28.2. 1954 Zemřel předseda vlády Rudofl Beran

Byl výborným řečníkem a uměl si získávat lidi. Rudolf Beran se vypracoval až na předsedu vlády. Ačkoliv aktivně podporoval odbor, po válce z něho udělali zrádce a odsoudili k dvaceti letům žaláře. Ve věznici v Leopoldově zemřel 28. února 1954.

Rudolf Beran se narodil 28. prosince 1887 v Pracejovicích na Prostějovsku v rodině drobného zemědělce a hospodského. Po ukončení hospodářské školy odešel do Prahy, kde působil v Ústřední jednotě hospodářských společenstev a poté v centrále Republikánské strany zemědělského a malorolnického lidu, jak zněl název agrární strany. Brzy se stal tajemníkem a byl tedy velmi blízkým spolupracovníkem předsedy Antonína Švehly.

Když Švehla zemřel, zvolili Berana do čela agrární strany. Nesouhlasil s tím, aby docházelo ke sbližování se Sovětským svazem a vedl protihradní křídlo. Na konci roku 1935 chtěl dokonce zabránit zvolení Edvarda Beneše do nejvyšší funkce, což se mu však nepovedlo. „Neobratně se pokoušel o spolupráci se Sudetoněmeckou stranou podporovanou Hitlerem, čímž chtěl odvrátit tlak z Berlína, který sílil,“ uvádí publicista a spisovatel  Karel Pacner ve své knize Nevšední doteky dějin.

V prosinci 1938 se stal Beran předsedou československé vlády, o několik měsíců  později ale musel přijmout německou okupaci a přesedlat do protektorátní vlády. V ní setrval ale jenom něco přes měsíc, celá vláda totiž podepsala demisi a Beran odešel z politického života. Aktivně podporoval odboj, mnohdy poměrně velkými finančními částkami. Byl v kontaktu se skupinou, která si říkala Obrana národa. V květnu 1941 byl zatčen gestapem za velezradu, hlavním svědkem byl K. H. Frank. Beran dostal deset let vězení a zabavili mu majetek. O dva roky později byl z neznámých důvodů propuštěný do domácího vězení.

Během protektorátu se musel určitou dobu jako vládní činitel setkávat s okupačními činiteli, což mu přitížilo u dalšího soudního procesu, který se odehrál již po válce. V roce 1945 Berana znovu zatkli, jenže tentokrát za kolaboraci s Němci a byl označen jako zrádce národa. Národní soud ho odsoudil k dvaceti letům těžkého žaláře.

Berana odvezli do věznice v Leopoldově, kde musel tvrdě dřít. Nakonec skončil mezi nemohoucími vězni, protože zdravotní stav někdejšího československého předsedy vlády se zhoršoval. Lékař podcenil jeho zdravotní potíže, péče ve věznicích nebyla celkově bůhvíjaká. Zachránit se ho pokusil doktor Jiří Krbec, bylo však již pozdě. „Byl jsem s ním až do úplného konce. Byl nemocný, měl potíže s krevním oběhem a srdcem. Potřeboval speciální léky, ale ty nedostával,“ vypověděl později lékař.

Oficiálním příčinou Beranovi smrti byla srdeční slabost. Zemřel 28. února 1954. „Pohřbili ho do hrobu označeného číslem za věznicí v Leopoldově. Až v roce 1968 hroby označili jmény. Za panování normalizačního komunistického vůdce Gustava Husáka je rozmetaly buldozery. Žádost na přezkoumání rozsudku nad Beranem v roce nejprve zamítl Nejvyšší soud a následně i Ústavní soud,“ uvádí ještě Pacner.

Rudolf Beran je dnes označován za jednu z nejtragičtější postav moderních dějin. Vlastenec, ze kterého udělali zloducha...

Zdroje: Karel Pacner: Nevšední doteky dějin, Jaroslav Rokoský: Rudolf Beran a jeho doba, www.wikipedia.org, www.vlada.cz