8. 5. 1394 Šlechtici uvěznili krále Václava IV.

Nepřátelé Václava IV. zajali krále hned dvakrát. Poprvé v květnu 1394, kdy ho převezli až na hrad Wildberg u Lince. Znesvářené strany nakonec uzavřely dohodu. Podruhé panovníka uvěznili v roce 1402 ve Vídni.

Karel IV. chtěl zajistit kontinuitu Lucemburků na říšském trůnu, a tak už v roce 1376 nechal zvolit a korunovat teprve patnáctiletého syna Václava IV. říšským králem. Říšští kurfiřti se požadavku šedesátiletého císaře podřídili. Buď si nechtěli panovníka pohněvat, nebo dostali za svůj souhlas zaplaceno kutnohorským stříbrem. Když se pak Václav po otcově otci jako sedmnáctiletý ujímal vlády, měl vzhledem ke své výchově panovnické povinnosti již znechuceny. Hledal proto únik v loveckých zábavách a bujarých pitkách se šlechtickými kumpány či ve společnosti nevěstek a lazebnic.

Zároveň se velice rád obklopoval členy nižší šlechty nebo měšťanstva. Šlo vesměs o kumpány z honů a pitek, jako byl Jíra z Roztok, Jan Čůch ze Zásady či Zikmund Huler, kterým Václav svěřil důležité zemské úřady. „Nové postavení brali jako prostředek k rychlému zbohatnutí a osud země jim byl zcela lhostejný,“ píše Jan Bauer v knize Jak umírá král.

Václavovo rozhodnutí, dosadit na vlivné pozice své známé, mělo následky. Panstvo, které zbavil moci, se začalo bouřit. Spojili se s kritiky ve Václavově rodině, ke kterým patřil například králův nevlastní bratr uherský král Zikmund či bratranec moravský markrabě Jošt. „A tak v květnu 1394 čeští páni v čele s Jindřichem z Rožmberka, Otou z Bergova a Vilémem z Landštejna dokonce krále zajali a věznici,“ uvádí ještě Bauer.

Václava IV. zajali přesně 8. května 1394 v Králově dvoře u Berouna. Odtud panovníka odvezli na Pražský hrad. Ve chvíli, kdy se k Praze blížilo vojsko nevlastního bratra panovníka a vévody Jana Zhořeleckého a markraběte Prokopa, přemístili krále na rožmberský hrad Příběnice, dále pak do Rakous na hrad Wildberg u Lince. Jenže k vojákům Zhořeleckého se přidala další pomoc z Říše vedená Ruprechtem III. Falckým.

Na propuštění Václava IV. ze zajetí se podařilo s protivníkem dohodnout až 30. července 1394. Zajetí a uvěznění vladaře ale těžce poškodilo prestiž královského majestátu. Důsledkem byl podíl panstva na výkonu moci a omezení suverénního postavení panovníka. Ani nedošlo k uklidnění situace a v roce 1397 byli dokonce na Karlštejně zavražděni čtyři Václavovi spojenci.

Podruhé Václava IV. uvěznili v roce 1402. Ocitl se v zajetí svého licoměrného bratra Zikmunda, podporovaného částí české šlechty, a byl internován u rakouského vévody Albrechta ve Vídni, jenž byl Zikmundovým spojencem. „Odtud se podařilo českému panovníkovi v listopadu roku 1403 uprchnout a přes Moravu se vrátit do Prahy. Není vyloučeno, že za tímto královým útěkem stál Zikmund Huler, které osvědčil věrnost králi v jeho mocenském zápase,“ poznamenává Vladimír Liška v knize Václav IV. - záhady a mysteria.

Zdroje: Jan Bauer: Jak umírá král, Václav Liška: Václav IV. - záhady a mysteria, www.ktf.cuni.cz