31.7. 1527 Narodil se král Maxmilián II.
Kategorie: Osobnosti , Kalendárium
Po nástupu na trůn navázal Maxmilián II. jako římský císař a český a uherský král na smířlivějšího katolického otce. Měl patnáct dětí. Zemřel v důsledku selhání srdce a ledvin.
Maxmiliánovi II. bylo dopřáno jen dvanáct let samostatné vlády. Byl mezi všemi Habsburky 16. století tak trochu černou ovcí. Dával totiž otevřeně najevo své sympatie luteránskému náboženství a ještě na smrtelné posteli se odmítl vyzpovídat a přijmout svátosti umírajících. Historici se dodnes nemohou shodnout na tom, jako vlastně upřednostňoval konfesi. Maxmiliánovy luteránské sklony znepokojovaly jeho otce Ferdinanda I., i když také on byl považován za smířlivějšího katolíka-
Syna dokonce v mládí poslal na převýchovu do přísně katolického Španělska a oženil s jeho vlastní sestřenicí Marií Španělskou, která byla dcerou císaře Karla V. „Třebaže jejich manželství pro zcela odlišené povahy nebylo zcela šťastné, měli spolu patnáct dětí,“ píše Felix Krumlowský v knize Běda ženám, kterým muži vládnou: Bouřlivé osudy českých panovnic a šlechtičen.
Po nástupu na trůn navázal Maxmilián II. jako římský císař a český a uherský král na smířlivějšího katolického otce. V Čechách se zprvu nechal zastupovat svým bratrem Ferdinandem Štýrským, který se tajně oženil s pouhou měšťanskou dcerou Filipinou Welserovou. Maxmilián II. Byl také známý svým vlídným přístupem k Židům. V roce 1567 dokonce potvrdil židovská privilegia.
Maxmilián II. zemřel 12. října 1576 ve svých devětačtyřiceti letech. I když často stonal, jeho smrt byla neočekávaná. Zatímco manželka Marie se poté, co musel v létě ulehnout, soustředila hlavně na vyštvání jeho osobního lékaře, neboť byl protestantem, on odmítl přítomnost katolického kněze, zpověď i poslední pomazání.
„Protože jeho okolí mělo strach z toho, že v posledních chvílích svého života přestoupí k protestantům, byl vídeňský biskup požádán, aby k němu přijel pro jistotu v přestrojení,“ píše Stanislava Jarolímková v knize Co v učebnicích nebývá.
Příčinou smrti krále bylo slabé srdce a ledviny stejně jako u jeho syna Arnošta. Roli ovšem mohla sehrát také syfilida. Rudolf rozhodl, že otec bude uložen k poslednímu odpočinku do královské hrobky chrámu sv. Víta. Ulice, jimiž měl pohřební průvod 22. března 1577 jít z kostela sv. Jakuba na Pražský hrad, byly tehdy vyčištěny a vyloženy prkny. Za rakví šel černě oděný Rudolf s tváří zakrytou černou látkou.
Zdroje: Felix Krumlowský, Běda ženám, kterým muži vládnou: Bouřlivé osudy českých panovnic a šlechtičen, Stanislava Jarolímková, Co v učebnicích nebývá, www.wikipedia.org
Článek je zařazen v kategoriích:
Komentáře
V chatu není žádný příspěvek.
Přidat příspěvek
Pro vložení příspěvku se musíte přihlásit. Pokud nemáte na tomto webu účet, zaregistrujte se.