8.9. 1941 Začátek obléhání Leningradu

Obléhání Leningradu začalo na začátku září 1941. Trvalo plných 900 dnů. Utrpení místních obyvatel bylo nezměrné. Lidé umírali hladem, zimou, nemocemi, následkem bombardování a odstřelování.

Koncem druhého srpnového týdne roku 1941 byl plán Barbarossa v plném proudu již sedm týdnů. Německé armádní skupiny se prohnaly Ukrajinou: Padl Smolensk, téměř čtyři ruské armády byly obklíčeny nedaleko Kyjeva, armádní skupina Sever mířila k Leningradu a na jihu postupovaly německé síly směrem na Krym. Podle německých tvrzení byly eliminovány téměř dvě třetiny sil, které měla Rudá armáda na začátku války, to je 2 750 000 mužů. Minimálně dvě třetiny z nich byli zajatci, co zemřeli hladem.

Samotné obléhání Leningradu začalo na začátku září 1941. Počátek této operace se kryl s přesunem většiny obrněných jednotek skupiny armád Sever do středu fronty, kde se měly zúčastnit konečného tažení na Moskvu. Německá vojska dorazila k Leningradu přesně 8. září. Původním záměrem Hitlera bylo zmocnit se Leningradu prvním útokem. Palebná německá postavení byla až na pokraji města.

„Stateční obránci útok odrazili. Obléhání trvalo plných 900 dnů, až do prolomení blokády. Utrpení místních obyvatel bylo nezměrné. Lidé umírali hladem, zimou, nemocemi, následkem bombardování a odstřelování. Vzhledem k zamrzlé půdě nebylo takřka možné pochovávat těla zemřelých a byla ukládána například na dvoře nemocnice. Jednou množství mrtvol sahalo až do prvního patra,“ píše Ladislav Chrobák v knize Historky z mého života a cest.

Dnes jsou všechny oběti blokády pohřbeny na Piskarevském hřbitově, kde jsou uloženy ve společných hrobech po 10 tisících. Hroby jsou označeny pouze letopočtem. Spočívá tam na jeden milion obyvatel. Na hřbitově se nachází bronzová socha v nadživotní velikosti – Matky vlasti, která oplakává své děti. Na stěně za sochou je nápis – Nikdo nebude zapomenut. Nic nebude zapomenuto.

Když se na začátku září 1941 uzavřel prstenec obležení, čítala populace města asi 2,5 milionu obyvatel, včetně přibližně 100 tisíc nově přibyvších uprchlíků. Na konci roku 1943, v předvečer vysvobození, se počet obyvatel snížil přinejmenším o 1,9 milionu na ne více než 600 tisíc duší. „Do té doby bylo přes Ladožské jezero evakuován asi jeden milion Leningraďanů, dalších 100 tisíc jich bylo posláno na frontu, což znamená, že lidi, kteří umřeli hladem, muselo být méně než 800 tisíc,“ píše Anna Reidová v knize Leningrad.

Demografka Naděžda Čerepeninová nedávno přepočítala tato čísla na základě povolení k pobytu, která byla v tuto dobu ve městě vydána. Její odhad mrtvých, asi 700 tisíc, je nižší kvůli tomu, že z kalkulace vylučuje například neregistrované utečence z venkova...

Zdroje: Christian Jennings, Třetí říše poslouchá, Anna Reidová, Leningrad, Ladislav Chrobák, Historky z mého života a cest, https://historycollection.com/