28.3. 1773 Generál Henri-Gatien Bertrand

Doprovodil Napoleona do vyhnanství a s francouzských vojevůdcem zůstal až do smrti. Už v bitvě u Slavkova se generál Henri-Gatien Bertrand proslavil svou statečností. Narodil se 28. března 1773.

Generál Henri-Gatien Bertrand byl zkušeným inženýrem, studoval na královské vojenské technice v Mézieres. Do armády vstoupil v době, kdy Napoleon ještě nebyl vládcem Francie. Pozornost tohoto vojevůdce a státníka si Bertrand získal díky angažmá v egyptské výpravě. Poté již pracoval pro Napoleona během většiny známých bitev.

V bitvě u Slavkova v roce 1805 byl jmenován generálním adjutantem císaře, byl známý svou chladnokrevností a statečností. O tři roky později získal titul hrabě a v roce 1813 maršál císařského paláce.

V roce 1814 odešel společně s Napoleonem do vyhnanství na ostrově Elba, ze kterého po necelém roce utekli. Bertrand pak velel bitvě u Waterloo. Po porážce souhlasil, že císaře doprovodí také do vyhnanství na Svaté Heleně. Manželka námořního důstojníka Pulteney Malcolma, která byla vrchní velitelkou základny na tomto ostrově, označila Bertranda za milého manžela a otce.

Generálovou manželkou byla Elisabeth Francoise Dillonová, jejímž otcem byl Arthur Dillon, ​​který sloužil ve francouzské armádě během revolučních válek. Popravili ho gilotinou. Matka Elisabeth byla vzdálenou příbuznou Napoleonovy první manželky Josefíny. Právě ji požádala Elisabeth o pomoc s hledáním manžela. S Bertrandem ji prakticky seznámil sám Napoleon.

Manželé měli čtyři děti, přičemž nejstaršímu dali jméno Napoleon. S odchodem do vyhnanství, společně s francouzským vojevůdcem souhlasili ještě dříve, než bylo vůbec známé, o jaké místo vlastně půjde. Doufali stejně jako Napoleon, že to bude Anglie. Když se Elisabeth, které říkali Fanny, dozvěděla, že musí odjet na Svatou Helenu, dostala hysterický záchvat.

Bála se, že její děti zemřou na ostrově. Prosila Napoleona, aby odjel sám. Dokonce se pokusila přeskočit palubu. Nakonec se smířila s osudem své rodiny a doufala, že na ostrově zůstanou jen krátce. Stěžovala si, že na ostrově nejsou žádné silnice a neměli ani žádné přátele, protože se neměli jak a s kým stýkat. V dubnu 1817 porodila čtvrté dítě, chlapce Arthura. Napoleon měl prý děti manželů Bertrandových velmi rád a nechal jim postavit houpačku.

Bertrand sloužil Napoleonovi až do jeho smrti. Posléze byl odsouzen k trestu smrti, ale Angličané ho odmítli vydat. Když se stal králem Ludvík XVIII., generálovi dal amnestii a vrátil mu oficiálně vojenskou hodnost. Bertranda v říjnu 1821 slavnostně přivítali zpět ve Francii. O devět let později se stal poslancem. V roce 1840 ho král pověřil, ale ostatky Napoleona přivezl do Francie. Bertrand zemřel 31. ledna 1844, jeho žena Fanny v roce 1836 na rakovinu prsu.

Zdroje: https://shannonselin.com/, www.napoleon.org, www.frenchempire.net