny první světové války.

Ludendorff se nemohl smířit s tím, jak válka a pozdější dohody o mírů dopadly. V roce 1919 dopsal válečné paměti. „Staly se základem mýtu o vražené dýce do zad, která měla zásadní význam pro další úspěchy nacismu. Ludendorff, neschopný uznat vlastní vinu, označil za strůjce porážky na domácí frontě sociální demokraty, socialisty a svobodné zednáře. Bez této dýky v zádech by Německo válku vyhrálo,“ píše Anders Rydell ve své knize Zloději knih.

Z bahna konspiračních teorií Ludendorff nevybředl ani po napsání memoárů. Postupně se sblížil s krajně pravicovou společností v Mnichově a NSDAP. „Během pivního puče v roce 1923, kde se nacisté pokusili uchvátit moc, pochodoval po boku Hitlera za svržení vlády. A na rozdíl od něj se mu podařilo vyhnout vězení. V průběhu 20. let začal Ludendorff považovat svobodné zednáře za strůjce světového spiknutí a společně s manželkou Mathilde byl přesvědčený, že členové této organizace mají nadpřirozené schopnosti. Manželé dokonce v roce 1927 napsali knihu pod názvem Eliminace zednářstva odhalením jeho tajemství,“ uvádí ještě Rydell.

Manželé Ludendorffovi byli také přesvědčení, že zednáři pomocí své mezinárodní sítě kontaktů za první světové války vyzradili vojenská tajemství nepřátelům. Ludendorff mimo jiné rozvinul tezi, že zednářský řád řídí Velká Británie. Měl také značně protikřesťanské a protižidovské názory, které veřejně hlásal. Druhé světové války se již nedožil, zemřel 20. prosince 1937 ve věku 72 let. Měl rakovinu jater.

Zdroje: Anders Rydell: Zloději knih, Andy Wiest: Obrazové dějiny první světové války, www.dhm.de