5.8. 1716 Bitva u Petrovaradína

Představovala první velký střet mezi Habsburky a Osmanskou říší. Zvítězil princ Evžen Savojský. Pomohla mu podpora dělostřelectva z pevnosti Petrovaradín, ale taký včasný protiútok kavalérie.

Třiadvacátého července začali Turci překračovat Sávu a postupovat na Petrovaradín. Princ Evžen Savojský převedl většinu svých vojsk přes řeku Dunaj a zaujal postavení před petrovaradínskou pevností v zákopech a opevněních, která se tady uchovala ještě z předchozích bitev. Vojáci v hořečnatém spěchu opravovali a zdokonalovali opevnění a s rostoucím napětím očekávali, až se na obzoru objeví nepřítel.

Dva Tataři, které 2. srpna zajala jezdecká hlídka, vypověděli, že turecký hlavní voj je rozložen k odpočinku dvě hodiny pochodu od Karlovace a nazítří dorazí k Petrovaradínu. Velkovezír Damad Ali si byl jistý vítězstvím. „Cítím, že jsem lepší vojevůdce než princ Evžen,“ holedbal se před svými generály.

Turecká lavina ale vrchnímu veliteli císařských vojsk strach nenaháněla. Uložil hraběti Pálffymu, aby s jezdeckým oddílem v síle tři a půl tisíce mužů vyrazil vpřed na bojový průzkum a upřesnil sílu a směr postupu nepřítele. Poblíž Karlovace narazili Pálffyho kyrysníci, dragouni a husaři na dvacetitisícový turecký předvoj. „Strhla se prudká bitka. Císařští se ocitli v obklíčení. Čtyři hodiny statečně odráželi zběsilé útoky spahiů. Na čtyři sta jich padlo,“ píše Karel Richter v knize Evžen Savojský: Pán bitevních lodí.

Hrabě Siegfried von Bräuner se s hloučkem kyrysníků prosekával z těsného sevření, když pod ním padl kůň. Jeden z kyrysníků okamžitě seskočil ze sedla a nabídl veliteli svého koně. Vzápětí klesl pod úderem turecké šavle. Hrabě von Bräuner vyskočil na koně, ale už se nestačil vymanit z husté směti tureckých čepelí a rukou, které po něm sápaly, až ho strhly na zem. Se spoutanýma rukama a s provazem kolem krku, celý zkrvavený, byl přivlečen do velkovezírova stanu.

Damad Ali mu chtěl dát okamžitě setnout hlavu, ale pak si to rozmyslel. Rakouský generál je cenná kořist. Nařídil proto držet ho v řetězech. Čtvrtého srpna svolal princ velitele všech batalionů, eskadron i dělostřeleckých baterií k válečné poradě. Damad Ali se chystá svést rozhodnou bitvu s využitím své drtivé povahy. Princ Evžen se rozhodl překvapit ho tím, že nebude čekat na jeho úder a zaútočí jako první.

„V noci z 4. na 5. srpna císařské vojsko v síle přes padesát tisíc pěšáků a sedmadvacet tisíc jezdců s osmdesáti děly po lodicových mostech překročilo tok Dunajce v ohybu řeky zaujalo obranné postavení opevňované spěšným hloubením okopů a budováním zpevněných palebných postavení. Velkovezírova vojska se zatím rozlezla po svazích výšiny naproti k Petrovaradínu,“ píše ještě Richter.

Nakonec zvítězil princ Evžen Savojský. Pomohla mu podpora dělostřelectva z pevnosti Petrovaradín, ale taký včasný protiútok kavalérie. Turecká armáda se dala na útěk a Damad Ali byl smrtelně raněný, zemřel krátce o bitvě.

Zdroje: Karel Richter, Evžen Savojský: Pán bitevních lodí, Jan Bauer, Co by se stalo kdyby…, www.wikipedia.org