3.1.1934 - Při důlním neštěstí zahynulo 142 horníků

Smrt 142 horníků české i německé národnosti si 3. ledna 1934 vyžádal výbuch v dole Nelson III v Oseku u Duchcova v severních Čechách. Vybudovala ho anglická těžařská společnost založená Williamem Reefenem. Dodnes se nepodařilo zjistit, co bylo příčinou třetího největšího důlního neštěstí na území nynější České republiky.

Výbuch uhelným dolem otřásl mrazivou středu 3. ledna před 86 lety. Hromovou ránu pocítili lidé bydlící kilometry daleko, dokonce popraskal led v rybnících. Plameny šlehaly do výšky desítek metrů. Z dálky byl viditelný ohnivý sloup s koulí nahoře.

Horníky zabily povýbuchové zplodiny, protože kyslík vytlačil výbuch. Okamžitě zahynula téměř celá odpolední směna. Pár mrtvých horníků bylo nalezeno v místech, kde se evidentně chtěli schovat před požárem. Z 146 sloužících havířů přežili jen čtyři. Bezprostředně po tomto neštěstí byl Nelson III uzavřen. Důl výbuch úplně zničil, zasáhl téměř třicet kilometrů chodeb.

Nebezpečí navíc hrozilo i nadále, protože šachty byly plné kouře. Záchranáři se mohli otrávit. Také nikdo nedokázal vyloučit, že dojde k dalšímu výbuchu. K původním 142 obětem se však červnu 1934 přidaly další dvě, když nahromaděné plyny vyrazily zděný uzávěr nad ohlubní a zemřeli další dělníci. Nelson II byl znovuotevřený až v roce 1938, tedy čtyři roky po tragédii.

Česká televize o důlním neštěstí natočila dokument. Publicista Pavel Koukal v něm popisuje, že katastrofa se odehrávala hlavně v hlubině, ale na povrchu postihla prostor s dvěma těžními věžemi a třídičkou. „V jejich budovách zahynula jediná žena, dělnice Marie Havelková,“ v dokumentu Koukal.

Pohřeb jako protestní akce

Tuto katastrofu si dodnes v Oseku připomínají během lednových vzpomínkových akcí. Při jedné z nich bývalý havíř a starosta Jiří Hlinka zdůraznil, že důlní neštěstí poznamenalo vývoj celého regionu. „Byla to tragédie nejen pro zemřelé horníky, ale i pro jejich rodiny. Mohla za to tehdejší absence sociální podpory,“ konstatoval. Pozůstalým bylo přiznáno jen jednorázové odškodnění. Od obce Osek pak dostali dvanáct tisíc tehdejších korun. V tehdejší době taková částka odpovídala například osminásobku platu učitele na obecné škole.

Dodnes se nepodařilo zjistit příčinu výbuchu v dole Nelson III. Podle teorií některých odborníků detonaci způsobil otevřený oheň z lampy nebo požářiště, který zapálil uhelný prach. Tisk tenkrát kritizoval situaci v československých dolech, na jejichž provozu se podepsala hospodářská krize. Psalo se, že majitelé dolu Nelson III kvůli úsporám šetřili i na úklidu uhelného prachu, což se stalo horníkům osudným. Na pohřeb obětí dorazily tisíce lidí. Nakonec se proměnil v protest proti dlouhodobé katastrofální situaci, kdy v letech 1919 až 1933 v československých dolech zahynulo 1894 horníků. Hned v červenci 1934 byl přijatý zákon o báňské inspekci.

Rok po neštěstí vytvořil pomník obětem katastrofy Karel Pokorný podle předlohy architekta Josefa Gruse. Sousoší truchlících rodičů mrtvého horníka se nachází na okraji obce Osek a od roku 1964 je chráněnou kulturní památkou. A od roku 1978 národní kulturní památkou. Policie musela v souvislosti s pomníkem řešit v roce 1991 krádež tří ze sedmi bronzových desek se jmény obětí důlního neštěstí v hodnotě 240 tisíc. Pachatele se vyšetřovatelům podařilo vypátrat v září téhož roku. Desky se našly v jedné ze sběren odpadových surovin na Mostecku.

Největším důlním neštěstím zůstává požár na dole Marie v Příbrami v roce 1892, kdy přišlo o život 319 havířů.  Druhým nejtragičtějším zůstává výbuch na karvinském uhelném dole Jan a Františka, při kterém zahynulo v roce 1894 celkem 235 horníků. V poválečné historii byl nejtragičtějším výbuch a požár v dole Dukla v Havířově, při kterém v roce 1961 zemřelo 108 lidí.

Zdroj: http://historie.osek.cz/, www.ct24.cz, https://zachranar.cz/, www.denik.cz