29.5. 1855 Zrušení vězení na Špilberku

V kasematech na brněnském Špilberku byl uvězněný loupežník Václav Babinský či vojenský velitel Franz von der Trenck. Zdejší podmínky si na vlastní kůži vyzkoušel i sám císař Josef II.

Prababičky obvykle strašívaly své zlobivé děti: „Když budeš takhle vyvádět, skončíš na Špilberku!“ Neříkaly jen tak, protože Špilberk byl dříve zeměpanský hrad a později vojenská pevnost nad Brnem. Za časů habsburské monarchie se stal obávaným a po celé Evropě proslulým vězením. Postaral se o to císař Josef II., který tento hrad svým dekretem z roku 1783 změnil na žalář, kam byli odsuzování zvláště těžcí delikventi z Moravy, Čech i Haliče a později z celé monarchie.

Sám císař se prý nechal během jedné z návštěv Špilberku dobrovolně zavřít do tohoto vězení v nejspodnější patře věznice. „Správci dokonce poručil, aby ho stejně jako ostatní vězně přikovali ke zdi a k jídlu mu přinesli jen to, co jedí ostatní. Ještě štěstí, že císaře přišel po hodině dozorce zkontrolovat, jinak by prý chudák asi nepřežil. Našel ho bledého jako smrt a zbroceného potem. Honem proto císaře vysvobodili z železných pout a řetězů. Josef II. však trval na tom, že v cele zůstane celý den,“ píše Jan Bauer v knize Netvoři, tyrani a zlosynové českých dějin.

Josef II. působil jako moudrý a lidumilný panovník, protože zrušil nevolnictví, podepsal toleranční patent a zrovnoprávnil Židy. V případě Špilberku ale konal odlišně. Během návštěvy 4. září 1784 nařídil, aby pro doživotně odsouzené vězně byly vyhrazeny pouze ty „nejhlubší a nejhorší kasematy“. Trestanci zde nebyli zavřeni pouze v kasematech, ale v jakýchsi dřevěných komůrkách o rozměrech dvakrát 1,3 metru vsazených do cel. Vězeň tu mohl setrvávat jen v trvalé přikrčené poloze, a ještě k tomu byl přikován deset kilo těžkým a metr dlouhým řetězem.

„Není divu, že Josef II. si už tehdy mohl dovolit zrušit trest smrti. V takovém vězení, jakým byl Špilberk, se totiž umíralo velmi pomalu. Zvlášť když k jídlu a pití dostávali skutečně jen vodu a chleba. Nejspodnější poschodí kasemat rozhodně žádný odsouzený neopustil živý. Dokonce někteří odsouzení zemřeli už po čtrnácti dnech,“ píše ještě Bauer.

Věznění odsouzených v podzemních kasematech zrušil v roce 1790 Josefův mladší bratr Leopold II. Kolují také fámy o hrozné mučírně, jenže na Špilberku se nikdy nemučilo. Mučící nástroje tam nastěhoval až v roce 1880 major Anton Costa-Rossetti pro pobavení návštěvníků.

V roce 1809 Napoleonská armáda zničila během odchodu z okupovaného Brna některé důležité části opevnění. Definitivně zrušil špilberskou pevnost až v roce 1855 císař František Josef I. a prostory nechal přeměnit na kasárna. Mezi nejznámější vězně patřil například loupežník Václav Babinský či vojenský velitel Franz Trenck.

Zdroje: Jan Bauer: Netvoři, tyrani a zlosynové českých dějin, Jitka Lenková: Tajemná místa Česka, www.spilberk.cz