6.10.1982 Poklad z pomníku

Poklad vložili v roce 1835 do pomníku napoleonské bitvy u Přestanova tři panovníci. Historici schránku vyzvedli o více než sto let později. Byli překvapení…

Do ruského litinového monumentu uložili schránku rakouský císař Ferdinand V. s ruským carem Mikulášem I. Pavlovičem a pruským králem Friedrichem Vilémem III. Co přesně se opravdu nevědělo. Neexistoval o tom žádný záznam.

Přestože k pomníku roky proudily tisíce lidí, k pokladu se nikdo nedostal. Byl totiž ukrytý v 26 tun těžkém a čtrnáct metrů vysokém obelisku se sochou bohyně Niké. Historici se dovnitř podívali v roce 1982.

Doufali, že uvnitř najdou něco víc než jenom listiny. Schránku otevřel konzervátor ústeckého muzea Karel Matějka a uvnitř našel dva tubusy ze zinkového plechu. „Tubusy byly už hodně křehké, musel jsem je otvírat opatrně, aby se nerozpadly. Vyndal jsem listiny. Byly totálně rozmáčené a slepené. Tubusy obsahovaly jen listiny," prozradil. 

Na dně tubusu byl zmuchlaný mokrý hnědý papír, kterým tenkrát podložili vrstvy mincí. Z těch se staly zezelenalé plíšky. „Na stříbrných ještě byly jakžtakž čitelné nápisy, na měděných už ne. Zlaté minci ale byly jako nové,“ řekl Matějka. 

Nejkrásnější byla v tubusu velká zlatá medaile, kterou tenkrát vydali speciálně ku příležitosti stavby pomníku. Nacházel se na ní nápis „Statečný gardový pluk ruský zvítězil u Chlumce 29. srpna 1813“ a na druhé straně pak „Ferdinand císař rakouský z Boží milosti uskutečnil myšlenku svého otce Františka a poručil vybudovat pomník v roce 1835“.

Ve schránce se nacházela stejná mince také ve stříbrném provedení, dále sedmnáct rakouských mincí a stříbrná deska a vyrytým popisem položení základního kamene.

Odhaduje se, že Francouzi v bitvě u Chlumce a Přestanova ztratili jedenáct tisíc vojáků (mrtvých, zraněných či pohřešovaných), spojenci asi devět tisíc mužů. Statistika nezahrnuje utrpení místních, které bitvou zdaleka neskončilo. Jednak se samotný Napoleon mezi 15. a 18. zářím znovu neúspěšně pokoušel proniknout do Podkrušnohoří, ale celý region nadále fungoval jako zásobovací týl spojeneckých armád a byl také jejich velkým lazaretem. V troskách zůstaly válkou postižené obce…

Francouzům ustupujícím z Ústí nad Labem nebylo dáno dosáhnout hranic bez boje. Před svými rakouským jízdními pronásledovateli se ukryli na zdánlivě nepřístupném místě v okolí Tisé. 

„Domnívali se, že jejich postavení je jízdě nepřístupno, a tudíž zabezpečeno. Avšak zklamali se velice. Major Simonyi rozkázal jedné škadroně, aby sesedla a pěšky na postavení velmi nepřístupné útokem hnala. Nikdo nebude o tom pochybovat, že útok pěšky husarů je velice obtížný, leč husaři poslušně a neomrzele vyplnili daný rozkaz, napadli Francouze a za malou chvíli rozprášili je úplně,“ popisuje tehdejší události Jan Kvirenc v knize Slavné bitvy českých dějin.

Zdroje: Jan Kvirenc: Slavné bitvy českých dějin, www.turistika.cz, www.idnes.cz