4. 5. 1919 Tragicky zahynul Milan Rastislav Štefánik

Byl astronomem, doktorem filozofie, politikem i spoluzakladatelem Československa. Během první světové války organizoval československé legie v Srbsku. Milan Rastislav Štefánik zemřel po pádu letadla 4. května 1919.

Smrt Štefánika byla nečekaná, tragická a šeptalo se dokonce, že má na ní podíl Edvard Beneš. V roce 1919 totiž o vliv v Československu soupeřily Francie a Itálie. Frankofil Beneš se domníval, že prvenství náleží Francii. Spoléhal na její podporu na mírové konferenci. Štefánik se ale přikláněl k Itálii, jejíž angažmá v československých záležitostech bylo hlubší. Právě Italové jako první poslali do Československa relevantní vojenskou misi.

Benešův postup vůči Itálii významně zhoršil vzájemné vztahy mezi ním a Štefánikem. Beneš se vyjádřil kriticky o Štefánikově soukromém životě i o jeho vztahu s italskou markýzou Giulianou Benzoni. Vadilo mu, že se Štefánik odmítal jako ministr naší vlády vzdát francouzského občanství. Spory „vyřešila“ až tragická nehoda.

Štefánik chtěl strávit pár dnů se svou milou. Jejich láska vydržela, ačkoli od seznámení neměli příležitost se setkat. Slíbil, že se za měsíc vrátí a vezmou se. Než Štefánik odjel do Říma, aby zmírnil neskrývané rozčarování italských politiků, napsal Masarykovi krátký dopis.

„V pár bodech – jak se sluší na vojenské hlášení – vyložil své obavy, pokud jde o postavení legionářů, pařížskou konferenci a italsko – francouzský konflikt. Do očí však bije především oslovení „milovaný pane prezidente“ a závěr, ve kterém Štefánik napsal, že udělá co může, ale unavený je až až. A že v Masaryka věří a miluje ho jako vždy,“ přibližuje Mariusz Surosz ve své knize Pepíci.

Velitel československé vojenské mise v Římě kapitán Jan Šeba pak Štefánika přemlouval, aby se do vlasti vrátil sanitárním vlakem. Štefánik však nesouhlasil. Plánoval nabrat kurz na Bratislavu, navštívit matku a následujícího dne zamířit do Prahy za Masarykem. A tak 4. května nastoupil na letišti v Udine spolu s tříčlennou posádkou (poručík Giotto Mancinelli-Scotti, četař Umberto Merlin a mechanik-radista Gabriele Aggiusti) do bombardovacího dvouplošníku Caproni 450.

Problémy během letu se vyskytly už nad Vídní, když některý z členů posádky našel přetržený drát ovinutý kolem táhla kormidla. Rozhodli se ale pokračovat a nepřistoupit na nouzové přistání. Letadlo se však zřítilo během pokusu o přistání. Příčina pádu nebyla nikdy objasněna, ale pravděpodobně šlo o nehodu.

„Beneš ale samozřejmě neunikl šeptandě, že na smrti Štefánika má svůj podíl. To se však nikdy neprokázalo,“ uvádí Ivan Kazimour v knize Edvard Beneš bez adorace.

Zdroje: Mariusz Surosz: Pepíci, Ivan Kazimour: Edvard Beneš bez adorace, https://alchetron.com/