30.9. 1941 Operace Tajfun

V říjnu 1941 se rozběhla druhá hlavní německá východní ofenziva, nazvaná operace Tajfun. S žádnou druhou ofenzivou se přitom na začátku nepočítalo.

Mělo se totiž za to, že operace Barbarossa sovětský stát do září zničí. Jakkoli byl počáteční německý postup děsivý, byl daleko pomalejší, než Němci předpokládali. Obavy ze zpoždění ze všeho nejdřív pocítila armádní skupina Sever, která nedošla do Leningradu. Armádní skupina Jih postupovala přes Ukrajinu pomaleji, než se plánovalo.

„V září se Hitler rozhodl vyslat na pomoc část armádní skupiny Střed s tím, že jakmile se povede porazit Ukrajinu, bude následovat operace Tajfun, tedy definitivní tah na Moskvu přeskupenou a posílenou armádní skupinou Střed, která v Bělorusku soustředí skoro dva miliony vojáků,“ píše Timothy Snyder v knize Černá zem.

Na rozdíl od operace Barbarossa, která započala na dvojnásob okupovaných územích a postoupila na předválečné teritorium SSSR, měla operace Tajfun začínat i končit na předválečném teritoriu SSSR. Pro Židy však měla v zásadě tytéž důsledky. Jakmile německé jednotky 30. září 1941 postoupily vpřed, stalo se sovětské Bělorusko zónou zabíjení, podobně jako Pobaltí a Ukrajina.

„Ve dnech 2. a. 3. října se Mohylev stal prvním běloruským městem, kde zahynuli všichni Židé. Německá vojska tou dobou ve velké počtu postupovala na východ, ale němečtí katani své jednání přesto označovalo za obranné. Střílením židovských dětí v Mohylevu – jak vysvětloval jeden (rakouský) Němec své manželce – se zabraňuje čemusi horšímu,“ uvádí ještě Snyder.

Masakr v Mohylevu popsal zmiňovaný Němec takto: „Při prvním pokusu se mi při střelbě trochu třásla ruka, ale člověk si zvykne. Při desátém pokusu jsem už mířil klidně a s jistotou střílel na množství žen, dětí i nemluvňat. Připomínal jsem si v duchu, že mám doma dvě děti, ke kterým by se tyhle hordy chovaly stejně, ne-li desetkrát hůř. Námi poskytnutá smrt byla krásně rychlá v porovnání s pekelnými mukami tisíců a tisíců vězeních GPU. Nemluvňata létala v obloucích vzduchem a my je stříleli na kusy v letu, dřív než jejich těla dopadla do jámy a do vody.“

Operace Tajfun ale nakonec skončila pro Němce velkým nezdarem. Extrémní mráz v prosinci 1941 totiž představoval pro vojáky i vozidla kritický problém. „Dne 15. listopadu německá armáda znovu nasadila své oslabené jednotky ke konečnému postupu na Moskvu. Její síly dosáhly výpadkem, jenž zůstal bez povšimnutí, bran města. 5. prosince 1941 ukázala ruská zima svoji sílu a teploty klesly pod – 30 stupňů Celsia. Zásah zimy vyčerpával vojáky nacházející se daleko za zásobovací linií bez zimního ošacení a vybavení. Rusové si toho byli vědomi a 7. prosince zahájili protiútok,“ popisuje tehdejší události Anderson Thomas v knize Historie německého tankového vojska: 1939-42.

Zdroje: Timothy Snyder, Černá zem, Anderson Thomas, Historie německého tankového vojska: 1939-42, https://historycollection.com/