28. 7. 1420 Kalendárium

28.7. 1420 Korunovace Zikmunda českým králem

Kategorie: Osobnosti , Kalendárium

Zikmund se stal českým králem za přítomnosti neplného počtu pánů a pražských konšelů. Pasoval zároveň mnoho rytířů, kteří za sebou neměli žádné rytířské činy. Slavnostní akt byl ale Zikmundovi stejně k ničemu.

Bezvýsledné dobývání Pražského hradu ztížilo obranu vzbouřeného metropole, kterou koncem června 1420 oblehla křižácká armáda v počtu zhruba třiceti tisíc mužů. Po několika drobných šarvátkách došlo 14. července k výpadu křižácké jízdy proti pevnůstkám na Vítkově vrchu. Statečný odpor táborské posádky vedené hejtmanem Žižkou obrátil s pomocí pražských posil křižáky na ústup a do značné míry tím rozhodl o celkovém nezdaru první křižácké výpravy.

Neúspěšně  pro Zikmunda skončilo i jednání papežského legáta Fernanda z univerzitními mistry za zády radikálních spojenců. K dovršení všech nesnází požár v jednom ležení způsobil mezi nespokojenými křižáky paniku. „Zikmund se dal spěšně korunovat ve svatovítské katedrále na českého krále a koncem července 1420 opustil spolu s křižáckými vojsky nepokořenou Prahu,“ píší Jaroslav Pánek a Oldřich Tůma v knize Dějiny českých zemí.

Korunovace na českého krále proběhla vlastně téměř tajně. „Na Pražský hrad Zikmunda vpustil obojetný přední český pán Čeněk z Vartenberka,“ podotýká Jaroslav Čechura v knize Královská trilogie.

Zikmund se stal českým králem za přítomnosti neplného počtu pánů a pražských konšelů. Pasoval zároveň mnoho rytířů, kteří za sebou neměli žádné rytířské činy. Ve stejný den Zikmund přikázal z Pražského kostela a a kláštera svatého Jiří vynést klenoty a rozbít, aby mohl novým rytířům vyplatit žold.

Slavnostní akt byl ale Zikmundovi stejně málo platný. Husitská většina národa ho stejně za krále nepřijala. Sotva nebezpečí pominulo, staroměstští kališníci a univerzitní mistři se pokusili na sebe strhnout rozhodující vliv v zemi. Pro nabídku uprázdněného trůnu polskému králi Vladislavovi Jagollenskému získali souhlas Jana Žižky, ve všem ostatním však narazili na rozhodný odpor táborských vůdců a jejich novoměstských spojenců.

Nátlakovými akcemi i novými útoky na kláštery si táboři v srpnu vynutili nejen přijetí dvanácti zostřených požadavků, ale i výměnu konšelů na Staroměstské radnici. Převaha sil radikální husitské fronty neměla dlouhé trvání.

„Po odchodu táborů na jihočeská bojiště se revoluční rady v pražských městech udržely pouhé tři měsíce. Vítězství nad králem Zikmundem, jehož pražané s pomocí východočeských orebitů dosáhli 1. listopadu 1420 v bitvě u Vyšehradu, předznamenalo prudký vzestup jejich mocenského vlivu v následujících třech letech,“ uvádí ještě Pánek s Tůmou.

Zdroje: Jaroslav Pánek a Oldřich Tůma,  Dějiny českých zemí, Vladimír Liška, Václav IV. - záhady a mysteria, Jaroslav Čechura, Královská trilogie, www.wikipedia.org

Článek je zařazen v kategoriích:

Komentáře

Díky za článek, stejně jako za Všechny ostatní. Rád si je vždy přečtu. :-)

Také moc děkuji za článek. Už se těším na další. ;-)

Přidat příspěvek

Pro vložení příspěvku se musíte přihlásit. Pokud nemáte na tomto webu účet, zaregistrujte se.

↑ Nahoru + Zobrazit další nabídky

Nahoru