28.5. 1884 Narodil se Edv(u)ard Beneš

Edvard Beneš se narodil jako Eduard. Křestní jméno si změnil během studií. Jeho otec vlastnil hospodářství, které stále rozšiřoval. Ze svého nejmladšího syna chtěl mít ševce, ten si ale vybral jinou cestu.

Beneš se narodil v Kožlanech na Rakovnicku jako nejmladší syn a desáté dítě Matěje Beneše, který se narodil 20. února 1843 v Třímanech. Zemřel 15. října 1910 v Brandýse nad Labem. Měl malé hospodářství, povoznictví jednu ze čtyř cihelen a obchod se smíšeným zbožím. Postupně hospodářství zvětšoval o další pole. Zdálo se, že byl dobře finančně zajištěný, ale rodina žila velmi skromně a k tomu byl vychován také Edvard (původním jménem Eduard).

Jeho matka Anna Petronila Benešová se narodila 31. května 1840 v Kožlanech, kde také 19. ledna 1909 zemřela. Otec s matkou byli bratranec a sestřenice. Rod Benešů pocházel z rodu svobodných sedláků ze Šlovické tvrze. Rod se rozděloval na majitele tří gruntů, které neustále stojí vedle sebe. Prvnímu gruntu se říká „U Benešů“, druhému místní přezdívají „U Vítů“ a třetímu „U Zíků“.

Edvard Beneš chodil na základní školu v Kožlanech. Byl prý uzavřený, hloubavý a dosti nespolečenský chlapec, s nikým se moc nekamarádil. „Otec si přál, aby se Eduard, vzhledem ke své drobné postavě, vyučil ševcem. Na naléhání starších synů ale ustoupil a souhlasil, aby se přihlásil na průmyslovou školu, kam ale nebyl přijatý pro velký počet uchazečů. Eduard byl přijat na 6. gymnasium na Královských Vinohradech v Londýnské ulici 34 (tehdy Hálkova) v Praze,“ píše Ivan Kazimour v knize Edvard Beneš bez adorace.

Maturoval v roce 1904 s průměrným prospěchem. Chování měl uspokojivé (2. stupeň ze čtyř), výborný nebyl z žádného předmětu, chvalitebný byl z náboženství, zeměpisu a dějepisu, z fyziky, tělocviku a těsnopisu. Známku dobrý dostal z latiny, češtiny, matematiky, přírodopisu, filozofické propedeutiky, němčiny a francouzštiny. „Budoucího ministra zahraničí by v něm asi nikdo nehledal. Hrál fotbal za juniorské mužstvo Slavie Praha,“ uvádí ještě Kazimour.

Po gymnázium se Beneš zapsal na filozofickou fakultu v Praze, kde studoval románské a germánské jazyky a filosofii. Mezi jeho profesory patřil T. G. Masaryk, který sehrál důležitou roli také v Benešově politickém kariéře. S Masarykem se začal sbližovat v letech 1904 až 1905, kdy Beneš přeložil z francouzštiny román Zabiják, který napsal Émile Zola. Beneš se v té době také definitivně odvrátil od katolické církve.

Na doporučení Masaryka pokračoval ve studiu na pařížské Sorbonně, získal i stipendium. Věnoval se studiu italského a ruského jazyka a literatury. Záhy ale změnil názor a přešel studovat politické vědy a sociologii na Svobodnou školu politický a sociálních nauk v Paříži. Psal do sociálně demokratických listů Právo lidu a Rovnost, kam v roce 1906 poslal šest desítek článků. Ve Francii prakticky zůstal až do roku 1907, pak se přesunul do Berlína. Čtyři měsíce pobýval také v Londýně.

V roce 1906 navíc onemocněl závažnou žaludeční chorobou a několik týdnů se léčil v lázních v Le Treportu na Alabastrovém pobřeží v Horní Normandii. V té době si změnil křestní jméno z Eduard na Edvard. Během první světové války organizoval vnitřní odboj. Po vzniku Československa se stal ministrem zahraničních věcí. „Během první republiky byl Beneš důvěrným přítelem T. G. Masaryka, kterému navíc vděčil za to, že si ho později vybral jako svého nástupce do prezidentské funkce,“ píše Vladimír Liška v knize Jan Masaryk – Tajemství života a smrti.

Zdroje: Ivan Kazimour: Edvard Beneš bez adorace, Vladimír LiškaJan Masaryk – Tajemství života a smrti, www.britannica.com