3.8. 1914 Německo vyhlásilo válku Francii

Ulicemi všech německých měst táhly jásající a zpívající davy lidí. Z tisíců hrdel zaznívalo „Es braust ein Ruf wie Donnerhall“. Na začátku srpna 1914 vyhlásilo Německo válku Francii.

Když Rusko začalo 29. července 1914 mobilizovat, vydalo Německo ultimátum, aby car přípravy ukončil. Mikuláš II. však nereagoval. Dne 1. srpna tedy Německo Rusku vyhlásilo válku. Císař zároveň nařídil mobilizaci vojska a námořnictva. Další den už Němci obsadili Lucembursko a zamířili do Belgie. Dne 3. srpna vyhlásilo Německo podle své válečné strategie válku Francii.

O den později pronikla císařská armáda do neutrální Belgie. Německý vpád pobídl Anglii – podle očekávání – k tomu, aby vstoupila do války. Evropa se nacházela ve válečném stavu. „V prvních srpnových dnech zažívalo Německo dosud neznámé válečné opojení. Vzpomínky na krátké vítězné války, jež vedly ke sjednocení země, slibovaly vítězství,“ píše Diedrich Torsten v knize Paulus - trauma od Stalingradu: úplná biografie.

Ulicemi všech německých měst táhly jásající a zpívající davy lidí. Z tisíců hrdel zaznívalo „Es braust ein Ruf wie Donnerhall“, což v překladu znamená – Jak hromu dunění burácí volání. Melodií německého národa se stala „Wacht am Rhein“, tedy Stráž na Rýně. Rozvášněné davy vtloukaly výlohy cizích obchodů a mlátily cizince. Z jídelních lístků restaurací a hospod zmizely francouzské termíny jako „Menue“.

Také v ulicích francouzských měst zpívali nadšení lidé „Marseillaisu. I oni vytloukali výlohy obchodů s německy znějícími štíty.  Nábytek restaurace „Pschorrbräu“ zfanatizovaní lidé dokonce rozmlátili na kusy a vyházeli na ulici.

V Německu za jásotu obyvatelstva proudili dobrovolníci a branci do kasáren a z nich na bitevní pole. Říšský sněm většinou hlasů, a to dokonce s podporou SPD, chválil válečné půjčky a císař vyhlásil hradní mír. Generální štáb věřil, že vymyslel geniální plán i pro válku na dvou frontách. Když Schlieffen v roce 1906 z funkce náčelníka generálního štábu odstoupil, musel válečný plán realizovat jeho nástupce, Helmuth von Moltke mladší, synovec vítěze od Sedanu.

„Ten se však obával, že by kvůli zamyšlenému rozdělení sil a slabé jižní frontě mohl velký počet Francouzů proniknout do Alsaska-Lotrinksa. Schlieffenův plán změnil tak, že pravé útočné křídlo nad městem Metz oslabil ve prospěch levého obranného křídla. Díky tomu bylo sice možné snáze odvrátit útoky Francouzů na jihu, ale základní myšlenka plánu byla mírně pozměněna. Novou válku, které se všem mocnostem na chvíli vymkla z rukou, to však z dnešního pohledu zásadně neovlivnilo,“ uvádí ještě Torsten.

Zdroje: Diedrich Torsten, Paulus - trauma od Stalingradu: úplná biografie, Hans-Dieter Otto, Šokující vítězství: nejpřekvapivější zvraty v dějinách válek, http://www.14-tagebuecher.de/