4.12.1916 Narodil se Jaromír Nechanský

Major Jaromír Nechanský patřil mezi nezajímavější osobnosti protinacistického a protikomunistického odboje. Byl členem výsadku Platinum-Pewter. Po druhé světové válce ho odsoudili a popravili.

Nechanský se narodil v Praze. Jeho otec byl úředník a matka byla v domácnosti. Prošel obecnou školou a posléze reálným gymnáziem v Praze. Maturitu udělal v roce 1935 a ještě na jaře téhož roku se podrobil dobrovolnému odvodu. Studoval na jezdeckém účilišti v Pardubicích i Vojenské akademii v Hranicích na Moravě.

Bezesporu je jednou z nejzajímavějších tragických osobností protinacistického a protikomunistického odboje u nás. Mladý, v duchu první republiky vychovávaný důstojník se nesmířil s jejím zhroucením a odešel do zahraničí bojovat proti nacistickému Německu.

Byl členem výsadku Platinum-Pewter, což byl krycí název pro paradesantní výsadek vyslaný během druhé světové války z Anglie na území Protektorátu Čechy a Morava.

„Prošel Francií, vstoupil do naší zahraniční armády ve Velké Británii a v závěru války byl jako zpravodajec shozen na území vlasti. Tajně pronikl do Prahy, kde se podílel na Květnovém povstání,“ píše Jiří Šolc v knize Znamení trojského koně.

Bezprostředně se Nechanskému nedostalo dostatečného uznání za mimořádné zásluhy a počal na krátký čas spolupracovat i s československou rozvědkou, již tehdy ovládanou komunisty. V období po válce se stal též zetěm sociálnědemokratického ministra Laušmana. Po únorových událostech byl však jeho postoj již jednoznačný. Začal spolupracovat s Američany, ale po krátké době byl zatčen, odsouzen k smrti a popraven.

Dochoval se text, který Nechanský zanechal před popravou. „Drahý tatínku! Používám této příležitosti, abych se s Vámi všemi rozloučil. Píši tento svůj poslední dopis po půlnoci a doufám, že mi ještě bude umožněno, abych mohl naposledy spatřiti svou drahou Olgu. Dosud nebylo definitivně rozhodnuto o povolení její návštěvy...,“ napsal Nechanský v dopise.

Znovu také zopakoval, že jako socialista souhlasil v podstatě s většinou sociálních opatření, ale měl zásadní výhrady proti autoritářství, nedemokratičtosti a nespravedlnosti tehdejšího režimu. „O své činnosti mohu říci, že jsem konal jako důstojník podle svého jasného a pevného přesvědčení, které vyplynulo z okolností, které jsem uvedl u soudu,“ napsal ještě Nechanský.

Až roce 1993 Nechanského soudně rehabilitovali a vrátili hodnost majora. Následně byl in memoriam povýšen do hodnosti plukovníka.

Zdroje: Jiří Šolc, Znamení trojského koně, Ivo Pejčoch, Vojáci na popravišti, www.vhu.cz

Artefakty z této doby můžete hledat pomocí našich detektorů kovu.