5.3.1940 Schválili plán na Katyňský masakr

Před osmdesáti lety nechal sovětský režim chladnokrevně postřílet polskou vojenskou elitou. Způsobem typickým pro leninskou tajnou policii. Plán tohoto masakru byl schválen 5. března 1940.

Katyňským masakrem se označuje brutální povraždění polských zajatců – zejména důstojníků, policistů i příslušníků inteligence, kteří byli uvězněni v sovětských koncentračních táborech. Plán na jejich vyvraždění byl schválen 5. března 1940. Vše odstartovalo na začátku dubna, kdy začala likvidace tábora v Kozelsku, Ostaškově a Starobělsku. Všechno probíhalo stejnou metodou. Sověti vyháněli zajatce a udržovali je stále v naději na repatriaci, zatímco ve skutečnosti je po malých skupinách odváděli na místo popravy.

K likvidaci bylo přistoupeno 3. dubna 1940 a celkem trvala pět týdnů, tedy do 13. května. Nebyl nikdo, kdo by přežil, nebyli žádní očití svědkové. Členové popravčích čet si určitě gratulovali k úplnému a jasnému úspěchu a vůbec je nenapadlo, že jejich jednání bude později označováno jako amatérské.

„Pouze jeden člověk, významný profesor ekonomie Stanislaw Swianiewicz, kterého NKVD dovedlo na okraj lesa, kde bylo zastřeleno tolik obětí, se zachránil a mohl vypovídat. Byl svědkem scény, na základě které bylo možné usoudit, jak se ta „mokrá práce“ prováděla. A potom ve svých memoárech popsal, co se dělo. Pro Poláky se stal velmi zvláštní osobností, stále důležitější s tím, jak po válce narůstal význam Katyně,“ píše Allen Paul ve své knize Katyň – Stalinský masakr a triumf pravdy.

V průběhu těchto jatek byly milosrdné jen kulky. Bleskově prorážely kost v týlu oběti a malým výstupkem dole na lebce prošly mozkem. „Otvory, kterými kulky proletěly, se nacházely v čele, mezi nosem a linií, kde začínaly vlasy. Takový kanál dráhy naznačoval, že každá z obětí měla hlavu nachýlenou dopředu a vraždící příslušník NKVD stál přímo za ní a střílel směrem dolů. Taková střelba byla výhodná ze dvou důvodu: způsobovala okamžitou smrt a minimální množství krve. Byla to ověřená bolševická metoda, vypracovaná už na začátku revoluce, kdy leninská tajná policie hromadně popravovala takzvané nepřátele lidu ve sklepních vězeních i na prostranstvích pod širým nebem po celém Rusku,“ uvádí Allen Paul.

Senzační zprávu o objevu masových hrobů přinesl německý rozhlas Berlín 13. dubna 1943. „Německé orgány šestnáct kilometrů západně od Smolenska nalezly jámy 28 krát 16 metrů a v ní mrtvoly polských důstojníků,“ znělo hlášení. Rozběhla se gigantická propagandistická ofenziva nacistického Německa: Byly nalezeny hromadné hroby dvaceti tisíců polských důstojníků. Začíná soudně lékařské vyšetřování. Část důstojníků má spoutané ruce a všichni byli usmrceni střelou do týlu. S identifikací nejsou problémy. Stav půdy a skutečnost, že u zavražděných byly nalezené četné dokumenty, to dosvědčují. Katyň jsou masové hroby polského důstojnického sboru v sovětské zajetí.

„Do kampaně byla zapojena všechna média: tisk, rozhlas, film, plakáty. Do Katyně byli pozvaní význační lékaři, kriminalisté i antropologové nejen z neutrálních území, ale i ze zemí fašistického blogu včetně zemí okupovaných Německem. Dobrovolně přijeli také novináři,“ píše historik Karel Richter v knize Zločin, který unikl trestu: Masakr v Katyni.

Faktem však zůstává, že tyto zločiny dodnes zůstaly nepotrestány. Celá desetiletí bylo zamlčováno, čím se Stalinův režim provinil proti Polsku, Evropě i zbytku světa. 

Zdroje:
Allen Paul: Katyň – Stalinský masakr a triumf pravdy
Karel Richter: Zločin, který unikl trestu - Masakr v Katyni.
www.wikipedia.org