29.9. 1938 Podepsání Mnichovské dohody

V noci z 29. na 30. září 1938 byla v bavorském Mnichově podepsána Mnichovská dohoda. Následně měla německá vojska obsadit Sudety...

Mnichovská dohoda vyzvala Sudety, západní oblasti Československa obývané převážně etnickými Němci, konkrétně pohraniční oblasti Čech, Moravy a ty části Slezska spojené s Čechy, aby odtud byli Češi evakuování v pěti etapách. Následně měla německá vojska obsadit Sudety. Při schvalování mnichovské dohody Adolf Hitler slíbil mír a konec územní expanze, což nedodržel…

Tato dohoda završila jednu významnou etapu zahraniční politiky Francie a velké Británie. Jejich premiéři dohodu podepsali v přesvědčení, že jednají v zájmu udržení míru v Evropě. Po svém návratu byli v obou metropolích nadšeně vítání jako skuteční zachránci místu. Ve Francii se k mnichovské dohodě přihlásila naprostá většina politiků, zásadně proti byli pouze poslanci francouzské komunistické strany.

Naproti tomu ve Velké Británii se mnichovská dohoda stala katalyzátorem dalšího vývoje zahraniční a nakonec i vnitřní politiky. „Úřadující premiér po jejím podepsání vzletně hovořil o novém mezinárodním uspořádání, jež zajistí mír v Evropě, ale následujícího měsíce daly zapravdu jeho tvrdým kritikům v čele s Churchillem, který mnichovskou dohodu označil za totální porážku bez války a krok, po němž budou následovat další a další německé požadavky,“ píše Jan Eichler v knize Od Sarajeva po Hirošimu: Válka a mír v první polovině 20. století.

Postup Francie a Velké Británie byl velice krátkozraký. Obě země ztratily svůj mezinárodní kredit, protože lehkovážně nedostály závazkům vůči svému spojenci. „Ještě vážnějším proviněním bylo to, že ustoupily nátlaku fašistických diktátorů. Pro jejich nedůstojné se vžilo hanlivé označení – „appeasement“, tedy usmiřování či ustupování pře hrubým nátlakem,“ uvádí ještě Eichler.

Z hlediska míru mnichovská dohoda odhalila, že v Evropě na konci 30. let nebylo síly, která by se chtěla a dokázala postavit diktátorům, kteří pohrdají demokraciemi a vynucují si nové a nové ústupky. Pro německého diktátora bylo vyvrcholením rozbití ČSR, což představovalo strategicky významný krok na cestě postupného ovládnutí celé Evropy.

Dopady měla mnichovská dohoda také na vnitřní politiku Československa, došlo k významným  změnám. Do čela politického dění se postavila agrární strana, která dosavadní liberální systém parlamentní demokracie označila za špatný a neefektivní. „Tvrdě také kritizovala zahraniční politiku Edvarda Beneše. Posazovala systém autoritativní demokracie, v jejímž rámci měla vládnout dominantní Strana národní jednoty,“ píše Petr Bednařík v knize Arizace české kinematografie.

V zemi byli hledáni viníci mnichovské tragédie. Za jednoho z nich byli označení židé a republika začala rozpoznávat projevy otevřeného antisemitismu...

Zdroje: Jan Eichler, Od Sarajeva po Hirošimu. Válka a mír v první polovině 20. století, Fred Glueckstein a Mimi Glueckstein, Mimi z Nového Bohumína, Československo: Mladá žena, která přežila holokaust ..., www.nytimes.com, Petr Bednařík, Arizace české kinematografie