30. 5. 1434 Bitva u Lipan

Poslední velká husitská bitva se odehrála 30. května 1434. U Lipan zahynulo téměř dva tisíce lidí včetně Prokopa Holého. Výsledek střetu otevřel Zikmundovi cestu k českému trůnu.

K rozhodujícímu střetnutí mezi polními vojáky táboritů a sirotků pod vedením Prokopa Holého s oddíly panské jednotky v čele s Divišem Bořkem z Miletínka došlo 30. května 1434 u vesnice Lipany nedaleko Českého Brodu. Lipanské bitvě předcházela řada déletrvajících rozporů mezi jednotlivými husitským bloky. Proti radikálnímu křídlu husitství se vytvořila silná opozice složená z umírněných husitů, kališnické šlechty a katolického panstva.

„Proti sobě oné větrné a deštivé neděle 30. května 1434 stanuli lidé, kteří se dobře znali, nejednou spolu bok po boku bojovali proti domácím a zahraničním nepřátelům kalicha, byli vycvičeni ve stejných metodách boje,“ píše Jan Kvirenc v knize České dějiny – 100 památných míst.

U Lipan se proti sobě stála vojska, která totiž zvolila v boji totožnou taktiku. Početní převaha však byla na straně panské jednoty, která zaútočila jako první. Předstíraným ústupem vylákala táborsko-sirotčí oddíly z vozové hradby a překvapivým protiúderem zlomila jejich odpor. Současné odhady hovoří o přibližně 1 300 padlých na straně radikálů oproti ztrátám koaličního vojska, jež byly pravděpodobně menší než 500 mužů. V bitvě zahynul Prokop Holý, vůdce sirotků kněz Prokůpek a většina hejtmanů a kazatelů polních vojsk.

Sirotčí hejtman Jan Čapek ze Sán, který velel táborské jízdě, po rozbité vozové hradby realisticky odhadl beznadějnou situaci, proto do boje raději nezasáhl. Ve starší historické literatuře bývá jeho útěk z bojiště hodnocen neprávem jako zrada. Samotná táborsko-sirotčí vojska přestala po bitvě prakticky existovat.

„Bitva u Lipan a porážka polních vojsk bývala už od časů národního obrození, a snad ještě dříve, vnímána jako velká tragédie českého národa a řazena mezi podobné, údajně temné chvíle našich dějin, jako byly bitvy na Moravském poli či na Bílé hoře. Dodnes nám to dokládá obrovité panoráma Luďka Marolda na pražském Výstavišti, vytvořené v roce 1898 jako obraz bratrovražedného boje a porážky demokracie,“ píše Jan Bauer v knize Kdo po Žižkovi?: Životní příběh Prokopa Holého řečeného Veliký.

Porážka radikálního husitského křídla u Lipan otevřela prostor pro jednání umírněných husitů o uzavření Basilejských kompaktát a Zikmund Lucemburský mohl nastoupit na český trůn. „Výsledek bitvy u Lipan byl a dodnes částečně je předmětem diskusí mezi historiky. Jedna skupina viděla v porážce radikálů porážku idejí demokracie a svobody, v podání komunistické propagandy pak neúspěch boje českého proletariátu. Druhá skupina v ní viděla naopak nutné východisko ze situace, v níž se české země po patnácti letech válek ocitly, a za nevyhnutelnou cestu ke „království dvojího lidu“ při soužití utrakvistického a katolického náboženství,“ myslí si historik Jan Biederman z Vojenského historického ústavu.

Zdroje:
Jan Kvirenc: České dějiny – 100 památných míst
Jan Bauer: Kdo po Žižkovi?: Životní příběh Prokopa Holého řečeného Veliký
Petr Kovář: Všeobecný přehled
www.vhu.cz