30.7. 1419 První pražská defenestrace

Defenestrace protihusistských konšelů na Novém Města pražském prostě vrátila celou Prahu do husitských rukou a dala králi na srozuměnou, že husité neustoupí. Začala 30. července 1419.

Lidé křičeli jeden přes druhého, ať vyrazí vrata. Jan Želivský stále povzbuzoval útočníky a pravil: „Nebojte se, děti boží! Dojdeme si pro ty nepřátele slova božího!“ Pod náporem z nepřátelské stavby přinesených trámů praskají vrata a všichni se o překot řítí vzhůru po schodišti Novoměstské radnice. Konšelé sice na poslední chvíli zatarasí dveře jednací síně lavicí, ale není jim to nic platné.

Tak podle Jana Bauera, který napsal knihu Převratné události českých dějin, začala 30. července 1419 husitská revoluce. „Za chvíli ji byli konšelé i s purkmistrem Janem Podivínským pochytání a vyházeni z oken na nastavená kopí a sudlice. Ti, kteří pád přežili, byli na místě surově dobíjeni,“ popisuje Bauer tehdejší události.

Historik Petr Čornej označil tyto události na Novém Městě pražském za pečlivě připravený převrat. „O připravenosti a dokonalé režii převratu svědčí fakt, že obětem byly ponechány jejich cennosti, které v tu chvíli měli při sobě,“ napsal Čornej.

Na násilné smrti nepřátel husitského výkladu slova božího zákona nesměl ulpět ani stín podezření ze špatných úmyslů. Jenže co radikalizovali českou veřejnost natolik, aby se čtyři roky po upálení Jana Husa v Kostnici chopila zbraní a postavila se pod korouhve s emblémem kalicha? „Vždyť čtyři roky jsou dost dlouhou dobou a prvotní hořkost a vztek už musely do jisté míry vyprchat,“ píše ještě Bauer ve své knize.

V Čechách v té době došlo k faktickému rozpadu královské moci. Král Václav IV., už zcela propadlý alkoholismu, rezignoval na vládu v zemi a jen občasnými záchvaty vzteku dával najevo, že je stále panovníkem. „Unavený, vším znechucený král jako by vůbec nevnímal, co se v té době v jeho zemi děje. To jediné, po čem toužil, byl ničím nerušený klid a trvalý pobyt na jeho oblíbených hradech a v lesích, které se obklopovaly,“ napsal historik Jiří Spěváček.

Defenestrace protihusistských konšelů na Novém Města pražském prostě vrátila celou Prahu do husitských rukou a dala králi na srozuměnou, že husité neustoupí. Následný brzký skon Václava IV. byl posledním kamínkem, který strhl revoluční lavinu. Události let 1414 až 1419 i fakt, že husitští politikové podmiňovali nástup Zikmunda Lucemburského na český trůn respektováním zásadových principů reformního programu, ukazují, že bezprostřední důvody výbuchu husitské revoluce tkvěly v politické a církevně-náboženské sféře.

Zdroje: Jan Bauer, Převratné události v českých dějinách, Petr Čornej, Husitství a husité, www.wikipedia.org