6.7. 1415 Upálení mistra Jana Husa

Na hranici Jan Hus zpíval, dokud ho neudusil kouř. K osudnému okamžiku došlo 6. července 1415 v Kostnici.

Na začátku června 1415 byl Hus převezen z věže Gottliebenu, kde ho vystřídal dopadený a sesazený papež Jan XXIII., do sklepení františkánského kláštera v Kostnici.  Ve dnech 5.,7. a 8. června mu bylo ve zdejším refektáři – klášterní jídelně – poskytnuto slíbené veřejné slyšení. Hus byl na něj převeden zcela vyčerpaný nemocemi a sužovaný bolestmi zubů, což už samo o sobě ztěžovalo jeho schopnost bránit se osočování.

Kvůli strachu o kazatelův osud prosili jeho přátelé Zikmunda o pomoc. „Král jim vyhověl a poslal na slyšení své zmocněnce rýnského falckraběte Ludvíka a norimberského purkrabího Fridricha, kteří měli dohlédnout, aby byl Hus trpělivě vyslechnut. Jenže místo toho byl osočován a napadán. Marně se proti útokům bránil a pokoušel se rozvíjet své argumenty. Kvůli naprostému zmatku bylo nakonec slyšení odloženo na 7. června,“ píše Jan Bauer v knize Převratné události českých dějin.

Během druhého slyšení byla proti Husovi slyšet vykonstruovaná obvinění, která rozhodně popíral. „Bůh a moje svědomí jsou mně svědky, že jsem neučinil nic z toho, co je proti mně vypovídáno,“ prohlásil Hus. Kardinál d'Ailly na to odpověděl, že soud se nemůže řídit podle jeho svědomí, když jsou vyslovena svědectví opřená o vážné důvody. Na závěr slyšení pak společně se Zikmundem vyzvali Husa, aby se podrobil koncilu a uznal své bludy. Pokud to neudělá, bude s ním jednáno milosrdně.

Na posledním veřejném slyšení se na pořad jednání dostaly vybrané části z Husových spisů. Kardinál k závěru zvolal, že Hus nejenže podvrací duchovní stav, nýbrž se pokouší odvrátit i stav královský. „Za těchto okolností už bylo vlastně rozhodnuto o Husově osudu,“ podotýká Bauer.

Ráno 6. července 1415 se celý koncil shromáždil v kostnické katedrále na mši. Teprve po jejím skončení přivedli v okovech Jana Husa. Prokurátor koncilu oznámil závěr procesu a prelát Berthold de Wildungen přečetl 260 kacířských článků Wyclifových a poté kacířské články Husovy. Ten začal hlasitě protestovat, ale na příkaz kardinála d'Ailly byl biřici umlčen. Rozsudek byl připraven ve dvou verzích pro případ, že Hus odvolá, nebo že setrvá ve své zatvrzelosti a neodvolá. Když pevně prohlásil, že neodvolá, byl vynesen rozsudek o zbavení kněžství a předání světské moci.

Sami biskupové Husovi nůžkami vystříhali jeho tonzuru, kněžskou pleš, a na hlavu mu byla nasazena potupná papírová čepice s namalovanými čerty a latinským nápisem „toto jest arcikacíř“. Poté se na Zikmundův příkaz ujali biřici, za velkého zájmu zvědavců ho vyvedli za městské hradby, kde ho na popravním záměrně umístěném na mrchovišti koní přivázali ke kůlu a obložili svazky vlhkého dřeva a slámy. Kat pak hranici zapálil a Hus začal zpívat: „Kriste synu Boží, smiluj se nade mnou! Kriste, synu Boží z čisté panny narozený!“ – chtěl doříci: „Smiluj se nade mnou!“ ale plamen šlehnul jej do tváře. Kouř udusil jeho řeč, on sklopil hlavu a – skonal.

Zdroje: Jan Bauer: Převratné události českých dějin, Carl Herlosssohn, Čechy od roku 1414-1424: Jan Hus, https://necyklopedie.org/