5.6.1436 Kompaktáta uzavírají husitské války

Na začátku června 1436 začal v Jihlavě sněm, který měl konečně ukončit vleklé husitské války. Dotčené strany se nakonec dohodly a husité přijali Zikmunda za českého krále. To zřejmě sám nečekal, protože si nepřivezl korunovační klenoty.

Husitské hnutí nebylo vnitřně jednotné a v zemi navíc sílil tlak, aby konečně skončily vleklé války a uzavřel se kompromis s koncilem. Bez vědomí radikálů se tak rodila takzvaná kompaktáta, ztenčený a umírněný program čtyř artikul pražských, na kterém se postupně shodli zástupci koncilu, katolické církve v Čechách a umírnění husité. Mnozí ale tuto „dohodu“ vnímali jako zradu revolučních radikálů vzhledem k vítězstvím a obětem husitů.

Na sklonku 1433 schválil kompaktáta i zemský sněm, který navíc zvolil zemskou vládu, jež měla dbát na udržování míru v království. Jenže tím se polní vojska ocitla v těžko řešitelné situace a rozhodnutí muselo být realizováno ozbrojeným konfliktem – bitvou u Lipan. V té polní vojska utrpěla drtivou porážku, která skončila jejich fyzickou likvidací a vše mířilo k uzavření míru se Zikmundem. V následujících dvou letech tak probíhala složitá jednání všech stran.

Očekávaný sněm začal 5. června 1436 v Jihlavě. Jednání trvala měsíc. Koncil nakonec byl ochoten přiznat Čechům přijímání kalicha, pokud se srovnají s učením katolické církve v ostatních bodech. Kompaktáta tedy kompromisní text byla veřejně čtená v češtině, latině, maďarštině a němčině.

„Na závěr zazněla píseň „Tě Boha chválíme“, ve farním kostele se konala slavná bohoslužba a čeští zástupci se odebrali do hospody Pražan, kde si společně zazpívali chorál „Svatý Václave, vévodo české země“,“ přibližuje tehdejší události Stanislava Jarolímková v knize Co v učebnicích nebývá.

Protože husité připsali Zikmundovi zásluhu o toto důležité, a tak dlouho očekávané potvrzení jejich neviny, přijali ho konečně i oni jako českého krále. „On sám to možná ani nečekal, takže „zapomněl“ přivést české korunovační klenoty, které dorazily až 10. srpna,“ píše ještě Jarolímková.

Došlo k tomu opět na jihlavském náměstí. Tehdy celý den a celou noc zněly městem zvony, pálily ohně, Zikmund prý plakal radostí a chodil po celém městě jako mladík. V Praze byl osmašedesátiletý král 23. srpna slavnostně přivítán. Zúčastnil se bohoslužby v husitském kostele, tehdy rozestavěném Týnském chrámu a zamířil do Králova dvora, či podle jiných pramenů do rohu Celetné a Ovocného trhu, který po roce 1453 patřil Johaně z Rožmitálu, první manželce Jiřího z Poděbrad.

Zdroje:
https://husitstvi.cz/
Stanislava Jarolímková: Co v učebnicích nebývá
www.jihlava.cz